Článek
My si dnes dopodrobna rozebereme jinou, téměř neznámou leteckou nehodu, která se stala v jihoamerických velehorách o několik desítek let později. Ponořme se tedy do příběhu letu Santa Barbara Airlines číslo 518.
Je čtvrteční podvečer 21. února 2008 a na letišti Mérida ve Venezuele se chystá ke startu posádka dvoumotorového turbovrtulového letounu ATR-42 společnosti Santa Barbara Airlines. Na jeho palubě sedí 43 pasažérů vnitrostátního letu, mířícího do hlavního města Caracas. Po dobu cesty, trvající pouhých 90 minut, je zvládne obsloužit jedna letuška.
V kokpitu 22 let starého stroje, který má za sebou úctyhodných 37 138 cyklů vzlet/přistání, velí šestatřicetiletý kapitán Aldino Garanito Goméz, vedoucí pilot společnosti. Za kniplem strávil více jak 5 000 hodin. Disponuje bohatými zkušenostmi, které jako letecký instruktor předává svým žákům. Pro tentokrát bude monitorovat přístroje a zajišťovat spojení se zemí. Role řídícího pilota se ujímá první důstojník, devětadvacetiletý Denis Ferreira Quintal. Ten má na svém kontě přes 2 000 letových hodin. Oba piloti se velice dobře znají a jsou blízkými přáteli.
Krátce před 17. hodinou dostává let Santa Barbara 518 povolení ke spouštění motorů. Vzhledem k tomu, že letiště v horském údolí disponuje jedinou ranvejí, upozorňuje dispečer posádku na jiný letoun blížící se na přistání. Kapitán chce vzlétnout dřív, než onen avizovaný stroj přistane. Než bys řekl švec, stojí Átéerko na startu a piloti žádají povolení ke vzletu, které vzápětí obdrží.
Obstarožní, ale naprosto spolehlivý letoun pro regionální trasy se rozjíždí po ranveji, dosáhne rychlosti rozhodnutí (V1), po níž již nelze přerušit vzlet a odpoutá se od země. Jen pro úplnost, letiště Mérida leží v nadmořské výšce 1 526 metrů, obklopují ho vysokohorské štíty a pro přiblížení i vzlet existuje pouze jedna jediná trasa. Tyto manévry tak vyžadují od pilotů dokonalou koncetraci a naprostou profesionalitu.
Kapitán zasunuje podvozek, letoun stoupá a vše se zdá být v naprostém pořádku. Řídící na věži nemají k dispozici radar, neboť jeho paprsky přes hory a skaliska neproniknou. Dispečeři musí spoléhat výhradně na piloty, kteří jim hlásí svoji polohu. Kupříkladu teď jsou v úzkém letovém koridoru nad Méridou 2 letouny, jeden stoupá a druhý jde na přistání. Po vzájemné domluvě se bez problémů vyhnou. Ostatně kapitán Goméz už na tomto specifickém andském letišti vzlétával více jak tisíckrát a zná ho lépe, než kdokoliv jiný.
ATR-42 se 46 lidmi na palubě stoupá do 7 000 stop nebo-li 2 134 metrů a ocitá se v mracích. Piloti točí doleva, aby se dostali ze sevření hor, pokračují ve stoupání do cestovní hladiny a průběžně upravují směr letu. Orientaci jim ztěžuje hustá oblačnost a po pouhých šesti minutách letu se něco zvrtne. V kokpitu se rozezní výstraha blízkosti země. Pilotům to nejde na rozum, vždyť letí ve 12 000 stopách. Kapitán pro jistotu přebírá řízení a výstraha neutichá.
Pasažéři si užívají naprosto klidný let a v žádném případě netuší, že se blíží poslední okamžiky jejich života. A co se děje v kokpitu? Piloti jsou v šoku, neboť se rozestoupily mraky a přímo před nimi se objevil vysoký skalnatý horský masív. Kapitán přitahuje knipl k sobě, nastavuje motory na plný výkon a doufá, že děsivou hradbu přeletí.
