Článek
Ano, hádáte správně, vypravíme se do Ruska.
Je běžný čtvrteční podvečer 27. srpna 1992 a na letišti ve městě Mineralnye Vody na jihu Ruské federace nedaleko hranic s Gruzií se připravuje ke startu posádka letounu TU-134A společnosti Aeroflot na pravidelné lince do Ivanova s mezipřistáním v ukrajinského Doněcku.
O pohodlí pasažérů se budou starat 2 letušky a v kokpitu 15 let starého dvoumotorového proudového letounu sovětské výroby najdeme 5 mužů. Velí jim třiapadesátiletý kapitán Vladimír Gruzdev, který započal svoji pilotní kariéru před 31 lety a má na svém kontě více jak 14 000 letových hodin, z toho přes 2 000 právě na tomto typu letounu. Na postu prvního důstojníka mu bude sekundovat jeho jmenovec, Vasilij Gruzdev, mladý pilot, který je na TU-134 nováčkem a teprve sbírá zkušenosti.
Jelikož tehdy velice rozšířená „tůčka“ nebyla vybavena moderní avionikou a práci dnešních sofistikovaných palubních systémů zastávali lidé, sedí v pilotní kabině ještě palubní inženýr - stážista Michail Karlov, jeho instruktor Jurij Jeremenko a osmadvacetiletý navigátor Michail Konovalov. A právě generační rozdíl mezi zkušeným autoritářským velitelem a jeho mladými podřízenými se stane v našem dnešním příběhu letu Aeroflot 2808 kamenem úrazu. Ale nepředbíhejme, hezky popořádku.
Dlužno dodat, že tento let měla obsluhovat úplně jiná posádka, ale ta se vrátila z předchozí trasy pozdě a nedodržela by předepsanou dobu odpočinku. Tak musela být na poslední chvíli povolána záložní, jejíž členové si od samého začátku nesedli. Proč, to se dozvíte později.
První část letu do Doněcka, kde čeká posádku i pasažéry hodinová pauza, proběhla zcela standardně. Po doplnění paliva a obměně cestujících, obdrží piloti povolení ke vzletu a ve 21 hodin 5 minut se odpoutají od ranveje. Úloha řídícího pilota připadá pro tentokrát kapitánovi, první důstojník monitoruje přístroje a zajišťuje komunikaci s řízením letového provozu.
Posádka zapíná autopilota, tůčko s 84 lidmi na palubě zamíří na sever a stoupá do cestovní hladiny tři tři nula, tedy 33 000 stop, což představuje 10 058 metrů. Většina cestujících podřimuje, letoun poklidně pluje potemnělou oblohou a nic nenasvědčuje tomu, že se naprosto rutinní let záhy změní v obrovské drama s tragickým koncem.
Ve 22 hodin 27 minut místního času piloti zahajují sestup k letišti v Ivanovu a po náročném dni, v němž absolvovali 6 letů, se těší domů. Cílové letiště je vybaveno systémem pro přesné přistrojové přiblížení (ILS), který pomocí paprsku letištního radiomajáku navede letoun po sestupové rovině až k prahu dráhy. Přistání by tedy nemělo zkušenému kapitánovi a jeho týmu činit žádné potíže, i když je tma a povětrnostní podmínky zdaleka nejsou ideální.
Nacházejí se 100 kilometrů od cílové destinace ve výšce 20 000 stop a řídící letového provozu jim povoluje další klesání do 6 000 stop, tedy 1 828 metrů. Po několika minutách, ve vzdálenosti 57 kilometrů od letiště, se let Aeroflot 2808 kdovíproč začne odchylovat od stanoveného kurzu vpravo. To neujde řídícímu letového provozu a na chybu upozorní kapitána i navigátor. Okamžitě mu hlásí správný kurz. Ten však jeho rady neuposlechne a místo, aby točil doleva, pokračuje dál v přímém směru a čím dál tím víc se odklání od sestupové roviny. Patrně si chce trasu zkrátit a na sestupovou rovinu se napojit až v závěrečné fázi přiblížení, napadne navigátora, tak už ho nechá být.
V ruské aviacii má zkrátka hlavní slovo kapitán a přes to prostě nejede vlak. Však se mu taky nikdo neodváží oponovat. A co první důstojník? Ten jako by tam nebyl, kolega se čtyřmi prýmky na výložkách ho absolutně ignoruje. Jenže panu všemocnému se za okamžik zcela rutinní situace naprosto vymkne z rukou. Do bodu, kde měl v úmyslu se napojit na sestupovou rovinu a zachytit paprsek radiomajáku systému ILS, nestihne sklesat a místo v 500 metrech se nachází o 700 metrů výš.
A to není jediný problém, dalším je příliš vysoká rychlost. Nejenže se TU-134 se 77 pasažéry a 7 členy posádky nenechází na sestupové rovině, není ani nakonfigurovaný na přistání. A nikdo z mladíků v kokpitu se neodváží říci kapitánovi ani slovo. Jediné v tuto chvíli správné řešení by bylo přerušit přibližovací manévr, vystoupat na druhý okruh a pokusit se o přistání znovu.
