Článek
Ale nechybělo mnoho a přetrumfnul by ji incident, k němuž došlo o 40 let později ve Spojených státech amerických. A právě o něm bude dnes řeč.
Je jasná letní noc, pátek 7. července 2017 a k mezinárodnímu letišti v San Franciscu na západním pobřeží Spojených států amerických se blíží let Air Canada 759. Airbus A320 se 135 cestujícími a 5 členy posádky vzlétl před více jak 5 hodinami z kanadského Toronta.
V kokpitu 25 let starého stroje velí jeden z nejzkušenějších kapitánů Air Canada šestapadesátiletý Sumit Sharma, který strávil za kniplem dopravních letounů úctyhodných 20 000 hodin, z toho 4 800 na tomto typu letounu. Pro tento let mu připadla role řídícího pilota. První důstojník, dvaapadesátiletý Peter Moll monitoruje přístroje a má na starosti komunikaci s řízením letového provozu. Na svém kontě má více jak 10 000 letových hodin, z nichž 2 300 absolvoval právě v Airbusu A320.
Oba piloti již pociťují únavu, neboť mají za sebou několik dlouhých letů a ani jeden z nich si pořádně neodpočinul. První důstojník absolvoval dvanáctihodinovou směnu a kapitán nespal dokonce 19 hodin! A právě únava a nesoustředěnost sehrají v našem napínavém příběhu stěžejní roli.
Tato zkušená posádka přistávala na jednom z nejrušnějších amerických letišť nesčetněkrát, troufám si tvrdit, že by to zvládla i poslepu. Ale dnes jeho plocha vypadá jinak, než jak mají piloti uloženo v paměti. A právě to se stane kamenem úrazu. Kvůli opravě je uzavřená dráha 28 levá. V provozu je tak pouze jediná ranvej, souběžná 28 pravá. Zavřená dráha ani není osvětlená, aby to piloty nemátlo. O uzavření jedné z ranvejí byly posádky všech letů směřujících do San Francicsa předem informovány.
Let Air Canada klesá z letové hladiny tři šest nula, tedy 36 000 stop, což představuje 10 973 metrů a dostává povolení k vizuálnímu přiblížení. Tento způsob sestupu k letišti se v noci příliš nepoužívá, neboť při něm musí mít piloti po celou dobu přistávací dráhu v dohledu. Ale je naprosto jasná noc s dokonalou dohledností, tak jim dispečer postup, při němž ušetří palivo, povolí. Další přistávající posádky vesměs využívají systém pro přesné přístrojové přiblížení (ILS), který navede letoun až k prahu dráhy.
Airbus A320 Air Canada míří k letišti jako obvykle. Piloti vidí dvě osvětlené ranveje vedle sebe a ve 23 hodin 46 minut dostávají povolení k přistání na dráhu 28 pravá. Ostatně, jiná ani není v provozu. V tu chvíli si ani dispečer na věži nevšimne, že se let Air Canada nachází příliš vpravo a místo na ranvej, míří na pojezdovou dráhu, kde čekají na vzlet čtyři plně obsazené letouny s více jak tisícovkou pasažérů. První v řadě stojí Boeing 787 společnosti United Airlines, za ním Airbus A340 Philippine Airlines a následují ještě dva Boeingy United Airlines. Jejich posádky ani pasažéři netuší, že se pár set metrů od nich schyluje ke katastrofě.
Piloti při vizuálním přiblížení k ranveji 28 pravá běžně nalétávají pod mírným úhlem zprava, aby snížili hluk nad obydlenou zónou, tudíž řídícímu, který je ještě ke všemu na věži úplně sám, nepřijde trajektorie letu nijak neobvyklá.
Airbus A320 Air Canada se blíží k domnělé ranveji, když v tom na ní piloti spatří světla, pravděpodobně patřící jinému letadlu. Dotazují se tedy dispečera, zda je dráha 28 pravá skutečně volná a mohou na ní přistát. Ten je ujistí, že ano a pro jistotu zopakuje povolení k přistání. Jelikož řídí jak provoz ve vzduchu, tak na ploše, trvá mu asi 5 sekund, než na dotaz zareaguje. Musí totiž přecházet mezi dvěma vysílacími frekvencemi. Obvykle má jeden z dispečerů na starosti letadla ve vzduchu a druhý na zemi, ale v noci slouží pouze jeden a nemůže mít oči všude.