Řídícímu letového provozu je divné, že se mu let Santa Barbara 518 už hezkých pár minut neozývá. Při vzletu a přistání komunikují dispečeři s posádkami téměř nepřetržitě, zvláště, pokud nemají k dispozici radar. A jakmile se piloti nehlásí, okamžitě zpozorní. Dispečer v Méridě se s letem Santa Barbara 518 snaží spojit celých 15 minut. Marně, žádná odezva, jen zlověstné ticho. Vyhlašuje tedy poplach pro pátrací a záchranné jednotky. Do vzduchu se vznese průzkumný vrtulník a zpráva o ztraceném letadle s 43 pasažéry a 3 členy posádky, se šíří městem jako lavina. Vzápětí se dostává do hlavních venezuelských zpravodajských relací a celá země je v šoku.
Pátrací týmy mají značně ztíženou pozici, jelikož kvůli absenci radaru neznají poslední polohu letounu. Nemají se absolutně čeho chytit, tak kopírují plánovanou trasu letu. Ale po ATR společnosti Santa Barbara jako by se slehla zem. To nahrává fantastům a tvůrcům nejrůznějších konspiračních teorií, počínaje teroristickým činem a únosem mimozemšťany konče. Ty utne následujícího dne tragická zpráva od obyvatel odlehlé horské vesnice, kteří viděli na vlastní oči vysoko v horách spadnout letadlo.
A skutečně, posádka pátracího vrtulníku spatří v inkriminované oblasti ještě doutnající trosky. Bohužel, na místě tragédie, respektive dopadu letounu, není kde přistát. Jedná se o zcela nepřístupný terén a naděje, že by někdo přežil, je mizivá. Vrtulníky dopraví záchranáře na vzdálenou náhorní plošinu a odtamtud musí pokračovat pěšky. Ovšem podmínky v nadmořské výšce přes 4 000 metrů jsou na hranici lidských možností i pro fyzicky zdatné členy záchranného týmu. Mlha, teplota kolem nuly, takřka neschůdný terén a hlavně řídký vzduch jim dávají pořádně zabrat. Když se po dlouhých hodinách vysilujícího pochodu konečně dostanou k troskám, je evidentní, že prudký náraz a následný požár nemohl nikdo přežít.
Na letiště v Méridě míří experti z venezuelského úřadu pro vyšetřování leteckých nehod, které čeká neskutečně náročná prověrka fyzických i psychických sil. Ještě před tím, než se vypraví do hor, detailně zkoumají letové mapy a nechápou, jak se mohl let Santa Barbara 518 ocitnout v místech, kde absolutně neměl co dělat. Že by tak zkušený kapitán zabloudil? Tomu se snad ani nedá věřit.
Vnesou do vyšetřování více světla výpovědi dispečerů z méridského letiště? Když se experti dozví, že to piloti vzali zkratkou, nevěří vlastním uším. Ale prý tak létají všichni. Jenže ani to nevysvětluje, proč narazili do více jak 4 000 metrů vysoké hory několik kilometrů severněji od trasy oné zkratky.
Co když byla příčinou technická závada? Přeci jenom, letoun měl za sebou více než 37 000 cyklů vzlet/přistání a to se notně odrazí na kondici každého stroje, zvláště pak provozovaného v takovýchto extrémních podmínkách. Aby mohli technický stav prověřit, potřebují se dostat k jeho troskám, které leží ve výšce 3 600 metrů.
Vysokohorská túra dala pořádně zabrat i trénovaným záchranářům. Všichni členové vyšetřovacího týmu musí nejprve projít podrobnou lékařskou prohlídkou. Poté se vydávají na mnohahodinový extrémní horský trek. Jakmile dorazí na místo, spatří tisíce a tisíce úlomků, které ještě před nedávnem tvořily dopravní letoun a naskakuje jim husí kůže. Pečlivě ohledávají oblast dopadu a zakreslují polohu trosek, doufaje, že jim napoví, jak probíhaly poslední okamžiky letu. A po chvíli mají jasno. Letadlo nenarazilo do skalního masívu čelně, ale klouzalo po břiše, což značí, že se piloti snažili na poslední chvíli stroj zvednout.