Zdá se vám nepochopitelné, že tak zkušený kapitán nezvládá rutinní přistání podle přístrojů? Není se co divit. Když pohrdá ostatními členy posádky a nevěří jejich schopnostem, tak je na všechno sám. Navzdory předpisům hodlá dostat letoun na zem za každou cenu a na první pokus. Přitom stále letí příliš vysoko a rychle, musí provést levotočivou zatáčku v úhlu 90°, srovnat se s osou dráhy a konfigurovat stroj na přistání. Vůbec si však neuvědomuje, že mnohatunový dopravní letoun není stíhačka, která zatočí do pravého úhlu téměř na místě.
Navigátor se ho snaží upozornit, že na zatočení k ranveji je už příliš pozdě. Marně, kapitán má v Rusku vždycky pravdu a když ji nemá, platí pravidlo číslo jedna, asi tak. A stane se přesně to, co zbytek posádky předpokládal. Jelikož začali točit příliš pozdě, nedostanou se na sestupovou rovinu, ale letí 2 kilometry vpravo od ní a také o 100 metrů výš, než by měli.
K prahu dráhy zbývají 2 minuty letu a stroj, který není srovnaný s její osou ani nakonfigurovaný na přistání, pokračuje v přiblížení. Posádku tlačí čas. Musí během okamžiku dostat letoun na sestupovou rovinu, stabilizovat ho, vysunout klapky a podvozek a plně se soustředit na závěrečnou, nejnáročnější fázi letu.
Místo toho se začíná tůčko nebezpečně naklánět doleva. A jak se ho kapitán snaží vyrovnat, přitáhne, patrně nevědomky, knipl k sobě. Stroj tím pádem zvedne příď a začne stoupat, místo aby klesal k ranveji. Vertikální rychlost se mění z mínus 8 na plus 5 metrů za sekundu. Kapitán si vzápětí chybu uvědomí, odtažením řídící páky od sebe sníží příď a letoun přechází do prudkého klesání rychlostí 16 metrů za sekundu. Cestující si připadají jako na horské dráze a netuší, co se děje.
V tom se v kokpitu rozezvučí varovný signál blízkosti země a do toho navigátor křičí: průlet, průlet. Ale kapitán si stále vede svou a pokračuje v přistávacím manévru. Ve výšce pouhých 80 metrů se ho mladý kolega naposledy pokouší přesvědčit o nutnosti přerušení přiblížení a stoupání na druhý okruh. Není to nic platné, značně sebevědomý autoritářský kapitán neslyší a nevidí. Prozří až o několik sekund později, když z výšky 60 metrů uvidí zemi, ale ranvej nikde. Bleskurychle přitáhne knipl k sobě. Bohužel pozdě, tragédii již nelze odvrátit. TU-134 společnosti Aeroflot se 77 pasažéry a 7 členy posádky láme vrcholky stromů jako sirky, přetáčí se doprava a v poloze na zádech se ohromnou rychlostí blíží k obytným domům vesnice Lebjažij Luk. Po 500 metrech naráží do země, zasáhne dvoupatrový dům a několik průmyslových objektů.
Je 22 hodin 44 minut místního času a 2 kilometry od letiště v Ivanovu vyhasínají životy všech 84 lidí na palubě včetně 21 dětí i 7 členů posádky. A nutno dodat, že zcela zbytečně. Jen zázrakem nepřišel o život nikdo z obyvatel zasaženého domu, ale přesto si tato havárie vyžádala ještě jeden život. Sedmačtyřicetiletému členovi vyšetřovací komise Olegu Petrovovi selhalo při pohledu na tu spoušť srdce, skolil ho infarkt.
Vyšetřování tragické nehody se ujímá Mezistátní letecký výbor Ruské federace a experti mají o příčině havárie jasno již po pěti dnech. Značnou měrou jim pomohou záznamy z černých skříněk, to znamená data ze zapisovače letových údajů a záznamníku hovorů v kokpitu. Při poslechu komunikace mezi členy posádky se nestačí divit. Vypadá to, jako by byl kapitán v kokpitu sám. Jediný, kdo se mu odváží alespoň trochu oponovat, je o generaci mladší navigátor. Jenže velitel nebere jeho názory v potaz. A právě on, autoritářský egoista a ignorant Vladimír Gruzdev je shledán hlavním viníkem tragédie, která zmařila 85 lidských životů.
Mimochodem, onen kapitán, který byl přesvědčen o své neomylnosti, nebyl žádná hvězda. Už jednou měl namále a nejen on, i všichni pasažéři letu, kterému velel. A shodou okolností taky v Ivanovu. A co se tehdy stalo? Netrefil se na ranvej. Přistál na trávě vedle ní a poškodil letištní osvětlení.
Takovýchto často až neuvěřitelných příběhů najdeme v ruské aviacii habaděj. Tak zase někdy příště.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/S_496SVZ1Kg?is=G9vFQUluK2F-K-vJ
https://youtu.be/H3y6m2EuUmM?is=u47SWmMBXkr_q7NY
https://youtu.be/Da26nfp3iig?is=aV7B-85kHYG3w5nv
Crash of a Tupolev TU-134A in Ivanovo: 84 killed | Bureau of Aircraft Accidents Archives https://share.google/8XXT0WjZPWgc7QLvR
