Článek
Je prázdninová neděle, 9. července 2006 a na moskevském letišti Domodědovo právě probíhá nástup na let Sibir 778 ruské společnosti S7 Airlines, který jako pravidelná vnitrostátní linka míří do Irkutska na jihovýchodní Sibiři. Airbus A310 bude plně obsazen, 195 pasažérů včetně 14 dětí tvoří převážně turisté, směřující na Bajkal. Po dobu více jak pětihodinového letu se o ně bude starat 6 členů palubního personálu.
V kokpitu velí jeden z nejzkušenějších kapitánů letecké společnosti S7 Airlines pětačtyřicetiletý Sergej Šibanov. Pro svého současného zaměstnavatele pracuje 9 let a předtím létal na sovětských strojích AN-12, AN-24 a TU-154. Celkem má na svém kontě 10 661 letových hodin, z toho 1 056 na Airbusu A310. Na tomto letu bude pilotem řídícím, kdežto prvnímu důstojníkovi osmačtyřicetiletému Vladimíru Černychovi připadla role pilota monitorujícího. Zároveň bude zajišťovat komunikaci s řízením letového provozu. Za kniplem dopravních letounů strávil 9 971 hodin, ale na Airbusu je s pouhými 158 hodinami nováčkem.
V 17 hodin 17 minut UTC, tedy koordinovaného světového času (20:17 moskevského) obdrží Airbus A310 s 203 lidmi na palubě povolení ke vzletu. Vzápětí se odlepí od ranveje a stoupá do cestovní hladiny tři šest nula, což znamená 36 000 stop, nebo-li 10 973 metrů. Vzlet i stoupání proběhne zcela standardně a pasažéři si užívají naprosto klidný, ničím nerušený let. Většinou podřimují a absolutně netuší, jaké drama a boj o holý život je za pár hodin čeká. Ale nepředbíhejme.
Stroj řídí autopilot, posádka poslouchá aktuální informace o počasí z automatizovaného informačního systému a pomalu se připravuje na sestup k irkutskému letišti. Ve 22:16 UTC dostává povolení k zahájení klesání do 18 000 stop, tedy 5 486 metrů a přelaďuje na frekvenci přibližovací služby řízení letového provozu v Irkutsku. Poté obdrží pokyn k dalšímu klesání do 7 000 stop nebo-li 2 134 metrů. Airbus A310 se dostává na sestupovou rovinu a zařízení pro přesné přistrojové přiblížení (ILS) je dovede až na práh dráhy.
Dispečeři upřesňují informace o povětrnostní situaci na sestupu a letišti samotném. Piloti mají očekávat vítr 4 m/s, viditelnost na ranveji 3 500 metrů, slabé dešťové přeháňky, spodní hranici oblačnosti ve výšce 190 metrů a mokrou dráhu. Podmínky nic moc, ale v mezích normy. Ostatně, co byste chtěli na Sibiři. Ovšem přistání jim bude komplikovat kromě mokré ranveje ještě jedna závada na letadle, s níž vůbec neměli vzlétnout. A sice vadný reverz nebo-li zpětný tah levého motoru. Ten pomáhá zastavit letoun a zkracuje brzdnou dráhu. Ale 2 700 metrů ranveje by jim i za mokra mělo v pohodě stačit. Mimochodem, reverz se porouchal před třemi dny a nikdo nebyl schopen ho za tu dobu opravit.
Ve 22 hodin a 36 minut, když se let Sibir 778 blíží k Irkutsku, piloti konfigurují letoun na přistání a o čtyři minuty později k němu dostávají povolení. Budou sedat na dráhu 31. Ve výšce 105 metrů vypínají autopilota, ranvej mají v dohledu a zbytek odřídí ručně. O pár sekund později se 19 let starý Airbus A310 dotýká ranveje. Piloti jsou si vědomi, že mají k dispozici jen jeden reverz, tudíž dosedají hned na začátku dráhy. Když letoun zpomalí na 185 kilometrů v hodině, kapitán začíná postupně snižovat výkon zpětného tahu pravého motoru. Přitom nevědomky zavadí o plynovou páku levého motoru a přepne ho do vzletového režimu. Za 20 sekund po dosednutí je již reverz pravého motoru zcela vypnutý a levý motor dosahuje 60% vzletového výkonu, v důsledku čehož přestává letoun brzdit a naopak zvyšuje rychlost.
Teprve teď posádce dochází, že je něco špatně, ale netuší co. A když se v kokpitu rozezní výstraha upozorňující na chybnou vzletovou konfiguraci, jsou oba muži za kniplem totálně zmateni. Výkon levého motoru stále roste, tudíž palubní počítače předpokládají, že bude následovat vzlet. A chybnou konfiguraci hlásí proto, že nejsou vysunuty klapky ani sloty. Dá se říci, že počítač je stejně tak zmatený jako piloti. Ti se domnívají, že se jedná o systémovou chybu, tudíž planý poplach a alarm vypnou.
