Článek
Je pondělí 12. března 2018, krátce po poledni a v Dhace, hlavním městě Bangladéše, nastupuje 67 cestujících na palubu dvoumotorového turbovrtulového letounu Bombardier Dash 8-Q400 společnosti US-Bangla Airlines. Let číslo 211 má namířeno na letiště Tribhuvan v nepálském Káthmándú. Přistání na něm patří k nejobtížnějším na světě. Leží v údolí obklopeném vysokými horami, velice rychle se tu mění počasí a piloti mají k dispozici pouze jednu 3 000 metrů dlouhou ranvej.
Ovšem dvaapadesátiletému velice zkušenému kapitánovi Abidu Sultanovi, který do hlavního města Nepálu létá pravidelně, by přistávací manévr neměl činit žádné potíže, neboť ho absolvoval již více než stokrát. Za 22 let praxe na různých typech letounů strávil za kniplem přes 5 500 hodin, z toho více jak 1 700 na Bombardieru. Kromě kapitána vykonává u své mateřské společnosti i funkci instruktora.
Naproti tomu, pro první důstojnici, čtyřiadvacetiletou Prithulu Rashid, která teprve nedávno ukončila leteckou akademii, bude tento let do Káthmándú premiérou, ještě nikdy v tomto himálajském letovisku nebyla. Má na svém kontě 390 letových hodin, z nichž 240 absolvovala právě na tomto typu letounu. Takovéto složení posádky bývá zcela obvyklé, mladí absolventi leteckých škol s minimem praxe se učí od zkušených matadorů.
Role řídícího pilota pro tento devadesátiminutový let připadla kapitánovi, první důstojnice bude monitorovat přístroje a zajišťovat spojení se zemí.
Ve 12 hodin 51 minut místního času se let US-Bangla 211 odlepí od země a zamíří na sever. Vzlet i stoupání do cestovní hladiny proběhne zcela standardně a 67 cestujících, o něž se starají 2 stewardi, si užívá rutinní, poklidný let. Ten uteče jako voda v horské bystřině a 17 let starý Bombardier Dash 8-Q400 se blíží k cílovému letišti. Posádka obdrží povolení k sestupu do hladiny jedna šest nula, tedy 16 000 stop nebo-li 4 877 metrů a poté klesá dál do stanovené vyšky 13 500 stop, což představuje 4 115 metrů.
Jelikož se k velice frekventovanému letišti v Káthmándú přiblížili o 6 minut dříve oproti letovému plánu, musí vyčkávat u traťového bodu Guras, dokud neobdrží další pokyny od řídících letového provozu. Jakmile na ně dojde řada, pustí je dispečer dál. Ve vzdálenosti 37 kilometrů od letiště navazuje první důstojnice spojení s řídící věží a posádka obdrží aktuální informace o počasí a povolení k přistání na dráhu nula dva, tedy od jihu, jak si přáli. Ze severního směru je dráha označená jako dva nula.
Bombardier s 71 lidmi na palubě se dostává do konečné, nejkritičtější fáze přiblížení, která vyžaduje od pilotů plné soustředění, zvláště pokud se jedná o ne zcela běžné letiště. Přistání zde ztěžuje i absence letištního systému pro přesné přístrojové přiblížení (ILS), které by prostřednictvím paprsku radiomajáku dovedlo letoun až k prahu dráhy. Teď si asi řeknete, jak je možné, že toto dnes zcela běžné zařízení na tak významném mezinárodním letišti není. Odpověď je jednoduchá. Členitý terén zkrátka pozvolné klesání po sestupové rovině neumožňuje.
Oba piloti marně vyhlížejí ranvej, když v tom si řídící na věži všimne, že její práh už minuli a nacházejí se vpravo od ní. Přeletí celé letiště a míří na sever k vysokým horám, které v husté oblačnosti nevidí. A to je značně nebezpečné. Řízení letu US-Bangla 211 přebírá vedoucí letového provozu a okamžitě ho navádí ostrou levotočivou zatáčkou na dráhu dva nula, to jest přistání od severu. Jelikož však ve stejný okamžik míří od jihu na dráhu jiný letoun, musí posádka Bombardieru vyčkat, až kolegové přistanou. Jenže co myslíte, že udělá potom? Místo, aby kapitán točil podle pokynů dispečera doleva, zatočí zcela nepochopitelně doprava, a tím se od přistávací dráhy vzdálí ještě víc.