Záhadu let Santa Barbara 518 by mohly pomoci rozluštit záznamy z černých skříněk. Ale pátrat po nich v členitém horském terénu, je jako hledat jehlu v kupce sena. Po několika dnech se na vyšetřovatele usměje štěstí, naleznou oba palubní zapisovače a odesílají je k dešifrování do Paříže. Mezitím, než obdrží výstupy, ohledávají trosky letounu a snaží se najít sebemenší detail, který by je posunul vpřed. Neprve se zaměří na motory. Obě pohonné jednotky jsou však natolik zničené, že se z nich nedá vůbec nic vyčíst. Zato z poškození vrtulí je zřejmé, že se v okamžiku nárazu točily. Mezi troskami nacházejí experti také výškoměry a indikátory rychlosti. I ty pracovaly správně. Zdá se, že letoun byl po technické stránce v pořádku.
Vyšetřovatelé netrpělivě čekají na data z černých skříněk a po několika dnech obdrží výstup ze zapisovače letových údajů. Prvotní nadšení však vystřídá značné rozčarování. Klíčové parametry, konkrétně navigační údaje o pozici a kurzu, z nichž by se dalo vyčíst, kudy stroj letěl, prostě chybí. Vyšetřovatelé se ocitají ve slepé uličce a neví, kudy kam. Přesto se nevzdávají.
Jedním z mála parametrů, které zapisovač zaznamenal, jsou přesné pohyby řídící páky. Pomocí letového simulátoru a těchto dat dokážou experti určit trajektorii letu. Ale stále neví, proč se zkušená posádka odchýlila od kurzu. Poví jim víc záznamník hovorů v kokpitu? Soustředí se na poslední sekundy letu a z toho, co slyší, jsou zděšeni. Piloti si nejsou jisti, zda letí správně. Nemají vizuální kontakt se zemí a každý tvrdí něco jiného. Jak je možné, že ztratili orientaci?
Vyšetřovatelé se zaposlouchají do zvukového záznamu z kokpitu znovu a tentokrát od samého počátku. A nevěří vlastním uším. Posádka se hned na začátku dopustila několika závažných prohřešků proti předpisům. Spustila motory dříve, něž k tomu dostala pokyn a úplně vynechala kontrolní seznamy před vzletem. Při pojíždění k ranveji zaznamenal kapitán poruchu gyroskopů, to jest přístrojů, které dodávají palubním počítačům informace o poloze letounu. Jelikož se tato závada objevovala často, piloti ji nijak neřešili a vzlétli.
Že by byla příčinou havárie, která vzala životy 46 lidem, skutečně nefunkčnost navigačního systému? Aby mohli experti tuto hypotézu potvrdit, provedou několik simulací vzletu na trenažéru. Neprve simulují start při dodržení všech předepsaných procedur a čekají, až se aktivuje navigační systém. Trvá mu to 3 minuty. Poté nasimulují vzlet přesně, jak ho provedla posádka letu Santa Barbara 518, to jest bez kontroly checklistů a za pouhých 30 vteřin od spuštění motorů do vzletu. A stane se přesně to, co tušili. Navigační systém se nestihne zaktivovat. Jakmile piloti ztratili vizuální kontakt se zemí, letěli úplně poslepu, neměli k dispozici žádné navigační informace. No a dál už to znáte.
Ale proč tak spěchali? V pauze mezi předchozím a tímto osudným letem si zašli společně na kávu, zapovídali se a ztratili pojem o čase. Cestující už byli na palubě a posádka nikde, což je mimochodem také závažný prohřešek. No a pak měli naspěch, aby zpoždění dohnali. Na veškerou předletovou přípravu měli pouze 7 minut, tudíž všechny předepsané procedury nemohli stihnout. Bohužel, vynechali to nejdůležitější, kontrolní seznamy. Kvůli uspěchanému startu přišlo zcela zbytečně o život 46 lidí. Po této havárii bylo letiště v Méridě pro civilní provoz uzavřeno jako příliš nebezpečné.
Spěch se zkrátka nevyplácí, a nejen v letectví, ale i v běžném životě. Tak to mějte na paměti.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/sKC4Xwun-8Y?is=EVBQhOkhoZHkOg9-
https://youtu.be/42symo2Ko0Q?is=34OXHQmnucqt7FXz
https://youtu.be/vL1W7X1C5ME?is=nvHwCCfEr0fardZe
Accident ATR 42-300 YV1449, Thursday 21 February 2008 https://share.google/7LtBNhVxFZz3qhAWE
