Článek
Vezmu vás do jedné státní, poslední dobou často mediálně propírané firmy, která takovýto postup praktikuje zcela běžně.
Popravdě řečeno, divím se, že za šíření pravdy taky neposílá své neposlušné zaměstnance do dolů, neboť se jedná o socialistický podnik se vším všudy včetně vedoucích pracovníků, jejichž manýry velice připomínají praktiky nechvalně proslulé STB. Tudíž jedinec, jenž používá mozek, logický úsudek a má vlastní názor, který vysloví nahlas či se o něj nedej Bože podělí s veřejností, je v této instituci tvor krajně nežádoucí.
Naopak, komu nejsou cizí podrazy, donášení, udavačství, pomluvy a je v těchto disciplínách zběhlý, toho zde čeká skvělá budoucnost a raketový kariérní vzestup na pozice, o nichž by si jinde mohl nechat jedině tak zdát pod vlivem omamných látek. A takové teplé místečko si musíme chránit, že? Tak pryč se všemi myslícími „nepřáteli socialismu“. A abychom naučili své ovečky poslušnosti, běda tomu, kdo si pustí pusu na špacír nebo zveřejní cosi z nekalých zákulisních her! Hravě a legálně se sveze na vlně hromadného propouštění z důvodu „snižování počtu pracovníků a rušení poboček za účelem zefektivnění práce“. Co na tom, že na uvolněné místo přijmeme dva nové zaměstnance, protože jeden práci za propuštěného, který makal za dva (ale jeden plat), zkrátka nezvládne. Ono se to ztratí v davu… A vezmeme mladé, nezkušené, ohebné, poslušné a neznající, jak to chodí jinde.
Nikdo se přece nesmí dovědět, že firma nedodržuje zákoník práce a soustavně porušuje bezpečnostní předpisy. Nemůže se dostat na veřejnost, že tu ženské běžně tahají třicetikilové balíky, pracovníci jsou přetěžováni, nedodržují se bezpečnostní přestávky, neproplácejí přesčasy…. Pokud by se takto choval soukromník, napálí mu Inspektorát práce astronomickou pokutu, která pro něho bude likvidační. V případě státní instituce zaujal tento orgán již dávno pozici mrtvého brouka a patrně ho nevzkřísí ani živá voda. Jak vidno, ve státní sféře se nemožné stává skutečností. No a hlavně není žádoucí, aby vyšel na světlo světa fakt, jak se firma zbavuje nepohodlných pracovníků, kteří nehodlají „estébácké“ praktiky svých nadřízených podporovat.
Již odmala mi moje babička vštěpovala: „Nikdy nelži, pravda vždycky vyjde najevo.“ Tuto zásadu dodržuji celý život a tudíž v očích šéfů nejsem loajální vůči svému chlebodárci. Hm, takže dnes nazýváme lež loajalitou? Lidi proboha, kam jsme to dospěli? Máme lhát klientům i sami sobě, abychom se zavděčili managementu? A vychvalovat potápějící se loď a její velení do nebes, když všichni znají pravdu? Nebo se nechat pro pravdu vyhodit? Co byste volili vy? Mně osobně se z první varianty zvedá žaludek a doufám, že takových firem, které zacházejí se svými zaměstnanci jako s otroky, není v naší republice víc.
