Článek
My se nyní společně přeneseme do Spojených států amerických, abychom si jednu z nich připomněli.
Je obyčejný středeční večer 16. února 2000 a na mezinárodním letišti Mather v kalifornském Sacramentu se připravuje ke startu posádka nákladního letounu Douglas DC-8 společnosti Emery WorldWide. Má namířeno do Daytonu v Ohiu. Kapitán kontroluje správné rozmístění a řádné upevnění kontejnerů, neboť jejich sebemenší posunutí změní těžiště letounu a může způsobit havárii nedozírných rozměrů, což už se několikrát stalo.
V kokpitu 32 let starého stroje, který má za sebou neuvěřitelných 84 447 letových hodin a 33 395 cyklů vzlet/přistání, kralují 3 muži. Velí jim velice zkušený třiačtyřicetiletý kapitán Kevin Stables, který strávil za kniplem dopravních letounů 13 329 hodin, z toho 2 128 na tomto typu stroje. Pro tentokrát bude monitorovat let a zajišťovat komunikaci s řízením letového provozu. Role řídícího pilota připadla pětatřicetiletému prvnímu důstojníkovi Georgu Landovi, který má na svém kontě 4 511 letových hodin, z nichž 2 080 absolvoval právě na DC-8. Za ovládacími prvky palubních systémů sedí osmatřicetiletý palubní inženýr s bohatou praxí, Russell Hicks.
V 19 hodin 47 minut místního času pojíždí plně naložený čtyřmotorový proudový letoun k prahu dráhy 22 levá a cestou procházejí piloti checklisty před vzletem. K němu dostávají vzápětí povolení. Nákladní kolos, který už opravdu hodně pamatuje, se rozjíždí po dráze a dosahuje rychlosti rozhodnutí (V1), po níž již nelze přerušit vzlet. První důstojník přitáhne knipl k sobě, stroj zvedne příď, ale něco je špatně. Stoupá příliš prudce. A aby problémů nebylo málo, po pár sekundách přechází do levého náklonu.
Piloti usoudí, že se změnilo těžiště vlivem posunutí nákladu a rozhodnou se pro okamžitý návrat na výchozí letiště. Ale jak je to možné, vždyť kapitán upevnění nákladu osobně zkontroloval? Nicméně vyhlašují stav nouze a žádají řízení letového provozu o návratový kurz.
Posádka se pere s řízením a snaží se ovládnout neřiditelný letoun, když v tom se v kokpitu rozezní výstraha blízkosti země. Horší už to ani být nemůže. Dva mohutní muži se s vypětím všech sil pokoušejí vyrovnat náklon, ale stroj vůbec nereaguje. A přestože přitahují knipl k sobě a zvyšují rychlost, stále klesají. Ale nevzdávají se a urputná snaha přináší ovoce. Po pár sekundách se jim podaří letoun jakž takž stabilizovat a začínají nabírat výšku.
Zdá se, že je nebezpečí srážky se zemí zažehnáno, jenže za okamžik se letoun začne naklánět ještě víc, než předtím a řízení se oběma zkušeným pilotům naprosto vymyká z rukou. Letadlo si dělá, co chce, opakovaně klesá a stoupá. Pilotům pomáhá se zkrocením décéosmičky i palubní inženýr, který si vzal na starosti plynové páky. Zvyšuje tah motorů na maximum a oba piloti se z posledních sil snaží vyrovnat smrtící náklon, jelikož hrozí, že letoun přejde do vývrtky, z níž v takto malé výšce není úniku. Všichni tři členové posádky jsou maximálně vytížení, a to ještě musí zatočit k letišti. Ale jak, když je stroj vůbec neposlouchá? Ne, tuto kritickou situaci nemůže mít na svědomí pouze změna těžiště.
Je to k nevíře, ale posádka dokázala prakticky neřiditelný letoun otočit a má ranvej v dohledu. Ovšem zdaleka nemá vyhráno. Na letišti Mather mezitím aktivovali veškeré záchranné složky, které jsou připravené v plné pohotovosti poblíž přistávací dráhy. K jejímu prahu zbývá letu Emery 17 pouhých 1,5 kilometru. Jenže pro neovladatelný letoun se to zdá být nepřekonatelná vzdálenost.
A nejen zdá, skutečně je. Letoun DC-8 společnosti Emery WorldWide s tříčlennou posádkou se nezadržitelně řítí k zemi a dopadá do areálu vrakoviště 1,5 kilometru východně od letiště Mather v Sacramentu. Zasáhne jednu z budov a okamžitě ho pohltí plameny. Přestože jsou záchranáři a hasiči na místě téměř okamžitě, třem hrdinům z kokpitu už není pomoci. Hasiči bojují s mohutným požárem několik hodin a následujícího rána je vystřídají členové vyšetřovacího týmu.
Při pohledu na doutnající hromady silně pokrouceného kovu, jsou i notně otrlí experti z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických v šoku. Takovou spoušť dlouho neviděli. Ohořelé trosky letounu jsou napěchované mezi zničená auta a dílny. Jen oddělit části letadla od automobilových součástek a dílů dá pořádně zabrat. Vyšetřovatele čeká doslova mravenčí práce a začínají hned, i když pole trosek o rozměrech 140 × 400 metrů ještě doutná. Hledat v této změti šrotu černé skříňky, rovná se pátrat po jehle v kupce sena.
