Článek
Je středa odpoledne, 9. května roku 2012 a na mezinárodním letišti v indonéské Jakartě se připravuje ke druhému předváděcímu letu toho dne posádka zbrusu nového ruského letounu Suchoj Superjet 100. Jedná se o první dopravní letadlo, vyrobené v Rusku po rozpadu SSSR. Jeho vývoj trval dlouhých 12 let a představitelé tamějšího leteckého průmyslu jsou přesvědčeni, že dokáže napravit pošramocenou pověst sovětské a ruské aviacie. Letoun, který pojme necelou stovku pasažérů, je určen pro regionální lety a má se stát konkurentem Embraeru.
Výrobce, firma Suchoj, jejíž doménou jsou stíhací letouny, se chce s tímto dopravním strojem uchytit na asijském trhu, a tak organizuje předváděcí turné po několika zemích tohoto kontinentu. A jednou ze zastávek je právě Jakarta. Třicetiminutového ukázkového letu se zúčastní 37 cestujících z řad potencionálních zákazníků, novinářů a leteckých publicistů. Obsluhovat je bude indonéský palubní personál.
Na kapitánský post v kokpitu nejnovějšího ruského dopravního letounu usedá hlavní zkušební pilot firmy Suchoj, kapitán Alexandr Jabloncev. Ten za kniplem dopravních letounů strávil více jak 10 000 hodin a nový stroj zná lépe, než kdokoliv jiný. Sekundovat mu bude zkušený první důstojník Alexandr Kočetkov.
Přesně ve 14 hodin místního času dostává let zelenou a odstartuje z dráhy 06, na niž se má po absolvování předváděcího okruhu vrátit zpět. Bohužel se tak nestane. Ale nepředbíhejme. Vzlet a stoupání do cestovní hladiny, které je pro zkušební piloty naprostou rutinou, proběhne zcela standardně. Trasa vede na jih k městu Bogor, kde se mají otočit a zamířit zpět do Jakarty.
Po dosažení výšky 10 000 stop začínají letušky podávat malé občerstvení v podobě šampaňského a kaviáru. Všichni pasažéři jsou z letounu nadšeni, skvěle se baví a nikomu se nechce na zem. A tak se kapitán rozhodne, že okruhu zopakuje ještě jednou. Jelikož už začali klesat na přistání, poletí pouze v 6 000 stopách nebo-li v 1 829 metrech. Řídící letového provozu s jejich záměrem souhlasí.
Spolu s ruskými piloty sedí v kokpitu ještě kapitán z jedné indonéské letecké společnosti, která má o koupi tohoto stroje zájem. Kapitán Jabloncev ho s nadšením zasvěcuje do tajů nového letounu, ale tak nějak zapomíná, že je pilot, nikoliv průvodce exkurzí. A to se letu stane osudným. První důstojník studuje přibližovací mapu, takže také nesleduje přístroje a v tom se rozezní výstraha před blízkostí země. Piloti jsou však přesvědčeni, že se jedná o systémovou chybu, letí přece stále v 6 000 stopách! Jen pro úplnost, kvůli husté oblačnosti nemají vizuální kontakt se zemí.
Jakartský dispečer, který má let RA 36801 na starosti, si náhle všimne, že zmizel z obrazovky radaru. Snaží se navázat spojení s jeho posádkou, zkouší to stále dokola, leč marně. Na druhé straně jen zlověstné ticho. Přitom Superjet už měl dávno přistát. Řízení letového provozu v Jakartě vyhlašuje stav nouze a na místo posledního výskytu letounu vysílá záchranné vrtulníky. Jenže po něm jako by se slehla zem.
Trosky najdou pátrači až následujícího dne, dlouhých 18 hodin poté, co let RA 36801 zmizel z radarů. Suchoj Superjet 100 se 45 lidmi na palubě narazil do hory Salak a roztříštil se na tisíce kousků, připomínajících trsátka na kytaru. Tragédii nikdo nepřežil.
Vyšetřování se ujímají experti na letecké nehody z indonéského úřadu pro bezpečnost v dopravě. Vůbec nechápou, jak se to mohlo stát, neboť hora Salak, vysoká 2 200 metrů, je na hony vzdálená od trasy předváděcího letu. Mimochodem, ruský Superjet není jediný, komu se připletla do cesty. Ne nadarmo se jí přezdívá hřbitov letadel a lidé, kteří se pohybovali v její blízkosti, tvrdí, že vyzařuje negativní energii.
Ale žádná energie rozhodně nemůže za to, že se letoun s pokročilými navigačními systémy ocitl v místech, kde neměl, co dělat. Aby zjistili víc, potřebují experti ohledat trosky a místo havárie. Jenže se jedná o neschůdný terén, který jsou schopni zdolat jedině horolezci s patřičným vybavením. Jeden člen vyšetřovacího týmu se dlouhá léta věnoval sportovnímu lezení, tak se na místo vypraví společně s indonéskými vojáky. Čeká je značně namáhavá cesta neprostupnou džunglí a náročný horolezecký výstup v extrémních podmínkách. Po 9 hodinách jsou konečně na místě a při pohledu na ještě doutnající trosky a tisíce úlomků jsou v šoku.
