Článek
Je běžné páteční odpoledne 8. září 1989 a na mezinárodním letišti v Oslu, hlavním městě Norska, se chystá na cestu do německého Hamburku posádka 36 let starého dvoumotorového turbovrtulového letounu Convair CV-580 norské společnosti Partnair.
Letoun si pronajala norská loďařská společnost Wilhelmsen Shipping a na jeho palubu nastupuje 50 pasažérů, o něž se budou starat 3 letušky. Zástupci vedení společnosti a výherci firemní soutěže se svými rodinnými příslušníky se nesmírně těší na výlet do největšího německého přístavu, jehož zlatým hřebem má být křest nové lodi.
V kokpitu téměř historického stroje velí jeden z nejzkušenějších kapitánů společnosti, devětapadesátiletý Knut Tventen, který strávil za kniplem dopravních letounů více než 17 000 hodin. Post prvního důstojníka zastává neméně zkušený, rovněž devětapadesátiletý Finn Petter Berg s obdobným náletem. Zkušenější posádku byste hledali marně. Jsou to nejen špičkoví piloti, ale i dlouholetí kolegové a kamarádi, kteří spolu procestovali celý svět.
Role řídícího pilota připadla pro tentokrát prvnímu důstojníkovi, kapitán bude monitorovat let a zajišťovat spojení se zemí. V 15 hodin 59 minut místního času dostává let Partnair 394 zelenou, Convair s 55 lidmi na palubě se odpoutá od ranveje a zamíří na jih. Vzlet proběhne zcela standardně a letoun stoupá do cestovní hladiny dva dva nula, tedy 22 000 stop, což představuje 6 700 metrů. Jen pro úplnost, vrtulové stroje létají níž, než ty s proudovými motory.
Na palubě panuje skvělá atmosféra, cestující si užívají krátký let a těší se na Hamburk. Jenže za okamžik je všechno jinak. Nad Severním mořem se ke Convairu na okamžik přiblíží stíhačka F-16 norských vzdušných sil, vracející se z vojenského cvičení zpět na svoji základnu. A vzápětí se posádce letu Partnair 394 vymkne řízení z rukou. Convair se stává naprosto neovladatelným. Převrací se na záda a ač se posádka ze všech sil snaží převzít vládu nad neřiditelným strojem, nemá šanci. Ten ztrácí vztlak, ve vzduchu se rozpadá, jeho trosky se řítí k zemi a zmizí pod hladinou Severního moře přibližně 20 kilometrů severně od Dánska.
Dispečer vidí, jak stroj rychle ztrácí výšku a pokouší se spojit s posádkou. Nic, na druhém konci jen zlověstné hrobové ticho a ikonka letu Partnair 394 mizí z obrazovky radaru. Řídící letového provozu v Kodani okamžitě vyhlašují poplach a do oblasti posledního výskytu norského letounu spěchají záchranářské vrtulníky a lodě.
Záchranné týmy bohužel nacházejí pouze plovoucí trosky a po několika hodinách pátrání je jasné, že havárii nikdo nepřežil. Zahynula polovina vedení loďařské společnosti Wilhelmsen Shipping a nejlepší pracovníci, kteří dostali výlet do Hamburku za odměnu.
Z největšího leteckého neštěstí v historii Norska je v šoku celá země. A všichni chtějí co nejdříve znát jeho příčinu. Mají obavy, zda se nejedná o teroristický čin stejně jako v případě letu Pan Am 103 v prosinci předchozího roku. Tragédie nad skotským městečkem Lockerbie si tehdy vyžádala 270 lidských životů. Výbuchu na palubě by nahrával i fakt, že posádka Convairu nestihla vyslat signál nouze.
Ještě, než se experti na letecké nehody ujmout vyšetřování, vyrojí se řada konspiračních teorií, bombový útok nevyjímaje. O něm spekulují novináři všech předních světových deníků. Skutečnou příčinu však musí objasnit odborníci, v našem případě inspektoři z norského úřadu pro bezpečnost dopravy. A že to bude pořádně tvrdý oříšek! Jeho rozlousknutí jim zabere celé 2 roky.