Ale světe div se, hned druhý den systematického třídění trosek mají vyšetřovatelé důvod k radosti. Nacházejí zapisovač letových údajů i záznamník hovorů v kokpitu. Okamžitě je odesílají do své laboratoře ve Washingtonu a doufají, že i přes vnější poškození budou záznamová média uvnitř v pořádku.
Mezitím vyslýchají řídící letového provozu a zjišťují, že posádka hlásila ihned po vzletu problémy s těžištěm letounu. Že by špatně rozložený náklad? To je dosti pravděpodobné, ale musí to dokázat. Zaměří se tedy na nákladové listy, z nichž vyčtou rozmístění a druh nákladu. A dojdou k závěru, že umístění 18 kontejnerů a palet s oblečením nehodu nezpůsobilo. Takže se ocitají ve slepé uličce a musí hledat jinde.
Co třeba nedodržení postupů a předpisů při ukotvení nákladu? Mohl se při zvednutí přídě uvolnit a posunout. Vyšetřovatelé vyslechnou pracovníky, kteří prováděli nakládku, ale nic zásadního, co by je přivedlo na stopu, se nedozví. Ovšem výpovědi nejsou důkazní materiál, tak pátrají mezi troskami po upevňovacích přezkách, které náklad držely. A všechny jsou v pořádku.
Zdá se, že příčina opravdu nebude v nákladu. Vnese více světla do vyšetřování záznam hovorů v kokpitu, který experti právě obdrželi? Piloti působí naprosto profesionálně a vše se zdá být zcela v pořádku, až do chvíle, kdy se stroj odpoutá od země. V tom okamžiku začne příliš prudce stoupat a naklánět se doleva. Piloti se domnívají, že došlo k uvolnění nákladu a žádají o návratový kurz. Jenže vyšetřovatelé žádné známky uvolnění nákladu nenacházejí, což záhadu letu Emery 17 ještě prohloubí. Poté začnou analyzovat data ze zapisovače letových údajů. Porovnávají je s technickými údaji letu, který havaroval o 3 roky dříve právě kvůli uvolnění nákladu. Shodou okolností se jednalo rovněž o DC-8. Ale žádnou shodu nenajdou. Posun nákladu mohou tedy z potencionálních příčin vyloučit.
A co třeba závada výškového kormidla? Ta by také mohla zapříčinit abnormálně prudké stoupání. Experti se tedy vydají tímto směrem a zdá se, že jsou na stopě. Data z palubního zapisovače jasně ukazují, že pravá výškovka vůbec nereagovala na pilotovy zásahy do řízení. Ale proč? To musí odborníci zjistit podrobným ohledáním všech součástí a mechanismů, majících co do činění s výškovkou. A po jejich důkladné prohlídce dospějí k šokujícímu závěru. Táhlo pravé výškovky je rozpojené. Naskýtá se další otázka. Došlo k rozpojení v důsledku nehody nebo bylo její příčinou? Aby experti našli odpověď, provedou řadu simulací a laboratorních zkoušek a konečně se dopracují ke kýženému výsledku. Příčinou tragické havárie byla skutečně chybějící závlačka ve šroubu, který se tím pádem uvolnil a rozpojil táhlo spojující pravé výškové kormidlo s řídící pákou v kokpitu. Tudíž se výškovka zasekla v jedné poloze a nereagovala na řízení.
Zbývá zjistit, jak se závlačka uvolnila. A nebo tam vůbec nebyla? Před třemi měsíci prošel stroj generální opravou, při níž byly výškovky vymontovány a po revizi vráceny zpět. Oslovení mechanici se však dušují, že vše upevnili správně. Jenže to nebyla poslední oprava. Pár týdnů před havárií prováděli technici jiné firmy výměnu tlumičů. A vyšlo najevo, že při tom odmontovali výškovku, aby k nim měli lepší přístup. No a chvátající mechanik pravděpodobně zapomněl při vracení výškovky zpět zajistit šroub závlačkou. Působením otřesů při vzletu a přistání se za čas matice uvolnila, táhlo se rozpojilo a havárii již nešlo zabránit.
Odfláknutá oprava zmařila životy 3 profíků v kokpitu. Přestože dělali, co mohli, dostat neovladatelný stroj zpět na letiště nebylo v lidských silách.
Po této nehodě doporučil Národní úřad pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických všem leteckým dopravcům, aby věnovali zvýšenou pozornost řádnému dodržování postupů při údržbě a opravách letounů. Bezpečnost musí být v letectví vždy na prvním místě, a to jak při přepravě cestujících, tak nákladu. A to platí i více jak čtvrt století po havárii letu Emery 17.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/J4OG1IucbE8?is=Hg8MXa4hal6r5ADr
https://youtu.be/5anb7Y4wGBI?is=3z9nVMM2egmAjb4h
DCA00MA026.aspx https://share.google/T2JiHWIq4×O2dfkLn
For Want of a Nail: The crash of Emery Worldwide Airlines flight 17 | by Admiral Cloudberg | Medium https://share.google/KRp5TrtUENhyyDewg
