Článek
Je pondělí 19. února 1973, 10 hodin, 5 minut a posádka letounu TU-154 společnosti Aeroflot na lince Moskva – Praha právě ohlásila řídící věži Ruzyňského letiště připravenost na finále na dráhu 25. Dostává povolení k přistání současně s informací o síle a směru větru. Krátce poté, asi kilometr před prahem dráhy letoun sklápí nos a přechází do přílišného klesání, ve vzdálenosti 467 metrů před prahem dráhy naráží příďovým podvozkem do země a to je počátek zkázy. Jistě jste si všimli, že proudové letouny přistávají s mírně zvednutou přídí a dosedají na hlavní podvozek. V tomto případě tomu tak nebylo.
Co následuje dál? Stroj se rozpadá na několik částí, trup se šine kupředu vzhůru nohama a zastavuje 50 metrů před začátkem ranveje, na níž měl letoun přistát. Pouhé dvě minuty po prvním kontaktu se zemí, je celá zadní část až k motorům zasažena velmi silným požárem v důsledku úniku paliva z utrženého křídla.
Na palubě zbrusu nového letounu sovětské výroby bylo 100 lidí (87 cestujících a 13 členů posádky), z nichž 66 zahynulo (62 pasažérů a 4 členové posádky). V 51 případě bylo příčinou smrti uhoření, ostatní úmrtí byla způsobena devastujícími zraněními, neslučitelnými se životem. 18 osob bylo zraněno a 16 vyvázlo bez zranění.
Tato katastrofa vzala mimo jiné životy šesti mladým talentovaným hudebníkům z doprovodné kapely Evy Pilarové, kteří se vraceli domů z turné na Kubě. Nejmladšímu z nich bylo pouhých 24 let, nejstaršímu 32. Přežil jediný, osmadvacetiletý basák Petr, který vyvázl pouze s pohmožděným zápěstím.
A co Eva? Ta si zachránila život rozhodnutím, že si ještě chvíli užije kubánského teplého podnebí a poletí domů až o dva dny později. Kapela se totiž musela vrátit dřív, než měla původně v plánu, neboť měla doprovázet soutěž mladých zpěváků a Evě se do zimy nechtělo.
Původně měl na kubánské turné s kapelou jet také skladatel a muzikant Vítězslav Hádl a Karel Vágner. Jenže těsně předtím přestoupili do kapely Hany Zagorové a odletěli na turné do Vilniusu. Právě tam se o této tragédii dozvěděli. Eva Pilarová to zjistila až po příletu do Prahy. Když viděla při přistání trosky letounu u ranveje, ptala se letištního personálu, co se tam stalo. A ti ji tuto hrůznou zprávu oznámili.
Ale vraťme se zpět k průběhu nehody. Jak celou situaci popisují svědci? Vzhledem k tomu, že k havárii došlo již v areálu letiště, vidělo ji spousta svědků a jeden dokonce letoun nafotil ještě ve vzduchu a také těsně po pádu. Byl jím bývalý pilot a letecký fanoušek Alois Dvořák. Ten pak veškerou fotodokumentaci zapůjčil vyšetřovatelům a jako profesionál mohl podat fundovanou svědeckou výpověď.
Podle jeho slov letěl stroj zprvu naprosto normálně. Až při konečném přiblížení si všiml, že je nezvykle nízko a má mírně sklopený předek. Jinak měl řádně vysunutý podvozek i klapky. V tom se doslova propadl a plácnul sebou na zem jak kámen.
Jelikož nehodu viděli dispečeři na věži, okamžitě vyhlásili požární poplach a hasiči dorazili na místo za pouhé 2 minuty od havárie. Trasu 1,5 km ze své základny zvládli ujet za 90 vteřin. Přesto byl v té době již celý trup v plamenech. Většina přeživších se nacházela v přední části letounu a ven se dostali okénky v kokpitu nebo otvorem v trupu po odlomeném křídle. Vzadu neměl nikdo šanci na přežití. Vidíte, a většinou to bývá naopak.
Záhy po hasičích dorazili záchranáři a na pomoc přispěchali i zaměstnanci letiště, mechanici a piloti z jiných letadel. Později byla práce hasičů kritizována pro nedostatečné vybavení, absenci žáruvzdorných obleků a chaotickou organizaci práce. Odborníci však na požárním zásahu žádné nedostatky neshledali, naopak hasiči dělali, co mohli.
A nyní se pojďme podívat, co zjistili vyšetřovatelé. Příčina nehody nebyla nikdy zveřejněna, přestože byla nalezena. Technickou závadu odborníci vyloučili, letadlo bylo nové a piloti za celou dobu letu nehlásili žádné problémy. Ani počasí nebylo na vině. Viditelnost byla dostačující, vítr mírný, beze srážek.
Piloti nehodu přežili, ani netrpěli ztrátou paměti, což vyšetřovatelům značně pomohlo. Dle výpovědi kapitána, který byl na tomto letu pilotem řídícím, došlo k poruše ovládání podélného sklonu letadla. Další šetření prokázalo, že měl pravdu. Ovšem nebylo to zapříčiněno technickou závadou na letounu, nýbrž selháním lidského faktoru. Letadlo bylo špatně nakonfigurováno pro přistání. V troskách našli vyšetřovatelé důkaz: Přepínač, který řídí polohu výškového stabilizátoru, byl nastavený pro normální let, nikoliv přistání. Tím letounu laicky řečeno ztěžknul nos, táhnul příď dolů a stroj se stal neovladatelným.
Kapitán posádky TU-154 byl velice zkušeným pilotem s náletem více jak 12 000 hodin, druhý pilot měl na svém kontě ještě o 2 000 hodin za kniplem víc. Ovšem oba byli nováčkové na tomto typu letounu. Měli na něm nalétáno méně než 350 hodin a to bylo patrně kamenem úrazu.
Příčinu bychom měli, ale přece se nemůže veřejnost dozvědět, že sovětští piloti chybovali, vždyť země rudých soudruhů měla být naším vzorem. V Národním archivu jsou uloženy tři rozdílné verze vyšetřovací zprávy. V té pracovní vyšetřovatelé podrobně popisují příčinu, tak jak jsem vám ji zprostředkovala. Ta se však nikdy na veřejnost nedostala. V oficiální závěrečné zprávě vyšetřovací komise zkonstatovala, že vzhledem k úplnému zničení letadla nárazem a následným požárem, nebylo možné stanovit příčiny nehody.
Stejně tak na slovo skoupý byl tehdejší denní tisk a ČTK. Například Rudé právo se o druhé nejtragičtější letecké katastrofě na našem území zmínilo pouze dvěma větami. A o tom, že vzala životy mladým talentovaným hudebníkům, kteří měli před sebou skvělou kariéru, nepadlo ani slovo.
Na závěr mám pro vás povzbudivou zprávu. K poslední nehodě civilního dopravního letounu došlo na našem území v roce 1977.
Zpracováno na základě těchto materiálů: https://www.planes.cz/cs/article/200995/nehoda-tu-154-cccp-85023-praha-19-02-1973 https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/nehoda-ruzyne-letadlo-sovetske-obeti-muzikanti-pilarova.A230210_124553_krimi_iri https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/nehoda-tu-154-nezkuseni-piloti-v-novem-tupolevu-zpusobili-smrt-66-lidi-298248 https://www.denik.cz/ze_sveta/katastrofa-letu-aeroflot-141-letiste-ruzyne-1973-kapela-evy-pilarove.html
