Článek
A jedno takové zaslechnou dispečeři v aljašském Anchorage od kapitána plně obsazeného Boeingu 747 americké letecké společnosti NorthWest Airlines. Pojďme se nyní podívat, jak se s kritickou situací vysoko nad Beringovým mořem piloti popasují a zda se jim podaří dostat silně poškozený letoun v pořádku na zem.
Je středa 9. října 2002 a z amerického Detroitu startuje Boeing 747 společnosti NorthWest Airlines. S 386 pasažéry a 18 členy posádky míří do Japonska na letiště Narita nedaleko Tokia. Dálkový let má trvat 13 hodin, a proto se budou během něho střídat v kokpitu 2 posádky. Vzlet, který proběhl naprosto bez problémů a první část letu má na starosti kapitán a zároveň letecký instruktor John Hanson, jeden z nejzkušenějších pilotů společnosti NorthWest. Na postu 1. důstojníka mu sekunduje David Smith, který má rovněž bohaté zkušenosti s pilotováním Jumbo Jetu.
Letoun stoupá do cestovní hladiny tři pět nula, tedy 35 000 stop, což je 10 668 metrů, řídí ho autopilot a nic nenasvědčuje tomu, že se naprosto rutinní let změní za pár hodin v dramatický boj o udržení stroje ve vzduchu a životy všech pasažérů budou viset na vlásku. Přesně v polovině, tedy po 6,5 hodinách letu, předávají kapitán Hanson a 1. důstojník Smith řízení střídající posádce a jdou si odpočinout. K tomu mají v obřím Boeingu vlastní oddělený prostor s lůžky, kde si mohou i zdřímnout. Jenže si tam dlouho nepoleží, ale nepředbíhejme.
Řízení stroje, jemuž se naprosto právem přezdívá královna nebes, se ujímá kapitán Frank Geib, který také není v kokpitu Boeingu 747 žádným nováčkem a na svém kontě má více jak 11 000 letových hodin. Na postu 2. pilota sedí Mike Fagan, bývalý bojový pilot se zkušenostmi z vietnamské války.
Kapitán monitoruje let, 2. pilot svačí, když v tom s letounem něco silně škubne, ten okamžitě přechází do prudkého náklonu a stává se neovladatelným. Frank uchopí knipl a pere se s ním. S vypětím všech sil se snaží vyrovnat náklon, ale řízení nereaguje. Boeing se silně třese a pokud překročí maximální úhel náklonu, ztratí vztlak a zřítí se k zemi jako kámen. Kapitánovi se přeci jen podaří nebezpečný náklon vyrovnat, ale s kniplem se dlouho přetahovat nevydrží.
Výstražný systém v kokpitu upozorňuje piloty na závadu směrovky, což ostatně z chování letounu vydedukovali. Ovšem netuší, proč k závadě došlo, nakolik je směrovka poškozená a jak dlouho vydrží, než se ulomí. V tomto případě by se stroj ve vzduchu neudržel. Spodní část směrového kormidla se vychýlila o 17° doleva a zůstala v této poloze zaseklá. Usoudí, že s takto ochromeným strojem do Tokia nedoletí a rozhodnou se pro nouzové přistání v Anchorage na Aljašce.
Druhý pilot pročítá manuál a hledá postup pro řešení této krizové situace. Jenže nic nenajde, příručka zkrátka s takovouto závadou nepočítá. Kapitán Geib povolává do kokpitu oba odpočívající piloty. Musí dát hlavy dohromady a vymyslet, co dál. Do Anchorage to mají dvě hodiny letu, pokoušejí se tedy spojit s aljašským řízením letového provozu a informovat je o své kritické situaci. Bohužel se nacházejí příliš daleko od pevniny, v takzvaném hluchém prostoru a spojení se nezdaří. Rozhodnou se tedy využít k jeho zprostředkování jiný letoun NorthWest Airlines, který se pohybuje blíž k Anchorage. Jeho prostřednictvím informují aljašské dispečery o krizové situaci, žádají o nouzové přistání v Anchorage a kurz k letišti.
