Hlavní obsah
Lidé a společnost

Šlo o teroristický útok? Zjišťovali vyšetřovatelé letecké katastrofy v českém pohraničí v roce 1972

Foto: Věra Vaňková, vlastní foto

Okolí Srbské Kamenice

Dnes si opět připomeneme jednu z leteckých katastrof, k níž došlo na našem území. A když vám řeknu, že tuto nehodu jako jediná přežila letuška, asi budete vědět, kam mířím. Ano, do severních Čech, kousek od česko-německých hranic.

Článek

Je 26. lednový den roku 1972 a ze švédského Stockholmu startuje letoun DC-9 jugoslávské letecké společnosti JAT na pravidelné lince do Bělehradu, s mezipřistáním v Kodani a Záhřebu. Do své cílové destinace bohužel nikdy nedoletí.

Let do Kodaně probíhá naprosto standardně a v 16:20 dostává posádka pokyn ke vzletu do Záhřebu. Míří přes Německo k našim hranicím. V kokpitu sedí kapitán Ludvik Razdrih a druhý pilot Ratko Mihič. O 23 cestujících včetně čtyř dětí se stará palubní personál složený ze tří letušek, z nichž jedna, jménem Vesna Vulovič, se nesmazatelně zapíše do historie letectví a dokonce i do Guinnessovy knihy rekordů. Ale nepředbíhejme.

V 17 hodin a 1 minutu, těsně po vstupu do našeho vzdušného prostoru, mizí letoun z radarů a jak se později ukáže, ve stejnou dobu přestává pracovat zapisovač letových údajů. V dnešních moderních strojích jsou zapisovače vybaveny vlastním zdrojem energie, tenkrát byly závislé pouze na generátorech.

A co se tedy stalo? O tom vypovídají očití svědkové. Obyvatelé Srbské Kamenice jsou na provoz a hluk letounů zvyklí, neboť nad jejich obcí vede letový koridor, takže ani tomuto letadlu nevěnují žádnou zvláštní pozornost. Až do chvíle, kdy uslyší ránu. Jako například velitel místních hasičů, který je v tu chvíli zrovna venku a instinktivně zvedá hlavu k obloze. Vidí letoun mířící k zemi a vzápětí zaslechne podivné zvuky, jaké připomínají padající pytle. Ne, nejsou to pytle, ale lidé, kteří doslova padají z nebe na sousedovu zahradu a do okolí.

Místní hasiči okamžitě vyhlašují poplach, volají záchranku a spěchají na místo havárie. Chvíli potom přichází na místní služebnu policie velice rozčílený občan a hlásí policistům, že mu někdo za jízdy v nepřehledném úseku hodil na čelní sklo auta jakýsi kabát. Asi je vám jasné, odkud se vzal. Ano, z letadla, což tehdejší strážci pořádku ihned prokázali podle jugoslávského cestovního pasu, nalezeného v kapse.

Hasiči dorazí na místo havárie ještě před příjezdem záchranky. Sice nemají co hasit, neboť letoun nehoří, ale při pohledu na to málo, co z něj zbylo, soudí, že tenhle masakr nemohl nikdo přežít. Když se blíží k lesu, kam dopadly největší trosky letounu, vidí jeho ocas zaklíněný mezi stromy a slyší nářek a sténání. Tak pokračují dál za hlasem. Nejprve nacházejí pasažéry, jejichž zranění nejsou slučitelná se životem a pak spatří onu sténající osobu, jejíž tělo ční z rozbitého trupu havarovaného stroje. Posléze zjistí, že je to letuška.

Hasičům pomáhá místní hajný, který kdysi sloužil na vojně jako zdravotník a těžce zraněnou letušku udržuje při životě do příjezdu záchranky. Vozy záchranné služby nebyly tehdy tak výkonné jako dnes a neexistovaly žádné navigace, které by posádkám usnadňovaly orientaci v terénu, takže chvíli trvá, než dorazí. Mezitím hasiči společně s hajným prohledávají trosky, ale žádné další přeživší již bohužel nenajdou. Pátrací akce probíhá až do noci, neboť části letounu a osobní věci cestujících jsou rozesety v okruhu přibližně 10 kilometrů. A záchranáři chtějí mít jistotu, že už se tam nenachází nikdo živý.

