Článek
A představte si, že se to opravdu stalo, nikoli však u nás. K největší tragédii v historii leteckých přehlídek došlo na Ukrajině poblíž Lvova, tak se tam nyní přenesme a pojďme si ji dopodrobna rozebrat.
Je sobotní dopoledne 27. července 2002 a celé rodiny míří na vojenské letiště Sknylov u Lvova, kde za chvíli začne velkolepá přehlídka vojenské letecké techniky u příležitosti 60. výročí založení tamějšího vojenského leteckého útvaru. Malí i velcí návštěvníci se těší na ukázky mistrovské pilotáže a nejmodernější stíhací letouny východní provenience. Ještě není ani poledne a v areálu lze napočítat více jak 10 tisíc nedočkavých fanoušků aviacie.
Nabitý program začíná seskokem parašutistů z legendárního stroje AN-2, kterému u nás nikdo neřekne jinak než Andula. Poté vystoupí s ukázkou vysoké pilotáže posádky dvou historických cvičných letounů Jak-52. Při svém vystoupení vybočí z určené zóny a letí nad diváky, což je nepřípustné. A proč to zmiňuji? Protože tento fakt bude hrát důležitou roli v dalším vývoji našeho dnešního příběhu.
Historické stroje jsou krásné, ale většina návštěvníků se těší na burácení moderních stíhaček a dechberoucí kousky jejich pilotů. Netrpělivě očekávají přílet stíhacího letounu MiG-29. Jenže moderátor akce právě hlásí změnu programu. Vzlet tohoto stroje znemožnilo nepříznivé počasí na základně v Ivano-Frankivsku a tudíž budou muset diváci jeho vystoupení oželet. Po něm má přijít na řadu ukázka vysoké pilotáže další stíhačky, konkrétně Su-27 z letecké základny Ozerne v Žitomirské oblasti.
Aby návštěvníci airshow nemuseli dlouho čekat, dostane posádka jednoho z nejmodernějších stíhacích letounů ukrajinské armády povel vyletět o 10 minut dřív. Má tudíž málo času na přípravu. Rychle natankuje 6 tun paliva a zamíří do 300 kilometrů vzdáleného Lvova.
Fanouškové letectví všech generací vzhlížejí k obloze a v dáli slyší typický řev motorů. Než bys řekl švec, je modrožlutý elegantní stroj nad nimi. Provede průlet nad ranvejí v minimální výšce a poté začnou piloti předvádět velice náročnou akrobatickou sestavu. V kokpitu sedí ti nejlepší z nejlepších zkušebních pilotů: Vladimír Toponar s úctyhodnými 27 lety praxe vojenského letce a neméně zkušený Jurij Jegorov.
Při jednom z nejobtížnějších prvků se ocitnou v bezprostřední blízkosti země. Zavadí křídlem o stromy, poté se dotknou ranveje a narazí do stojícího transportního letounu Il-76. Piloti ztrácejí kontrolu nad řízením a na poslední chvíli se katapultují. Stroj se nezadržitelně řítí k zemi a vybuchuje. Hořící úlomky létají široko daleko a Su-27 si jako ohnivá koule razí cestu davem diváků. Nastává šílená panika, lidé křičí a prchají do bezpečí. Tedy ti, kteří měli štěstí, že přežili a jsou schopni se postavit na nohy.
Hasiči a záchranáři jsou na místě prakticky okamžitě. Prvně jmenovaní se snaží zkrotit mohutný požár a záchranky rozvážejí raněné do lvovských nemocnic. Airshow je okamžitě ukončena a místo tragédie hlídá armáda společně s policií. Rodiče marně hledají své děti a naopak. Přestože pomoc je na místě za několik sekund, vyžádá si tato tragická havárie 84 obětí včetně 28 dětí. Nejmladšímu z nich je 11 měsíců. A více jak 500 lidí utrpí zranění.
Tehdejší ukrajinský prezident Kučma přerušuje dovolenou, letí do Lvova a pověřuje šéfa výboru pro bezpečnost sestavením vyšetřovací komise. Její členové nejprve ohledávají trosky letounu, aby vyloučili případnou technickou závadu. Svědci z řad vojenských letců i sami piloti osudného Su-27 totiž tvrdí, že byl letoun těžkopádný, pozdě reagoval na povely a špatně se řídil. Při takto náročné akrobacii je důležitá každá setina sekundy a sebemenší prodleva může způsobit katastrofu. Experti však žádnou technickou závadu nenajdou. Motory pracovaly správně až do nárazu stejně jako všechny palubní systémy.