Cestující nemají o dramatu v kokpitu ani zdání. Otřesy letounu přisuzují turbulencím. Piloti musí vymyslet, jak se otočit, protože se zaseklou směrovkou to nejde. Ani nejzkušenější muž z posádky, kapitán Hanson se dosud s takovouto závadou nesetkal, budou tedy muset zatočit jen pomocí křidélek, což jsou malé pohyblivé plošky na odtokového hraně křídla, kterými lze ovládat náklon letadla kolem podélné osy. I tak letí Boeing mírně bokem. Představte si to asi tak, jako kdybyste v autě projížděli zatáčku smykem.
Jumbo Jet se 404 lidmi na palubě se nachází 1,5 hodiny letu od nejbližší pevniny a 1 300 kilometrů od Anchorage. Kapitán Geib opisuje velký oblouk, aby zamířil k tamějšímu mezinárodnímu letišti a je na pokraji sil, neboť musí neustále silně mačkat pedály, aby přepral zaseklé směrové kormidlo. Řízení tedy přebírá služebně nejstarší John Hanson.
Posádka informuje cestující o návratu a nouzovém přistání na Aljašce, i když vůbec neví, jak ho provést. Obrátí se tedy na operační středisko společnosti NorthWest v Minnesotě se žádostí o pomoc. Kapitán Hanson potřebuje sehnat Johna Dohertyho, experta, který zná Boeing 747 jak nikdo jiný. Udržet letoun v kurzu je stále obtížnější, směrovka klade čím dál tím větší odpor. Piloti se obávají, že se bude situace ještě zhoršovat a čekají na spojení s expertem.
Mezitím se rozhodnou pro sklesání do nižší výšky, kde je hustší vzduch a tím pádem vyšší vztlak, který by mohl pomoci letoun stabilizovat. Kapitána už chytají křeče do nohou, tak přebírá řízení 2. pilot. Do Anchorage však zbývá ještě více než hodina. Konečně se ozve odborník na Boeingy John Doherty, na něhož posádka spoléhá. Jenže ten si s jejich problémem také neví rady. Zaseklé směrové kormidlo neřeší žádné odborné příručky a ani se tato nouzová situace netrénuje na simulátoru. John zůstává s posádkou ve spojení, ale poradit si tam nahoře musí sami.
Palubní personál začíná připravovat kabinu na nouzové přistání a piloti se střídají v řízení, neboť vyrovnávat náklon letounu a udržet ho v potřebném směru je velice namáhavé. Konečně navazují spojení s dispečery v Anchorage, vyhlašují stav nouze a žádají o aktivaci veškerých záchranných složek. Přistání na tomto letišti není jednoduché ani normálně, natož s takto ochromeným letounem. Je obklopeno horami a často je tu nevyzpytatelné počasí včetně silných poryvů větru.
Posádka žádá pro přistání nejdelší dráhu 36, která měří 3 800 metrů. A piloti si nemohou dovolit při přistávacím manévru sebemenší chybu, jelikož druhou šanci už nedostanou. Rozhodnou se tedy nakonfigurovat letoun na přistání dříve, než bývá obvyklé, aby si jeho reakce vyzkoušeli ve větší, bezpečnější výšce a měli čas na případnou nápravu. Klesají tedy do 14 000 stop, což je 4 267 metrů a dispečeři odklánějí všechna letadla, pohybující se v této hladině, aby měl Jumbo Jet v nouzi prostor pro manévrování. Kapitán Hanson jako nejzkušenější z posádky bere nejtěžší úkol a zodpovědnost za životy 404 lidí na sebe. Ovšem bez pomoci dalších členů posádky se neobejde. Zdá se, že klapky fungují, ale co udělá se strojem vysunutí podvozku? Rapidně klesá rychlost, ale s tím se posádka lehce vypořádá. Podstatně větším problémem je udržet řízení, neboť klade čím dál tím větší odpor a piloti mají obavy, aby se při jeho překonávání neulomilo celé směrové kormidlo. To by byl konec. John Doherty, expert v operačním středisku navrhuje kapitánovi zvýšit přibližovací a přistávací rychlost. Tím se pod křídly vytvoří vyšší vztlak a letoun bude stabilnější. Dráha je dost dlouhá na to, aby dokázali zastavit i při vyšší rychlosti.