Zatímco skupina horolezců pátrá po černých skříňkách, vyšetřovatelé zpovídají řídícího letového provozu. Ten byl v okamžiku, kdy let RA 36801 zmizel z obrazovek radarů, zavalen prací. Sledoval zároveň 13 letů a okamžik, kdy Superjet vybočil z kurzu, nepostřehl. Zastupoval ještě 2 kolegy a pracoval na hranici lidských možností. A co víc, radarový systém řízení letového provozu v Jakartě nesprávně identifikoval letoun jako vojenskou stíhačku Su-30. Dispečer netušil, že se jedná o civilní stroj, tak posádce bez problémů povolil klesání do malé výšky.
Ani dispečerova výpověď vyšetřovatele nijak neposune kupředu. Potřebují najít palubní zapisovače. A skutečně, šestý den po havárii se na ně usměje štěstí. Vyčerpaní horolezci nacházejí obě černé skříňky v hustém porostu pod skalnatou stěnou. Mezitím, než obdrží dešifrovaná data, procházejí osobní záznamy obou pilotů. Kapitán s 36 lety praxe je hodnocen jako naprostý profesionál. Ani u prvního důstojníka nenajdou žádné stinné stránky. Ovšem oba měli za sebou podstatnou část náročného předváděcího turné. Mohla být na vině únava? Po prostudování harmonogramu letů od této hypotézy upustí, neboť posádka měla před osudnou havárií den volna a první předváděcí let v Jakartě trval pouze 20 minut.
Záhy však zjistí zarážející fakt, který je přivede na stopu. Na předletový brifing s místním instruktorem, jehož hlavní náplní bylo seznámení s trasou letu, přišel jen navigátor, který ještě ke všemu neuměl pořádně anglicky. Zda předal získané informace pilotům, se expertům nepodařilo zjistit. Ale ti měli k dispozici podrobné mapy celé trasy. Jenže když do nich vyšetřovatelé nahlédnou, nevěří vlastním očím. Mapy nezobrazují vrstevnice s nadmořskou výškou ani horu, která se stala letu RA 36801 osudnou.
Posádka o žádných horách neměla ani tušení. Ale proč ji nevaroval výstražný systém? Pomohou tuto záhadu ozřejmit data z černých skříněk? Experti mají zatím k dispozici pouze výstup ze zapisovače letových údajů. Z něho je patrné, že letoun při druhém okruhu zamířil u Bogoru na jih, místo na sever. Kapitán patrně zapomněl nastavit nový kurz, který by je stočil k Jakartě. Nebo že by selhal navigační systém? Tuto hypotézu data z palubního zapisovače jednoznačně vyvrátí. Zároveň potvrdí, že motory a všechny ostatní palubní systémy pracovaly správně až do nárazu. Včetně varovného systému upozorňujícího na blízkost země. Ten vysílal výstrahu celých 40 sekund, ovšem 28 sekund před havárií se odmlčel. Proč? Přinese odpověď na tuto otázku záznam hovorů v kokpitu, který konečně dorazil?
Vyšetřovatelé bedlivě naslouchají každému slovu a zprvu se vše jeví v naprostém pořádku. Ale něco je přeci jen zarazí. Ruský kapitán představoval letoun svému indonéskému kolegovi, místo aby se soustředil na řízení. Tím pádem zapomenul zadat do navigace kurz pro návrat do Jakarty. První důstojník v tu chvíli studoval mapy, tak toto fatální pochybení přehlédl. Letoun zamířil k prokleté hoře a piloti v domnění, že letí správně, zahájili přibližovací manévr k letišti, od něhož byli vzdáleni 54 kilometrů!
Vzápětí se ozvala výstraha blízkosti země, na kterou nereagovali a aby je pronikavý zvuk nerušil, tak varovný signál vypnuli. A dál už to znáte. Přitom stačilo jediné. Přitáhnout knipl a přidat plyn. Kdyby zareagovali včas, horu by bez problémů přeletěli.
Závěrečná vyšetřovací zpráva hovoří jednoznačně pro selhání lidského faktoru. Piloti se dostatečně nevěnovali řízení a ignorovali závažné varování bezpečnostního systému.
Ruské Superjety 100 brázdí nebe dodnes, ale žádnou díru do světa neudělaly. Jsou známy spíše díky leteckým nehodám, neboť tato nebyla jediná, která je postihla.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/hkSls56zeJQ?is=taom_CmyhKep_OK5
https://youtu.be/sSjbyZ0ZCto?is=YzueHGcXwjcR3moa
https://youtu.be/khKQarCPZX8?is=_c4zsX9ZlcWmApjC
Accident Sukhoi Superjet 100-95B 97004, Wednesday 9 May 2012 https://share.google/EqZlMNdNnoEE1sYBz