Posádka Boeingu 787 United Airlines, který stojí na pojezdové dráze jako první, je v šoku, když spatří letoun řítící se přímo na ně. Reaguje okamžitě, hlásí dispečerovi nebezpečí srážky. A v tom prolétne kanadský Airbus těsně nad nimi. Notně zaskočený řídící letového provozu nařizuje posádce provést průlet a ihned stoupat do 3 000 stop, tedy 914 metrů. Celý incident zaznamenal letištní kamerový systém a při pohledu na video naskakuje člověku husí kůže. Ocasy letounů na pojezdové dráze dělilo od letícího stroje 4 až 6 metrů. Tak tenká byla hranice mezi životem a smrtí.
Informace o uzavření dráhy piloti Air Canada přehlédli. Nabyli tak dojmu, že dráha 28 pravá je ve skutečnosti levou a souběžnou pojezdovou dráhu považovali za tu správnou přistávací. Svoji roli patrně sehrála i únava posádky. Dokument s aktuálními informacemi o letišti v San Franciscu čítal několik stran a zpráva o uzavření ranveje nebyla nijak zvýrazněna. Je možné, že ho jen tak zběžně přelétli očima a zásadní informace si nevšimli.
Incidentem se okamžitě začnou zabývat experti z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických (NTSB). Případ kvalifikují jako pochybení posádky letu Air Canada 759. Jelikož v tomto případě nebyl nikdo zraněn ani nedošlo k materiálním škodám, nepadly žádné tresty. Zkrátka i piloti jsou jen lidé a jako my všichni občas chybují. Pokud by zvolili při nočním přistání přesné přistrojové přiblížení, k této kritické situaci by vůbec nedošlo, letištní systém by je navedl až k prahu dráhy.
Závěrečná vyšetřovací zpráva, která byla zveřejněna 25. září 2018 uvádí jako hlavní příčinu incidentu selhání lidského faktoru. Piloti Airbusu A320 společnosti Air Canada si při přistání v San Franciscu spletli pojezdovou dráhu C s přistávací dráhou 28 pravá. V případu sehrál významnou roli nedostatečný odpočinek posádky a s ním související únava.
Doporučení uvedená v závěrečné vyšetřovací zprávě přispěla k úpravě předpisů jak pro letecké společnosti, tak i letiště. Kupříkladu kanadské ministerstvo dopravy po tomto incidentu, který jen zázrakem nevyústil v tragédii, zpřísnilo předpisy upravující dobu služby a odpočinku pilotů. Sjednotilo je tak s mezinárodním standardem. Vizuální přiblížení na letišti v San Franciscu budou v případě uzavření jedné z ranvejí možná pouze ve dne a na řídící věži musí být přítomni vždy alespoň dva dispečeři.
Mimochodem, incident v San Franciscu nebyl ojedinělý. V témže roce došlo v Americe k několika obdobným situacím, například na letišti JFK v New Yorku nebo ve Washingtonu. Naštěstí rovněž bez ztrát na životech, zranění a škodách na majetku.
A na závěr jedno příjemné zjištění. Statistiky z posledních let hovoří jasně: Počet kolizí a nebezpečných situací na letištních plochách rapidně klesá. Zkrátka, letecká doprava je jednoznačně nejbezpečnějším způsobem cestování a lidé v ní zainteresovaní dělají maximum pro to, aby se její bezpečnost stále zvyšovala.
Tak vzhůru do oblak!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/mIiPt1YVkP8?is=YD8pO_PSYellGZ4j
https://youtu.be/AZ43N_u686E?is=1OIw_tyPSkDEFR7h
https://youtu.be/ydUqfhNqUIc?is=153I1hYTCINqtQLu
Serious incident Airbus A320-211 C-FKCK, Friday 7 July 2017 https://share.google/V4qspd6Sfcf89GQww