Pasažéři při pohledu z okénka tuší, že je něco špatně. Letí příliš nízko, až tak, že koukají lidem do oken, a přitom vůbec nevidí letiště. Mají oprávněnou obavu, že tohle přistání nedopadne dobře. A taky, že ano, ale nepředbíhejme.
Jakmile letoun před nimi dosedne a opustí ranvej, povoluje dispečer přistání i letu US-Bangla 211 a to dokonce z obou směrů. Posádka se rozhodne pro přistání od severu, tedy na dráhu dva nula. Ale dispečer si všimne, že ani teď nemíří Bombardier s 71 lidmi na palubě k ranveji. Piloty na to důrazně upozorní a žádá o potvrzení, že mají dráhu v dohledu. Jenže tomu tak není. Až po několika desítkách sekund ji první důstojnice spatří vpravo od nich. Tudíž letí úplně mimo. Kapitán přesto potvrdí věži vizuální kontakt s dráhou a připravenost na přistání.
Řídící letového provozu bedlivě sledují let US-Bangla 211 na svých obrazovkách, neboť pojali podezření, že jeho posádka je totálně zmatená. A skutečně. Místo, aby se srovnali s osou ranveje, míří přesně na pojezdovou dráhu a nebezpečí srážky s jiným letadlem je na spadnutí. Dispečer neprodleně upozorňuje piloty na fatální omyl a kapitán se na poslední chvíli snaží trefit, kam má, tedy na přistávací dráhu. Jenže přeletěl její práh.
Podstatně méně zkušenější první důstojnice ho varuje, že takhle se přistát nedá a navrhuje provést průlet. Ale příliš sebevědomý kapitán a ještě k tomu instruktor, který je přesvědčen, že manévr zvládne, přece nebude poslouchat nějakého nováčka. Rozhodne se přistát za každou cenu. Aby dostal dopravní letoun na ranvej, pilotuje ho jako stíhačku při bojové akci. Míří přímo na řídící věž. Dispečeři se z obavy, že ji trefí, schovají pod stoly a trnou hrůzou, jak tahle divoká jízda dopadne. A co cestující? Ti jsou přesvědčeni, že se blíží jejich konec.
Letoun s 67 pasažéry a 4 členy posádky nakonec přeci jen dosedá na ranvej, ovšem až v její polovině a pouze na pravý podvozek. Poté vyjíždí z dráhy, ve vzdálenosti 440 metrů od ní naráží do náspu, rozlomí se na několik částí a začíná hořet.
Letištní hasiči a záchranáři dorazí na místo prakticky okamžitě a jsou si jisti, že silný náraz a hlavně mohutný výbuch nemohl nikdo přežít. Ale při 18 pasažérech i obou stewardech stáli v tu chvíli asi všichni svatí. Bohužel, 51 lidí včetně obou pilotů, takové štěstí nemělo.
Záchranáře vzápětí vystřídají členové mezinárodního vyšetřovacího týmu z Nepálu, Bangladéše a Kanady. Posledně jmenovaní jako zástupci výrobce letounu Bombardier. Když vidí notně ohořelou hromadu trosek, je jim jasné, že toto vyšetřování nebude procházka růžovou zahradou a okamžitě se dávají do práce.
Je jasné, že letoun vyjel z dráhy, ale proč? Vinou technické závady nebo pochybení lidského faktoru? Dokážou vyšetřovatelé něco zjistit z ohořelých trosek? Ještě týž den se na ně usměje štěstí. Ve změti pokrouceného šrotu nacházejí obě černé skříňky. Ovšem až v kanadské laboratoři, kam okamžitě putují, se ukáže, zda záznamová média uvnitř přežila silný žár.
Mezitím experti na letecké nehody vyslýchají přeživší cestující. Ti se naprosto shodnou. V závěrečné fázi přiblížení letěli příliš nízko, doslova koukali lidem do obýváku. Pak, po divokém manévrování dopadli tvrdě na beton a vyjeli z dráhy. Vyšetřovatelé mají k dispozici i záznamy z letištních bezpečnostních kamer, které onen šílený přibližovací manévr zachytily. A dokonce z různých úhlů. Když vidí, jak se stroj jen těsně vyhnul řídící věži a co vyváděl potom, zůstává jim rozum stát. Takhle se přeci s dopravním letadlem nepřistává! Letí příliš rychle, v pravém náklonu a minimálně o 30° vychýleni z osy dráhy. Kamerové záznamy jen potvrzují výpovědi svědků.