Zatím nemají k dispozici černé skříňky ani vrak letounu. Vrhnou se tedy na výpovědi svědků. Někteří z nich tvrdí, že zaslechli výstřely, jiní výbuch a další údajně viděli, jak padající letoun hoří. To vše by opravdu nasvědčovalo teroristickému útoku. Ale výpovědi svědků nelze považovat za důkazní materiál, vyšetřovatelé potřebují mít něco v ruce, tak prohledávají oblast dopadu a sbírají plovoucí trosky. Těla obětí jsou převezena do Dánska k soudní pitvě a zpráva z patologie hovoří jasně. Nebyly nalezeny žádné úlomky šrapnelů ani stopy po vybušnině.
Záhada letu Partnair 394 se prohlubuje. Pomohou ji rozluštit řídící letového provozu? Let z Osla až k dánskému pobřeží monitorovalo 9 radarových stanic. A na jednom ze záznamů upoutal experty jakýsi neznámý objekt, který se pohyboval v těsné blízkosti osudného letu právě v okamžiku, kdy se norský Convair řítil z cestovní hladiny. A co je podivuhodné, onen záhadný létající objekt visel ve vzduchu více jak půl hodiny.
Ještě měsíc po havárii prohledávají pátrači mořské dno a vyzvedávají trosky, ale vyšetřovatelé jsou stále bezradní. Konečně nacházejí oba palubní zapisovače, jenže dešifrování dat nějakou dobu potrvá a zatím není jasné, zda záznamová média prudký náraz a pobyt pod hladinou, přežila. Trosky jsou rozesety v pásu dlouhém více jak 2 kilometry, což znamená, že se stroj rozpadnul ještě ve vzduchu. To je jediná jistota, kterou zatím experti mají. Po několika dnech napětí obdrží konečně záznam hovorů v kokpitu. Vnese do vyšetřování více světla? Prvotní nadšení záhy vyprchá. Nahrávka obsahuje pouze komunikaci pilotů před vzletem. Dál přístroj z neznámých důvodů nenahrával.
Vyšetřovatelé neskrývají zklamání a ocitají se opět ve slepé uličce. Sice po prostudování zápisů v knize údržby letounu přijdou na to, proč záznamník hovorů dál nenahrával, jenže to samo o sobě vyšetřování nikam neposune. Ale nasměruje inspektory k podrobnému zkoumání dlouhé historie tohoto stroje. Ten za 36 let provozu vystřídal řadu majitelů, prošel mnoha úpravami a modernizací včetně záměny původních pístových motorů za turbovrtulové. Tím se značně zvýšila jeho rychlost. Mohlo dojít k postupné únavové destrukci letounu, který na to nebyl stavěný?
Konečně mají k dispozici data ze zapisovače letových údajů. Najdou v nich odpověď na tuto otázku? Těžko, protože starý analogový typ palubního zapisovače zaznamenával jen velmi málo parametrů letu. A ty hovoří jasně. Všechny sledované palubní systémy pracovaly správně, až do konce záznamu. Ale experty mate jedna nesrovnalost. Přístroj zapisoval jeden z údajů dvojmo. S tím se dosud nesetkali. Proto odesílají zapisovač přímo jeho výrobci.
Mezitím pokračují ve vyzvedávání trosek z mořského dna a pokoušejí se z nich sestavit letadlo jako trojrozměrné puzzle. Poblíž místa havárie probíhalo v onen osudný den vojenské cvičení armád NATO. Mohla letoun zasáhnout zbloudilá raketa nebo střela? Nebo byla tragédie dílem teroristů? Nikoliv, žádné stopy po výbušnině ani střepiny šrapnelů nenajdou. Tím se potvrdí i zjištění patologů.
