Článek
Toužíte-li uniknout z rozpáleného města, kochat se krásami přírody na horské túře a nepřipadat si jako v prvomájovém průvodu za dávných dob totalitních, vypravte se se mnou do Lužických hor.
Najdeme je na samém severu Čech a dělíme se o ně s německým Saskem. Nejvyšší vrchol pohoří, Luž, se vypíná do výše 793 metrů a prochází jím státní hranice. Výstup na horu není nijak náročný. Nejkratší a nejschůdnější je červená turistická trasa z malebné horské vísky Horní Světlá. Projedete celou obcí až k chatě Luž, kde můžete zaparkovat zdarma. A dál už pokračujete po svých, asi tři kilometry pohodlnou stezkou mírně do kopce.
Chcete-li mít celé hory i podhůří jako na dlani, vystoupejte na zdejší rozhlednu. Přestože je vyhlídková plošina pouze ve výšce 8 metrů a vede na ni jen 53 schodů, naskytne se vám úžasný výhled na všechny strany. Podíváte-li se jižním směrem, spatříte zvlněnou krajinu Českolipska a Máchova kraje s vrcholy Bezdězu a Ralska, dominantu Liberecka – Ještěd s lesknoucí se stavbou vysílače a hotelu v jednom a na pozadí Jizerské hory a Krkonoše. Severním směrem se vám otevře pohled do německého Saska a za příznivých povětrnostních podmínek dohlédnete až do Drážďan. Rozhledna je přístupná po celý rok a zdarma.
Když jsme se pokochali nádhernými výhledy, vrátíme se stejnou trasou zpět k autu a sjedeme pouhý kilometr do centra Horní Světlé, kde zaparkujeme například u penzionu Česká chalupa a vydáme se na další procházku, tentokrát po zelené turistické značce ke kouzelné horské přehradě Naděje. Trasa měří necelé dva kilometry a vede po zpevněné lesní cestě mírně z kopce. Toto vodní dílo, umně zasazené do okolní krajiny, bylo zbudováno v letech 1937- 1938 jako zásobárna vody pro nedaleký Hamerský mlýn. Rovněž sloužilo jako malá vodní elektrárna k pohonu místní pily. V horkých letních dnech skýtá příjemné osvěžení, koupání je zde povoleno, ovšem voda je velice studená.
A jestlipak víte, že kousíček odsud se nachází největší česká ledová jeskyně? Přesněji řečeno puklinová pseudokrasová a led v ní vydrží po celý rok. Takže jdeme dál po červené turistické trase, z níž po několika stech metrech odbočíme doleva. Cesta k jeskyni je dobře značená, celkem měří asi kilometr, přičemž posledních přibližně 200 metrů vede strmě vzhůru. Jeskyně je opatřena uzamčenou kovovou mříží, aby se zabránilo poškození ledových krápníků vandaly, ale můžete si půjčit klíč na Správě Chráněné krajinné oblasti v nedalekém Jablonném v Podještědí. (Doporučuji tam předem zavolat.) Kdysi byla volně přístupná, bohužel nenechaví turisté odlamovali ledové stalaktity a v jeskyni dokonce zakládali ohně, proto Správa CHKO zavedla toto opatření. Díky severní orientaci vchodu a zastínění hustým lesem, se uvnitř udržuje stálá teplota kolem bodu mrazu a led po celý rok. Nejkrásnější bývá výzdoba jeskyně na jaře, kdy vevnitř zamrzá prosakující voda z tajícího sněhu. Abyste si tohoto unikátního přírodního výtvoru náležitě užili, doporučuji pevnou obuv, teplé oblečení a výkonnou čelovku. Jo a při odchodu nezapomeňte zamknout a odevzdat klíč, aby tato rarita zůstala zachována i pro příští generace.
Závěrem se ještě podíváme na skok k sousedům, a sice na kopec Hvozd (750 m n.m.) německy Hochwald, 2 km východně od české obce Krompach a 2,5 km od německého Oybinu a navštívíme starobylou rozhlednu na jeho vrcholu. Kdysi dávno tu stávala dřevěná vyhlídková věž, která ovšem rychle chátrala, tak se německý přírodovědný spolek z nedaleké Žitavy rozhodl pro stavbu kamenné, 25 m vysoké rozhledny, která byla slavnostně otevřena v roce 1892. Záhy přilákala velké množství turistů, až tak, že byla o rok později na tomto vrchu zřízena i poštovní stanice s telefonem a dvě německé a jedna česká restaurace. Ta po 2. světové válce a požáru zchátrala a v 50. letech byla zbořena. Na rozdíl od německých, které po rekonstrukci v 90. letech minulého století, začaly opět sloužit turistům a je tomu tak dodnes.
Z rozhledny se vám otevřou dechberoucí výhledy do všech světových stran. Na severu spatříte Žitavské hory, městečka Oybin a Žitava, na východě Ještědský hřbet a za příznivého počasí vrcholky Jizerských hor a Krkonoš. Podíváte-li se na jih, uzříte nám již velmi dobře známé siluety hradu Trosky, Bezdězu, Ralska i bájné hory Říp. Při pohledu na západ spočine váš zrak na Bukové hoře s televizním vysílačem, Milešovce či sousedním vrchu Luž, o němž již byla řeč.
Přestože se nacházíme na česko-německých hranicích, rozhledna i restaurace jsou na německém území, tudíž s českými korunami tu nepochodíte. Platby pouze kartou nebo v eurech a ceny jako u nás, možná i nižší.
Vrchol je opět přístupný pouze pěšky, buď po červené turistické značce z obce Krompach (od zámku) nebo po žluté, z místa značeného na mapě jako Babiččin odpočinek. Červená trasa měří přibližně 2,5 km, žlutá je kratší, ale prudší. Výstup je poněkud náročnější než na Luž, ale cepín ani mačky potřebovat nebudete.
Milovníci historie jistě rádi zavítají do sklářských muzeí v Novém Boru a Kamenickém Šenově či na nedaleké zámky Lemberk a Zákupy. A nemůžeme opomenout nejstarší chráněný geologický útvar na našem území, Panskou skálu u Kamenického Šenova, známou nám všem z pohádky Pyšná princezna.
Ubytovací možnosti a restaurace najdete přímo v Horní Světlé, dále kupříkladu v Novém Boru, podhorském městečku proslulém výrobou skla, České Lípě a v Žitavě u našich severních sousedů.
Tak šťastnou cestu a krásné léto, bohaté na příjemné zážitky!
Zdroj informací: http://www.luzicke-hory.cz/index.html