Ze zpomalených záběrů rovněž vyloučí závadu motorů. Obě vrtule se točily naprosto správně. Pomohou objasnit příčinu havárie letu US-Bangla 211 řídící letového provozu v Káthmándú? Ani od nich se experti nic nového nedozví. Posádka nevyslala signál nouze ani nehlásila žádné problémy. Dispečeři popisují vyšetřovatelům přesně to, co viděli na záznamu z bezpečnostních kamer. Zdá se, že posádka vůbec netušila, kde se nachází, přestože ji řídící naváděli správně.
Jak ale mohl kapitán zabloudit na letišti, které zná jako své boty? Přispějí k rozluštění této záhady data z černých skříněk, které mají vyšetřovatelé konečně k dispozici? Nejprve se zaměří na výstup ze zapisovače letových údajů. Původcem divokého přistávacího manévru nebyla žádná technická závada, nýbrž zcela vědomé kapitánovy zásahy do řízení. Víc jim letová data nepoví.
A co záznamník hovorů v kokpitu? Podle něho se zpočátku zdá být vše v naprostém pořádku, až do vyčkávání u traťového bodu Guras. Tomu, co vyšetřovatelé vzápětí uslyší, ani nechtějí věřit. Kapitánovi upadla hořící cigareta a nemůže ji najít! Ano, čtěte správně, kapitán v kokpitu kouřil a ještě ke všemu v závěrečné fázi jednoho z nejobtížnějších přiblížení na světě! Hledání hořící cigarety ho totálně rozhodilo a pak špatně nastavil přibližovací kurz, respektive nevzal v úvahu silný západní vítr, který je prostě odfouknul ze stanoveného kurzu doprava. A pak už kupil jednu chybu za druhou. Přestože neměl ranvej v dohledu, pokračoval v přiblížení a dál už to znáte.
Experti nechápou, jak mohl zkušený kapitán provádět tak riskantní manévry a snažil se přistát za každou cenu.Tak si vyžádají jeho osobní záznamy. Ale nic, co by je přivedlo na stopu, nenajdou. Bývalý vojenský stíhací pilot, velice zkušený kapitán a instruktor, absolutně bezproblémový, toť vše.
Tak se vrátí zpět k záznamu konverzace z kokpitu. Z ní je patrné, že je kapitán značně rozrušený, nervózní a naštvaný. Ale proč? Znovu pročítají personální záznamy a ejhle! Den před havárií podal kapitán Abid Sultan výpověď. Důvodem měla být falešná obvinění od jeho bývalé kolegyně, která o něm rozhlašovala, že není dobrým instruktorem. Jelikož byl psychicky labilní, tyto pomluvy ho totálně rozhodily a v takovémto stavu na let vůbec neměl nastoupit. Mimochodem, z armády byl propuštěn kvůli depresím. Aerolinie, které ho poté přijaly jako dopravního pilota, neměly o jeho psychických problémech ani tušení.
No a aby dokázal, že jeho bývalá kolegyně neměla pravdu, snažil se přistát za každou cenu. Konečně mohou experti vyšetřování uzavřít a vydat závěrečnou zprávu s jednoznačným výsledkem. Příčinou tragické nehody, která si vyžádala 51 lidských životů, bylo fatální pochybení kapitána Abida Sultana, který absolutně nezvládl svůj let, respektive jeho závěrečnou fázi.
Takovéto havárie se naštěstí stávají velice zřídka, neboť všichni dopravní piloti procházejí každoročně přísnými lékařskými prohlídkami, zaměřenými nejen na fyzickou, ale i psychickou stránku. A zkušený psycholog odhalí i ten sebemenší problém, takže není, čeho se bát.
A jedna zajímavost na závěr. Na mezinárodním letišti Tribhuvan v Káthmándú běžně přistávají mnohem větší letouny, než zmiňovaný Bombardier. Několikrát tu dokonce přistával a vzlétal plně naložený ukrajinský obr, největší sériově vyráběný nákladní letoun na světě AN-124 Ruslan a jeho naprosto profesionální, perfektně vycvičená posádka zvládla manévr mezi horami na jedničku.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/Ii_H6sEMUV0?is=LWzcYQWJsB3-TWnY
https://youtu.be/UmAv4u2fpGk?is=pLzgSpUIktQ7sEAL
https://youtu.be/5WdYskynhNw?is=29J_vRrWjFpENqF3
https://youtu.be/b0Joja4IOT4?is=vr_eb4aTYVDdf1lx
Accident de Havilland Canada DHC-8-402Q Dash 8 S2-AGU, Monday 12 March 2018 https://share.google/Sncml3uMxGuTooIPE