Vyšetřovatelé už neví kudy kam, tak povolají specialistu z oboru metalurgie. A ten objeví něco neobvyklého. Povrch ocasních ploch nese stopy přehřátí, a sice v místě, kde najdeme takzvanou pomocnou zdrojovou jednotku. Jedná se o malý generátor, který se používá jako zdroj energie, když letoun stojí na zemi, ještě před spuštěním motorů. Ale pomocný zdroj se za letu nezapíná, tohle přeci nedává smysl! K rozluštění této hádanky přispějí mechanici, kteří stroj prohlíželi před vzletem. Prozradí, že záložní zdrojovou jednotku posádka použila místo závadného palubního generátoru i za letu. Jedna záhada vyřešena, ovšem příčina havárie opět nenalezena. Použití pomocné zdrojové jednotky za letu žádnou nehodu způsobit nemohlo.
Přesto specialisté rozeberou pomocný zdroj do posledního šroubku a nevěří vlastním očím. Jedna z jeho součástek není originál, ale nepovedený, špatně svařený padělek. A právě tento odfušovaný prvek, který držel závěs zdrojové jednotky, se ulomil. No jo, ale mnohem dříve, ne při tomto letu. Že by byla příčina ještě někde jinde?
Pátrači vylovili ze dna všechny trosky letounu a chybí 2 kryty z kýlovky, takové úzké hliníkové pásy. Jak je to možné? Pravděpodobně se oddělily jako první a nejspíš to byl onen neidentifikovaný objekt, zachycený radarem. Byly lehounké, takže mohly plachtit ve výšce opravdu dlouho. To by znamenalo, že destrukce stroje začala od ocasu.
Že by ji měla na svědomí ona stíhačka F-16? Údajně zrovna v okamžiku, kdy letěla kolem Convairu, překročila rychlost zvuku. Mohla rázová vlna způsobit destrukci starého letounu? Kdepak, radarové zaznamy tuto hypotézu záhy vyvrátí. Stíhačka nepřekročila rychlost zvuku a letěla více než 300 metrů nad nimi. Takže zase nic.
Po několika týdnech konečně svitla jiskřička naděje. Znalec od výrobce zapisovače letových údajů zjistil, proč hrot tohoto primitivního zařízení zapisoval údaj o výšce letu ve dvou stopách. Na vině byly silné otřesy. Ale tuto anomálii vykazoval již několik měsíců před havárií. Experti se tedy zaměří na podrobnou analýzu ocasní plochy, která má být k trupu připevněna 4 masivními šrouby. A nestačí se divit, 3 ze šroubů, které byly při opravě vyměněny, nejsou certifikované! Stejně jako u uchycení pomocné zdrojové jednotky, i zde se jedná o pouhé napodobeniny z méně odolného materiálu.
Značně namáhanou ocasní část letounu prostě nedokázaly pevně fixovat a ta začala vibrovat. A když se k tomu přidaly vibrace mizerně upevněného záložního zdroje, neštěstí bylo na světě. Sečtení kmitů způsobilo rozkývání ocasní plochy, v důsledku čehož došlo k zablokování směrového kormidla. Stroj se stal neovladatelným, překročil maximální úhel náklonu a ocasní plochy se začaly rozpadat. Ani sebelíp vycvičení piloti by této havárii nedokázali zabránit.
Zcela zbytečnou smrt 55 lidí na palubě letu Partnair 394 způsobily odfušované opravy, konkrétně použití necertifikovaných součástek. Žádná raketa ani teroristický útok, ale obyčejné šrouby!
Po této havárii byl zpřísněn evidenční systém leteckých náhradních dílů a vědomý nákup necertifikovaných součástek se od té doby kvalifikuje jako trestný čin. A evidentně to funguje, neboť k žádné další nehodě z tohoto důvodu již nedošlo. Zkrátka, pracovníci v letecké dopravě, ať již na zemi nebo ve vzduchu, dělají vše pro to, aby vaše cesta na dovolenou či za pracovními povinnostmi byla naprosto bezpečná.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/jbqmomewWVI?is=8X0Zjl557TKlcJU9
https://youtu.be/FFIef0K_VVQ?is=ZB0DL8JGUAX0Eq15
https://youtu.be/pSnX_R3Dzck?is=mzAxnDd5qlNkODza
Accident Convair CV-580 LN-PAA, Friday 8 September 1989 https://share.google/8DIuhr6n38tw1nB85