Vzápětí je vyloučena i další možná příčina havárie, střet s ptáky. Ti by po sobě zanechali stopy v motorech i na letadle jako takovém. Takže zbývá lidský faktor. Podle vojenských vyšetřovatelů jsou jednoznačnými viníky piloti Vladimír Toponar a Jurij Jegorov, kteří nezvládli pilotáž. Kromě toho při svém vystoupení opustili stanovenou zónu a dostali se nad diváky.
Oba dva jsou obviněni a vzati do vazby. Ano, nesou na tragédii svůj podíl viny, ale zároveň se stávají obětními beránky. Organizátoři akce totiž na poslední chvíli změnili prostorové rozčlenění letiště. Původně měli diváci stát na opačné straně. Účinkující tak obdrželi špatné mapy. Proto chybovali i piloti letounů Jak-52, kteří také letěli přímo nad diváky. Posádka Su-27 neměla možnost si letiště před vystoupením prohlédnout ani se zúčastnit generální zkoušky. To jim jejich nadřízení nepovolili.
Negativní vliv na provádění akrobacie měla bezesporu i vyšší hmotnost letounu. Piloti trénovali sestavu s minimem paliva, kdežto tentokrát ho načerpali 6 tun. Rovněž je třeba zmínit, že vystoupení nacvičovali s jiným letounem, než se kterým ho předváděli na leteckém dnu. Byl to sice stejný typ, ovšem jiný letoun, což mohlo v tomto tragickém případě také hrát svoji roli. O spěchu a zkrácené předletové přípravě jsem se již zmínila.
Kolegové obviněných hovoří v jejich prospěch. Poukazují na kritický stav vojenského letectví, zastaralou techniku a zejména nedostatek financí a s ním spojený nedostatek cvičných a letových hodin. Přestože byli Toponar i Jegorov velice zkušenými dlouholetými piloty, tak uplynulý rok létali velice málo. Za posledního půl roku měl každý na svém kontě pouze 20 hodin v kokpitu stíhacího letounu, což k udržení kondice rozhodně nestačí. Značný podíl viny na nejtragičtější havárii v historii leteckých show nesou organizátoři akce, kteří porušili řadu bezpečnostních pravidel a umístili diváckou zónu v bezprostřední blízkosti předváděcího vzdušného prostoru.
Soudní procesy s obžalovanými se táhnou až do března 2006, kdy ukrajinský vrchní soud odsoudí Vladimíra Toponara k 14 letům odnětí svobody nepodmíněně a Jurij Jegorov vyfasuje 8 let. Druhý jmenovaný je za 2,5 roku podmínečně propuštěn. Toponar si odsedí 11 let. Tři z několika desítek organizátorů akce jsou odsouzeni k mírným trestům a brzy propuštěni na svobodu.
Pozůstalí po obětech a lidé s trvalými následky na zdraví obdrží směšnou kompenzaci v maximální výši 100 tisíc hřiven, která jim je po řadě stížností zvýšena na maximální částku 200 tisíc hřiven. To v přepočtu podle současného kurzu dělá přibližně 95 tisíc korun, tenkrát to bylo o něco málo víc, ale žádná sláva. Někteří z poškozených se obrátili na evropský soud. Zda tam pochodili, není známo.
A co páni generálové, kteří byli součástí organizační skupiny leteckého dne, nadřízení pilotů a vrchní velení vzdušných sil? Nikdo takový v tomto procesu obviněn ani odsouzen nebyl.
Zkrátka, komunistické praktiky běžné v Sovětském svazu kralovaly v nástupnických zemích ještě řadu let po jeho rozpadu. A v některých oblastech je to znát dodnes.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/9BKfyxV6QWA?si=znAt2b7Pro5jPiem
https://youtu.be/WC5USmsRJTo?si=HIPgwe8E1cPD6vFQ
https://youtu.be/kj_JOCKTTuU?si=rsXKOZrnkA5_ZskH
Ukraine mourns airshow victims | World news | The Guardian https://www.theguardian.com/world/2002/jul/30/nickpatonwalsh