Boeing 747 s nefunkční směrovkou a 404 lidmi na palubě se blíží k ranveji, u níž jsou připraveny záchranné složky v plné pohotovosti. Řídící na věži mají letoun na radaru a piloti ranvej v dohledu. Dostávají povolení k přistání na dráhu 36 pravá, ale nemají zdání, jak se bude letoun chovat, až se dotkne země. Směrovka totiž ovlivňuje přední podvozek a bude velice těžké udržet stroj v přímém směru.
Okamžitě po dosednutí přebírá knipl 1. důstojník a kapitán Hanson, který dovedl letoun na ranvej, se snaží udržet jeho směr. Přistávají podstatně vyšší rychlostí, než je obvyklé, ale zvládnou zastavit ve dvou třetinách dráhy. Totálně vyčerpaní piloti si mohou oddechnout. Odvedli dokonalou práci! Dostali v pořádku na zem prakticky neřiditelný stroj a zachránili tak životy 386 pasažérů a 18 členů posádky. John Doherty v operačním středisku NorthWest Airlines sdílí radost s nimi a je na ně patřičně hrdý. A cestující mohou po dvouhodinovém dramatu opustit palubu živí, zdraví a po svých.
Ale co zapříčinilo poruchu řízení, konkrétně zaseknutí směrovky? Tak to budou muset zjistit vyšetřovatelé z amerického národního úřadu pro bezpečnost v dopravě neboli NTSB. Závada by se totiž mohla objevit i u dalších Boeingů 747-400.
Experti okamžitě po příjezdu na místo zaznamenají únik hydraulické kapaliny ze zadní části letounu a zjišťují, že na řídícím modulu směrovky chybí koncový kryt. Ten prasknul a upadl. Tím pádem se píst servořízení vysunul ven a způsobil zablokování směrového kormidla. To bychom měli, ale naskýtá se další otázka. Jak je možné, že kryt, který je vyroben z velice odolného materiálu a má vydržet prakticky navěky, prasknul? Že by únava materiálu? V tom případě by byly ohroženy všechny Boeingy 747-400.
Metalurgové po důkladné prohlídce tuto možnost vyloučí a vyšetřovatelé jsou zase na začátku. Když už nevědí kudy kam, začnou procházet záznamy o letounu a jeho údržbě. A zjistí pozoruhodné informace. Tento stroj v sérii 747-400 byl vyroben jako úplně první a má toho za sebou opravdu dost. Než byl předán letecké společnosti NorthWest, sloužil jako testovací stroj. Že by se tvrdé zacházení při zkouškách podepsalo na servomechanismu? Tuto možnost se odborníkům nepodaří prokázat, ale stroj absolvoval přes 7 tisíc vzletů a přistání, což je mnohem víc, než bývá u těchto letounů obvyklé.
Nebudu vás déle napínat, příčina prasknutí koncového krytu nebyla nikdy objasněna. Po tomto incidentu doporučil NTSB všem aerolinkám důkladné pravidelné kontroly servomechanismů. A aby se podobné případy již nikdy neopakovaly, byly do těchto řídících modulů nainstalovány speciální zarážky, které abnormálnímu vychýlení směrovky zabrání.
Možná vás napadne, jak je možné, že jeden letoun s obdobnou závadou se zřítil a druhý bezpečně přistál. Boeing 747 NorthWest Airlines a životy 404 lidí zachránila pohotová reakce kapitána Geiba, který dokázal vyrovnat kritický náklon a dokonalá součinnost všech členů posádky do samého konce.
Všichni čtyři dokonalí profesionálové obdrželi od asociace dopravních pilotů vyznamenání za mimořádné pilotní mistrovství. Technika zkrátka někdy selže, ale od toho máme v kokpitu mistry, kteří to dokážou napravit. Tak vzhůru do nebes!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/jLZERRijavg?si=mydRH0W7806qqCnG
https://youtu.be/hK7E8AEQXrU?si=ToAOBsMRVCpn63u6
Northwest Airlines Flight 85 - A Cabin Crew Perspective https://share.google/mNZ4nCjetoasiXlh3
