Článek
Tak bychom mohli říci, že o tomto období už víme všechno.
Omyl, historikové a badatelé se dodnes zabývají oběťmi z řad civilního obyvatelstva, které měla okupační armáda na svědomí a stále nacházejí nové a nové. Jen za období od 21. srpna 1968 do konce tohoto prokletého roku zemřelo v souvislosti s vpádem okupačních vojsk 137 nevinných civilistů. Původně bylo uváděno pouze 108 obětí.
Tito bezbranní lidé byli zastřeleni, přejeti tanky nebo uhořeli ve svých příbytcích, když okupanti zapalovali domy. To se stalo například 21. srpna v Praze na Vinohradské třídě. Požár uvěznil nájemníky uvnitř, někteří se pokoušeli zachránit skokem z okna. Ti, kteří neměli odvahu, zemřeli v plamenech.
A co je s podivem, řádili tu nejen příslušníci Sovětské armády, o nichž je všeobecně známo, že se chovali jak smyslů zbavení (napsala bych to výstižněji, ale obávám se, že by to neprošlo), ale i polští a maďarští vojáci, dokonale zmasírovaní propagandou. Maďaři na jižním Slovensku se chovali jak divoká zvěř, rozbíjeli výkladní skříně, kradli, na co přišli, plenili obchody, a dokonce stříleli po příslušnících Sboru národní bezpečnosti, aby je odzbrojili.
7. září 1968 došlo k tragické události v Jičíně. Skupina opilých polských vojáků začala bezdůvodně střílet po partě českých mladíků, kteří šli domů z kina a dalších lidech, kteří se bohužel ocitli ve špatný čas na špatném místě. Dva z nich, čtyřiadvacetiletého Jaroslava Veselého a šestapadesátiletou Zdenku Klimešovou opilý polský voják Stefan Dorna zastřelil.
Původně byl polským soudem odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl změněn na doživotí, z něhož si odseděl pouhých 15 let. A byl jediným odsouzeným a potrestaným vojákem za smrt našich občanů v souvislosti s vpádem okupačních vojsk a jejich pobytem u nás.
Sovětským vojákům všechny jejich hrůzné trestné činy jako vraždy a smrtelné dopravní nehody úplně v pohodě prošly. Naše policie a soudy byly proti nim absolutně bezmocné. Policisté neměli šanci, neboť vojáci byli po zuby ozbrojeni. Mnozí vrazi, kteří nebyli nikdy potrestáni, si ještě dnes v klídku užívají svého důchodu.
Možná i ti, kteří 25. srpna 1968 v Prostějově bezdůvodně pálili z projíždějícího tanku po lidech, čekajících na autobusové zastávce a zmařili tak tři lidské životy.
Nebo ti, kteří 10. září 1968 záměrně přejeli tankem a doslova rozdrtili osobní automobil, jedoucí v protisměru. Jeho řidič Pavel Davídek byl na místě mrtev.
Tragédie v důsledku řádění Sovětské armády se nevyhýbaly ani Slovensku. Nesmírně odvážný muž ze Zvolena, Jozef Levák si 21. srpna na protest proti okupaci lehl na silnici a okupanti ho prostě přejeli tankem. Sebrali tak tátu čtyřem dětem.
Takovýmito tragickým příběhy z různých koutů Čech, Moravy i Slovenska bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho.
V důsledku pobytu Sovětské armády, která u nás hodlala setrvat „na věčné časy a nikdy jinak“ a podle toho se i chovala, zahynulo 406 obyvatel tehdejšího Československa. Poslední obětí byl Josef Vajdák, důchodce z Teplic, kterého sovětští vojáci 16. listopadu 1990 porazili nákladním automobilem. Osudnou se mu stala obyčejná cesta na nákup. Řidič značně překročil maximální povolenou rychlost, nezvládl řízení a vlétl na chodník, kde se střetl s tímto chodcem, který po převozu do nemocnice na následky těžkých zranění zemřel.
Ani nechci pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby v tu chvíli šly po chodníku na procházku děti z mateřské školy.
Historikové, zabývající se obdobím takzvané normalizace a pobytem okupačních vojsk na našem území, se domnívají, že počet obětí invaze není zdaleka konečný.
Doufejme, že na naše území již nikdy žádná okupační vojska nevtrhnou a udělejme pro to vše, co je v našich silách.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.ustrcr.cz/uvod/rok-1968-na-webu-ustr/srpen-1968/obeti-okupace/
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/okupace-1968-nova-fakta-o-zavrazdenych-ceskoslovenskych-obca/r~b419b4c275f211e79de10025900fea04/
https://www.lidovky.cz/domov/pribeh-posledni-obeti-srpna-1968-josef-vajdak-zemrel-pod-koly-ruskeho-nakladaku.A150820_135800_ln_domov_mct
https://hradec.rozhlas.cz/zapominat-nesmime-zaznelo-u-pomniku-obeti-invaze-vojsk-varsavske-smlouvy-v-srpnu-9056702
