Článek
A pak, nechodíme na večeře do luxusních restaurací každý den, takže to pro nás bývá tak trochu sváteční večer, kterému přizpůsobíme i oblečení a užíváme si ho plnými doušky.
Ano, tentokrát jsme si fakt užili, ale v jiném slova smyslu. Vraceli jsme se domů značně rozladěni.
Ne, v restauraci nevyměnili kuchaře, číšníky ani výzdobu interiéru, ale celý večer jsme byli nuceni poslouchat řev, pláč a vztekání čtyř nudících se dětí. Teď si možná řeknete, a co rodiče? Ti to měli absolutně na háku. Personál je sice na nevhodné chování dětí taktně upozornil, ale prakticky žádný pozitivní účinek to nemělo, spíše naopak.
Dětičky mladšího školního věku dokázaly sedět asi dvě minuty a místo běhání mezi stoly se pro změnu hádaly, až rozbily skleničku, převrhly láhev a polily stůl i krásné starobylé polstrované židle lepkavou limonádou. Zkrátka, chovaly se jak divoká zvěř.
Že bychom si při tom s přítelem povídali nebo poslouchali příjemnou tichou hudbu, která se linula z reproduktorů na dokreslení jindy romantické atmosféry, to jaksi nepřicházelo v úvahu. I číšníci měli problém se v tomto hluku dorozumět s hosty.
Když dětičky rozšířily svůj akční rádius i na přilehlý salonek, v němž probíhala nějaká oslava, jednomu z návštěvníků došla trpělivost a jal se rozjívená děcka umravnit. Bohužel, se zlou se potázal. Víte, co mu řekli rodiče? To tady ani nemohu publikovat, zkrátka poslali ho někam, protože oni upřednostňují u svých dětí svobodu projevu. Co na tom, že zkazí gurmánský zážitek a celý večer ostatním, hlavně, že dětičky mají volnost. Poněkud sobecké, nemyslíte?
Jen pro úplnost: Obě rodiny s těmito nezvládnutými a nezvládnutelnými dětmi byly evidentně české národnosti a rodiče věkem dost přes třicet. Takže už by mohli mít rozum.
Cestuji po celém světě a v řadě zemí, zejména ve Středomoří, ale i v některých amerických státech, v Egyptě, na Balkáně či v dalších teplých krajinách a přímořských letoviscích zcela běžně vidíme večer ve společnosti celé rodiny i s mrňaty. A klidně i po půlnoci. Ale děcka si buď hrají venku a pokud jsou v restauraci, chovají se slušně. Přestože jsou jižní národy všeobecně trochu hlučnější a může se na první pohled zdát, že rodiče jsou úplně free, nikde jsem se s tak nevychovanými dětmi nesetkala.
A tento případ vřískajících dětiček a naprosto arogantních rodičů z jedné restaurace rozhodně není ojedinělý. Odtud můžete při nejhorším odejít. Když natrefíte na zlobivé nudící se děti v letadle, nemůžete za letu vystoupit. To je pak teprve peklo. Kdo jste to zažil, jistě mi dáte zapravdu, ale o tom zase někdy příště.
Nechci tu nijak moralizovat, chraň Bůh, spíš jen připomenout: Vážení, pokud víte, že vaše děti chvíli neposedí v klidu a potichu také nebudou, běžte s nimi raději do mekáče nebo káefcéčka, tam lidé obvykle na romantickou večeři a klidné posezení s přáteli nechodí.