První důstojník dokonce hlásí řídící věži úspěšné přistání a přitom stále zrychlují! Řídící systém letounu vypíná automatické brzdění. V tuto chvíli mají za sebou již 1 600 metrů ranveje a schyluje se ke katastrofě. Teprve teď si posádka uvědomuje, že stroj nezpomaluje, ba právě naopak. To je neuvěřitelné, i cestující si toho všimli dřív.
První důstojník se snaží znovu aktivovat reverz pravého motoru, bohužel bez úspěchu. A není divu. Jelikož levý motor jede na vzletový výkon, reverz aktivovat nelze. Bezpečnostní systém letounu ho blokuje, aby se nemohl samovolně aktivovat při vzletu nebo ve vzduchu. To by zákonitě vedlo k havárii.
Posádka dosud nepochopila, proč stroj zrychluje a neví, jak ho zastavit. Oba piloti brzdí, seč jim síly stačí, ale není to nic platné. Kapitán se snaží udržet letoun na ranveji, ale kvůli rozdílnému tahu motorů je to absolutně nemožné. Nejprve vybočí doprava, vzápětí doleva a pak znovu prudce doprava.
Je 22 hodin 40 minut UTC, Airbus A310 s 203 lidmi na palubě je na konci ranveje a řítí se dál rychlostí 180 kilometrů v hodině. Levým křídlem zasáhne stožár letištního majáku, proráží betonové oplocení letiště, naráží do budovy garáží a exploduje. Přední část letounu je totálně zdemolovaná a paluba zasažena mohutným požárem. Naštěstí se jedné letušce podaří otevřít zadní nouzový východ a evakuovat několik desítek cestujících. Ale všichni takové štěstí nemají. I přes okamžitý zásah hasičských a záchranných jednotek se tento vnitrostátní let ruských aerolinek stane pro 125 lidí cestou na onen svět.
Vyšetřování havárie letu Sibir 778 se ujímá ruský letecký výbor společně s odborníky na letecké nehody z Francie, Německa a experty z NTSB nebo-li Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických. Ještě týž den jsou vyzvednuty černé skříňky, to jest zapisovač letových údajů a záznamník hovorů v kokpitu a okamžitě odeslány k dešifrování do Moskvy. Přestože jsou obě oranžové schránky poškozené nárazem a silným žárem, záznamová média se zachovala.
Experti zpočátku pracují s několika možnými příčinami. Nejpravděpodobnější se zdá selhání brzd, což ovšem záhy vyvrátí. Stejně jako havárii v důsledku mokré ranveje, neboť žádný z letounů před nimi neměl s přistáním problém. Více světla do vyšetřování vnesou až data ze zapisovače letových údajů, která potvrdí selhání lidského faktoru.
Závěrečná vyšetřovací zpráva, zveřejněná 19. dubna 2007, uvádí jako hlavní příčinu havárie letu Sibir 778 chybu pilota v průběhu přistávacího manévru a ztrátu kontroly nad výkonem motoru. Z expertízy letových údajů vyplývá, že jeden z pilotů, s největší pravděpodobností kapitán, neúmyslně přepnul plynovou páku levého motoru z volnoběhu do vzletového režimu. On ani první důstojník si závažného pochybení nevšimli. Stejně tak nezaregistrovali zvyšující se rychlost letounu a ignorovali varovné signály. Přitom měli dostatek času, aby si chybu uvědomili a napravili ji.
Za fatální pochybení posádky zaplatilo svými životy 120 cestujících, tři členové palubního personálu i samotní viníci. A ostatní pasažéři utrpěli vážná zranění, především popáleniny. Podstatnou roli sehrál v této tragédii i špatný technický stav stroje. S porouchaným reverzem vůbec neměli vzlétnout. Mimochodem, jen za půl roku do onoho osudného dne bylo na tomto letounu zaznamenáno 50 závad a zdaleka ne všechny byly odstraněny.
Po vleklých soudních tahanicích obdrželi pozůstalí po obětech a těžce zranění jakousi kompenzaci. Jenže žádné peníze životy jejich blízkým nevrátí. Tak už to zkrátka v dopravní aviacii země, kde zítra znamená hůř, než včera, chodí. A líp určitě nebude.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/9wP416GOqeg?is=FrEE3DYDGgnD5qRn
https://youtu.be/rMLez2MmPbo?is=OSqQs5WRG6CvcOEW
https://youtu.be/QUpY5dn9QoE?is=J4Uf79A_stXhyQat
Runway excursion Accident Airbus A310-324 F-OGYP, Sunday 9 July 2006 https://share.google/zHfsAZixEyBdTLw9u
