Článek
To ve vyspělé zemi a civilizované společnosti 21. století přece nemůže být pravda.
Ano, nevěřila, dokud jsem nepotkala v nákupním centru utrápenou kolegyni Martinu z bývalé práce. Na moji otázku, proč je tak zamračená, když je venku krásně, se rozpovídala. Bylo vidět, že se potřebuje někomu svěřit. Tak jsem si vyslechla její příběh, který vám nyní předkládám.
Před dvěma lety opustil Martinu manžel Petr. Na prahu čtyřicítky patrně chytil druhou mízu, nabrnknul si o generaci mladší ženu a odstěhoval se k ní. Od té doby absolutně nejeví zájem o své děti ve věku 12 a 9 let, ani pravidelně neplatí výživné, které mu bylo soudně vyměřeno. Věčně marodí a když jde do tuhého, něco málo pošle, aby se vyhnul trestu. Ale to nestačí ani na základní potřeby pro děti, natož na pomůcky do nového školního roku.
Jestli se domníváte, že Martina nemaká, poflakuje se a holduje alkoholu, hluboce se mýlíte. Pracuje jako pokladní v supermarketu a po večerech ještě uklízí na poliklinice. Nepije, nekouří, jezdí 10 let starou Fabií, oblečení pro sebe nakupuje v sekáči a bydlí v malém družstevním bytě 2+1. A proč si nenajde jako středoškolačka lépe placenou práci? Když se potenciální zaměstnavatel dozví, že je sama se dvěma dětmi, ztratí zájem. Vzali by ji jedině do fabriky na tři směny, ale přes noc nenechá děti doma samotné a musela by docela daleko dojíždět.
A nejen, že má problém sehnat peníze na nové školní batohy, penály, přezůvky, cvičební úbory, ale nemůže děti poslat ani na lyžařský výcvik či školní výlet do ciziny. A místo letního tábora daleko od domova nebo dovolené u moře, jim může dopřát pouze příměstský tábor. A to se musí sakra uskromnit.
Dvanáctiletý Tomáš je všestranně nadaný sportovec, hraje florbal. Bohužel na další sportovní aktivity nezbývají rodině peníze. Mladší Zuzanka má pěvecký a hudební talent. Dva roky chodila do „ZUŠky“, teď už si to nemohou dovolit, tak ji alespoň děda učí na kytaru.
Když byly děti mladší, mohly po sobě dědit nějaké oblečení, ale devítiletá dívka se chce taky oblékat jako slečna, ne jen do plandavých mikin a vytahaných trik po bráchovi. A s děděním oblečení vyvstává další problém: šikana mezi spolužáky. To za našeho mládí nebývalo. Taky jsme neměli nic, jenže bylo naprosto běžné, že mladší sourozenci nosili oblečení po starších. Všichni bez rozdílu, takže to nikomu nevadilo.
A s přibývajícím věkem samozřejmě nároky a potřeby dětí porostou. Proto se matky samoživitelky nedívají do budoucnosti. To by si musely hodit mašli.
Odpovědí na otázku, proč nežádá o sociální dávky, mě Martina doslova šokovala: „To jsem zkusila jednou a dali mi 160 korun!“
Vidíte, a takoví senioři jsou slyšet stále. Věčně si stěžují na nízké penze a malé valorizace. Ale, že mezi námi žijí rodiny, které nemají na školní pomůcky pro děti a často jim nemohou dopřát ani školní výlet či letní tábor, pomalu nikdo neví. Ony si totiž maminy nikde nestěžují, protože vědí, že by jim to stejně nebylo nic platné!
