Článek
A začneme kde jinde než v nejoblíbenější dovolenkové destinaci českých turistů, v Chorvatsku. Přesněji na jeho hranicích s Bosnou a Hercegovinou, v obci Željava, kde se nachází bývalá tajná podzemní letecká základna jugoslávské armády. O její výstavbě bylo rozhodnuto již v roce 1948, a to především kvůli zhoršení vztahů mezi tehdejší Jugoslavií a Sovětským svazem. Dobudována a zprovozněna byla však až o dvacet let později.
Pod zemí a uvnitř hory Plješevica bylo vyraženo 3,5 km tunelů a do areálu se vešlo 100 letounů. Celý systém podzemního letiště s několika hermeticky uzavíratelnými vstupy mohl fungovat nezávisle na vnějších zdrojích až 30 dnů. Nejintenzivněji byl využíván jugoslávskou armádou v době války. A ta v roce 1991, když byla nucena opustit své pozice, zničila ranveje výbušninou. Dílo zkázy dokonala o rok později srbská vojska. Vzhledem k velmi vysokým nákladům a poloze na hranici dvou států, k jeho obnově již nikdy nedošlo a obrovská plocha s opuštěnými letadly zarůstá bujnou vegetací.
Podzemní prostory můžete navštívit pouze v rámci organizovaných zájezdů a prohlídek, venkovní i sami. Ovšem pozor! Pohybovat se mimo zpevněné plochy je nebezpečné, neboť okolí není zcela odminováno. Přesto je toto tajemné místo hojně vyhledáváno milovníky letectví a vojenské historie.
A nyní se přeneseme na středomořský ostrov Kypr, do jeho hlavního města Nikosie. Na jeho předměstí najdeme opuštěné obrovské mezinárodní letiště, nyní v rukou OSN. V dobách své největší slávy bylo hlavním dopravním uzlem nejen ostrova, nýbrž celého východního Středomoří.
Moderní vzdušný přístav se špičkovým vybavením, několika terminály, restauracemi a obchody, začal sloužit veřejnosti v roce 1968 a neustále se rozšiřoval. Bohužel, pouze do osudového roku 1974, kdy se stal obětí invaze a terčem mnoha útoků turecké armády. Od té doby veškeré vybavení jednoho z nejmodernějších jihoevropských letišť 70. let chátrá a zničenými budovami se prohání vítr. Celý areál je obehnán ostnatým drátem, pomalu ho nahlodává zub času a proměňuje v místo duchů. A je otázkou pár let, kdy letiště přesně uprostřed tzv. nárazníkové zóny mezi řeckokyperským jihem ostrova a tureckým severem, zmizí úplně.
Na tomto letišti najdeme i českou stopu, bohužel v podobě nehody československého letounu. 29. 8. 1973 při přistání přejel ranvej TU-104 společnosti ČSA, letící z Damašku, který měl po mezipřistání pokračovat do Prahy. Naštěstí se incident obešel bez ztrát na životech. Trosky letadla dodnes zarůstají trávou v blízkosti letiště.
Poněkud smutná historie obrovského vzdušného přístavu, že? Ano, letiště se často stávají prvními oběťmi války a nemusíme ani bádat v hluboké minulosti. Stačí se ohlédnout dva roky zpátky. Ale do ukrajinského Hostomelu se podíváme někdy jindy.
Z Kypru to máme coby kamenem dohodil do Řecka. A zde, pár kilometrů západně od Athén, najdeme pozůstatky opuštěného mezinárodního letiště Hellinikon.
Historie této původně vojenské letecké základny se začala psát těsně před 2. světovou válkou. Její plánovaný rozvoj byl bohužel na několik let přerušen a v roce 1941 nad ní převzala vládu německá Luftwaffe. I v poválečných letech sloužilo letiště vojenskému účelu, působilo tu velení amerického transportního letectva a v roce 1947 tu bylo zřízeno centrum pro distribuci humanitární pomoci v rámci tzv. Marshallova plánu. Američané působili na tomto letišti až do počátku 90. let minulého století, zároveň s civilním mezinárodním provozem. V 60. letech prošlo velkou modernizací spočívající v prodloužení ranvejí a výstavbě nového terminálu. Přesto v 90. letech už kapacitně nevyhovovalo a v souvislosti s pořádáním olympiády v roce 2004, předalo v roce 2001 štafetu svému modernímu athénskému nástupci.
Více či méně realistických nápadů na jeho využití se vyrojilo habaděj. Nakonec zvítězil projekt „Hellenikon Metropolitan park“, komplex luxusních domů, hotelů, obchodů a zábavních podniků. Z tohoto megalomanského projektu zatím funguje pouze zábavní park. Ač jsem po ostatních stavbách pátrala jak Sherlock Holmes, našla jsem pouze počítačové modulace.
Letiště duchů nalezneme i v Asii. Nejprve zavítáme do Hongkongu na bývalé mezinárodní letiště Tai Tak, které bylo provozováno již od roku 1925 a můžeme ho zařadit mezi nejnebezpečnější letiště světa: při klesání na ranvej, obklopenou oceánem a hornatým terénem, museli piloti provést zatáčku pod úhlem 45 stupňů a to níže než 500 stop nad zemí, což je přibližně 152 metrů. Pro cestující bylo takovéto přistání rovněž adrenalinovým zážitkem, neboť viděli obyvatelům přilehlých domů doslova do talíře. A provoz ještě více komplikovaly časté přívalové deště a silné větry. Piloti byli nuceni i několikrát za sebou přerušovat přistání.
V roce 1998 bylo proto otevřeno nové moderní a hlavně bezpečné letiště na umělém ostrově, kde letadlům žádné hory nepřekážejí. V bývalém nebezpečném vzdušném přístavu se dnes prohánějí výletní lodě a v chátrajících letištních budovách vítr a myši.
A na závěr zamíříme do exotického Tichomoří, na Johnstonův atol, několik set kilometrů jihozápadně od Havaje. S výstavbou letiště na tomto malém ostrůvku se započalo v roce 1935 a mělo sloužit i pro hydroplány. Z tohoto důvodu musel být odstřelen i korálový útes v blízkosti. Za 2. světové války bylo využíváno americkou armádou a v roce 1941 poškozeno střelami z japonských ponorek. Po válce sloužilo dlouhá léta jako americká vojenská námořní základna, až do roku 2005. Od té doby se neudržuje a je vedeno pouze jako přistávací plocha pro případ nouze.
Opuštěných letišť je na světě mnohem víc, ale nechci vás zahrnovat přemírou informací. Tak zase někdy příště.
Zdroje: https://en.m.wikipedia.org/wiki/Nicosia_International_Airport https://qz.com/abandoned-airports-1851180994/slides/6
