Článek
Jenže ono to zas až tak stoprocentně nefungovalo. Našlo se mnoho odvážlivců, kteří se o překročení hranice mezi totalitou a svobodou pokusili těmi nejbizarnějšími způsoby a řadě z nich se to opravdu povedlo. Jedním takovým byl i náš dnešní hrdina, tehdejší voják základní služby Zdeněk Pecháček. Jeho neuvěřitelný příběh jako vystřižený z bondovky vám právě teď převyprávím.
Píše se rok 1969 a v Československu vládne rukou pádnou a neochvějnou komunistická strana řízená z Moskvy. Po potlačení pražského jara a vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území, zhasla poslední jiskřička naděje na lepší příští.
Ani Zdeněk, který na jaře toho roku vojákoval v Žamberku, si nedovedl představit svoji budoucnost v zemi, kde svoboda je cizí slovo. A tak se v jeho hlavě začala rodit myšlenka na útěk. Jenže aby mohl utéct za hranice k těm „ošklivým“ imperialistům, musel nejprve utéct z vojny a to také nebylo jednoduché.
Teď, nebo nikdy, řekl si ve čtvrtek 24. dubna, když seděl s kamarádem ze stejné jednotky v hospodě u piva. Ano, chlapi posilněni alkoholem mívají často silácké řeči, vybájí toho spoustu a pak, skutek utek. Ale Zdeněk nebyl z kategorie baronů Prášilů, byl to muž činu. Jestli hrál v jeho dalším počínání roli alkohol, se už asi nikdy nedozvíme, jedno je však jisté. Dohodl se s kamarádem, že odcizí dva samopaly a vydají se společně na cestu za svobodou.
Jenže kamarád se zalekl a nejen, že od svého záměru upustil, ještě milého Zdeňka prásknul. Ten už ale měl náskok. U svého vojenského útvaru odcizil autojeřáb značky Tatra, využil momentu překvapení stráží a byl pryč.
Bohužel daleko nedojel. Asi po dvou kilometrech dostal smyk a skončil s těžkým jeřábem v poli pořezaný od rozbitého okna. Přemýšlel co dál, neboť se obával, že jsou mu důstojníci v patách, co nevidět ho najdou a uvězní. Asi při něm v tu chvíli stáli všichni svatí, pronásledovatelé si totiž stop od vozidla vedoucích na pole vůbec nevšimli a pokračovali po silnici dál.
Zdeněk se mezitím vrátil pěšky zpět do Žamberka a tam si „vypůjčil“ zaparkovaný autobus. Kamenem rozbil okno, způsobem, který znal jen on, nastartoval a vyrazil směr Rakousko. Opět však daleko nedojel, asi po šesti kilometrech skončil v příkopu. Svoji cestu za svobodou ale nevzdal. Pěšky se dostal do další vesnice, tam našel opět odstavený autobus a namířil si to s ním k Brnu. Ani tam však nedorazil, pár kilometrů před moravskou metropolí skončil převrácený v poli. Notně pomlácený pokračoval chvíli pěšky a pak si stopnul dodávku, s níž se dostal do města. Jenže z Brna je to na rakouské hranice ještě pořádný kus cesty a Zdeněk potřeboval velké nákladní auto, s nímž by prorazil zábrany na hranicích.
Bloumal po městě a nikde nic. Když zjistil, že žádnou Tatru v centru Brna nenajde, vyhlédl si zelinářovu dodávku. Vystihl okamžik, kdy řidič zmizel v obchodě, sedl za volant a mířil k Mikulovu. S menším vozidlem mu to šlo lépe a v žádném příkopu ani na poli neskončil. No jo, jenže s malou dodávkou žádné závory neprorazí. Tak změnil plán, Mikulovu dal vale a vyrazil do jižních Čech, kde chtěl zkusit štěstí na hraničním přechodu v Českých Velenicích.
Ale potřeboval nutně pořádný náklaďák. A hle, jak kdyby ho ten nahoře vyslyšel. V Chlumu u Třeboně zahlédl na nádraží autojeřáb Tatru 111. To je ideální mašina, pomyslel si a začal okamžitě jednat. Byla už noc a nikde nikdo. Do auta se dostal hravě, stejně tak nastartoval a s plynem na podlaze a řvoucím motorem uháněl Tatrou k hraničnímu přechodu.
Zdáli viděl nějaký pohyb u hraniční závory, ale na nic nedbal a řítil se vpřed. Prorazil první závoru, vzápětí druhou a vůbec nevnímal, že po něm střílejí. Vozidlo se stalo neovladatelným a zastavilo se o budovu rakouské celnice. Bylo pět minut před druhou hodinou v noci a Zdeněk Pecháček se způsobem hodným Jamese Bonda dostal za železnou oponu. Na nic nečekal, vyskočil z auta a utíkal do rakouského vnitrozemí.
Zanedlouho přesídlil do Spojených států amerických, kde se oženil a žil spokojeným rodinným životem. Dlužno dodat, že při svém útěku sice napáchal materiální škody, ale nikomu nezkřivil ani vlásek.
Vidíte, když je touha po svobodě silnější než strach, dokáže člověk nemožné.
Chcete-li vidět, jak hrdina tohoto příběhu vypadal, Google vám ho ukáže. Já jeho foto zveřejnit nemohu, protože je chráněno autorskými právy.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.dotyk.cz/magazin/zdenek-pechacek-utek-30001007.html
https://www.youtube.com/live/_pICL_lSp6k?si=luYe7a3eHWN255Bx
https://badatele.net/cesky-james-bond-na-uteku-za-hranice-znicil-dva-autojeraby-a-dva-autobusy/
