Článek
Nikdo v tu chvíli netuší, že pro 18 pracovníků je směnou poslední a víkendu už se nedožijí.
Již během dne zaznamenali pracovníci sídlící v jedné z výrobních hal jakési podivné zvuky. Rány, jako když spadne na zem kus železa, se ozvaly asi třikrát. Ale nikdo jim nepřikládal zvláštní význam, neboť se domnívali, že vycházejí z výdejny nářadí. Tam totiž obsluze každou chvíli něco vypadlo z ruky.
Jenže to nebyly zvuky padajícího nářadí, nýbrž hýbajících se nosných pilířů železobetonové haly, což samozřejmě nikdo netušil.
A ve 14:41 došlo k nejhoršímu. Celá obrovská, asi 12 metrů vysoká hala se zřítila. Přeživší se zprvu domnívali, že se jedná o zemětřesení. Nechápali totiž, že by jen tak zničehonic mohla spadnout budova, v níž pracovali i desítky let. Lidé z okolních objektů okamžitě vyběhli ven a nevěřili vlastním očím. Z ohromné budovy zbyla hromada plechu, suti, střepů a oblaka prachu. Do toho se ozýval nářek a volání o pomoc, které však záhy ustalo a kolem trosek se rozhostilo hrobové ticho. Ano, doslova hrobové, trosky budovy pohřbily 18 zaměstnanců firmy. A kdyby v tu chvíli nekončila ranní směna, bylo by obětí mnohem víc.
Zřícení haly vyřadilo z provozu všechny telefonní linky ve fabrice a tudíž nebylo možné dovolat se na záchrannou službu. První se na místo tragédie dostavili podnikoví hasiči, kteří okamžitě vyrozuměli hasičský sbor v Uherském Hradišti a tamější záchrannou službu. I profesionálové zvyklí na ledacos byli při pohledu na místo zkázy šokováni, jelikož takovou spoušť a hrůzu nikdy neviděli. Hasiči ani zásah v takovýchto podmínkách tenkrát netrénovali. Při vyprošťování osob, které trvalo více jak 8 hodin, pomáhali i vojáci z nedaleké posádky a rovněž oni byli v naprostém šoku.
Jakoby zázrakem několik lidí pod sutinami přežilo, zachránil je třeba stůl, pod který se schovali nebo nějaký stroj.
A co sdělovací prostředky? V televizi o této tragédii nepadla ani zmínka. Hlavní zprávou onoho osudného dne bylo výročí narození Klementa Gottwalda. Z obrazovek jsme se také dozvěděli, jak pokračuje výstavba jaderné elektrárny v Dukovanech a že se částí republiky přehnala vichřice. Ale že na předměstí Uherského Hradiště vyhaslo 18 lidských životů, o tom všechna média včetně tisku zarytě mlčela.
Dostala to totiž příkazem. A jakmile by ho někdo z redaktorů porušil, čekal by ho nejen vyhazov, ale i tvrdý trest. O havárii jsme se mohli dovědět jedině ze západních sdělovacích prostředků. Rakouská a západoněmecká televize a rozhlas přinesly informace z Mařatic ještě týž večer.
A co bylo příčinou jedné z největších průmyslových havárii u nás? Zřícená výrobní hala byla postavena v 50. letech minulého století a jak už v té době bývalo zvykem, při výstavbě se spěchalo. Některé nosné sloupy byly postaveny z betonu z takzvaného hlinitanového cementu. Ten sice rychle tuhne, ale časem ztrácí pevnost a použít ho na nosné konstrukce, je holý nesmysl. Právě proto se budova zřítila. Svoji roli pravděpodobně sehrála i její pozdější rekonstrukce, při níž byla zvýšena o nástavbu.
Jeden z mladých inženýrů projekčního týmu, který nástavbu navrhl, neunesl tíhu událostí a spáchal sebevraždu. Stal se tak devatenáctou obětí této tragédie. Nejmladší bylo 18 let a nejstaršímu zaměstnanci, který zahynul pod troskami, 65.
A co tresty, padly nějaké? Kdepak, soudruzi událost hezky zametli pod koberec a hovořit na veřejnosti se o ní začalo až po sametové revoluci. V roce 1994 byl v areálu závodu odhalen pomník obětem. Bohužel, zbytečně zmařené životy už jim nevrátí.
Firma Mesit existuje dodnes, ale žádná další havárie už se tam nikdy nestala.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/bLZFjWcbBRU?si=4uymSvS6mDbarIGn
https://slovacky.denik.cz/zpravy_region/uherske-hradiste-tragedie-mesit-hala-pad-zamestnanci-umrti-vyroci-40-let.html
https://zoom.iprima.cz/historie/havarie-podnik-mesit