Dvaadvacetiletá letuška Vesna Vulovič utrpěla mnohačetné zlomeniny, například spodiny lebeční, několika obratlů, žeber, ruky a nohy. Kromě toho měla otřes mozku, pohmoždění jater, ledvin, tržné rány a upadla do hlubokého bezvědomí. Přesto jako jediná tuto hrůznou nehodu přežila. Pravděpodobně díky tomu, že se v inkriminované době nacházela v kuchyňce v zadní části letounu. A právě ta zůstala při pádu zaklíněná mezi stromy, takže vlastně nenarazila přímo do země.

Vyšetřovatelé jsou si prakticky ihned po ohledání trosek jisti, že se letoun rozpadl ve vzduchu. Pokud dopadne na zem vcelku a k destrukci dojde až nárazem, trosky bývají na malé ploše, v tomto případě tomu bylo přesně naopak. A záhy zjišťují i příčinu totálního rozpadu letadla za letu: výbuch v levém zavazadlovém prostoru.

Proražením vnějšího pláště okamžitě dochází k dekompresi, destrukci celého trupu letounu a jeho nekontrolovatelnému pádu. Po pár vteřinách se ve vzduchu rozpadá na několik částí a trosky se rozlétají po širokém okolí. Naštěstí se jedná o poměrně řídce osídlenou oblast, takže nikoho nezasáhnou ani nezpůsobí žádné škody na majetku.

Celý výbušný systém obsahoval kromě samotné výbušniny a časovače ještě chemikálie, které měly zároveň s výbuchem způsobit požár. K němu naštěstí nedošlo. Lidské životy to sice nezachránilo, ale jakmile by byl letoun zničen navíc ještě požárem, znesnadňovalo by to vyšetřování.

Vyšetřovací skupině se podařilo zjistit, že zavazadlo s výbušninou si nechal odbavit jeden cestující ve Stockholmu. Na palubu však vůbec nenastoupil a zůstal navždy v anonymitě. Tehdy zdaleka nebyla bezpečnostní opatření na letištích na takové úrovni jako v současnosti. Dnes by letadlo, v němž chybí pasažér, jehož zavazadlo bylo odbaveno, vůbec nevzlétlo. Později se ukázalo, že oním teroristou byl člen chorvatské fašistické organizace Ustašovců, kteří takovýmito teroristickými akcemi bojovali proti tehdejšímu režimu a vládě v Jugoslávii.

Přeživší letuška byla nejprve léčena v nejbližší nemocnici v České Kamenici, poté převezena do Ústřední vojenské nemocnice v Praze a doléčovala se ve své rodné zemi v bělehradské nemocnici. Ještě na podzim téhož roku přijela do Československa na návštěvu, aby poděkovala svým zachráncům a všem, kdo o ni pečovali. Po uzdravení pracovala dál pro stejnou leteckou společnost, ovšem jako pozemní personál. Profesně se do letadla už nikdy nevrátila. Zemřela ve svém bělehradském bytě 23. prosince 2016 ve věku 66 let.

Vesna Vulovič drží světový primát, jelikož jako jediná lidská bytost přežila pád z výšky 10 500 metrů. Tím se nedobrovolně zapsala do Guinnessovy knihy rekordů.

V té době jsem bydlela dvacet kilometrů od místa tohoto leteckého neštěstí v témže letovém koridoru a byla jsem malá holka, co sotva rozum brala. Až později mi došlo, že jsem vlastně měla štěstí. Co kdyby nálož vybuchla o chvilenku později nebo letadlo letělo rychleji. Dodnes mě z toho mrazí.

A ještě něco mi vrtá hlavou. Letoun mířící do Bělehradu, hlavního města Srbska a tehdy i celé Jugoslávie, havaroval u Srbské Kamenice a jediná přeživší byla Srbka. Byla to jen náhoda? Odpovědi na tuto otázku už se asi nikdy nedočkáme.

Zpracováno na základě těchto materiálů: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vybuch-znicil-letadlo-nad-srbskou-kamenici-ceske-lockerbie-prezila-pred-pulstoletim-letuska-25261 https://www.dotyk.cz/magazin/letecka-havarie-u-srbske-kamenice-30001110.html https://www.denik.cz/nehody/srbska-kamenice-letuska-zazrak-20220126.html https://youtu.be/iWmZVqqpWJY?si=Izl-MI6fMO2GDG6t https://youtu.be/fLURWFBVw74?si=2Fkz1RB_5HHylXpF

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz