Článek
Rozhodně bych nejásala nadšením v extázi, kdyby mi partner vrazil do ruky zlatou kartu ke svému tučnému kontu a poslal do víru obchodního centra, ať si koupím, co chci. Podstatně příjemnější emoce ve mně vyvolává například cestování a setkávání s přáteli. Zkrátka, každý, respektive každá to máme jinak.
Do obchodu vkročím pouze z nutnosti, abych neumřela hlady a nechodila nahá. A závislost, která se odborně nazývá shopaholismus, je pro mne nepochopitelná a jako téma neuchopitelná, tak ji odložím ad acta a budu se věnovat jen zbylým dvěma, které spolu úzce souvisí.
Troufám si tvrdit, že nomofobie neboli strach z nemožnosti používat svůj mobil či být online (z anglického „no mobile phonia“), patří k nejrozšířenějším závislostem na světě. A jak poznáte, jestli jste závisláci?
Pokouší se o vás infarkt, když vašemu chytrému telefonu dojde šťáva nebo vypadne internet?
Jste v místech, kde nemáte signál, například ve vzduchu, v podzemí či v hlubokém lese silně nervózní, počítáte každou minutu a nemůžete se dočkat, až budete v dosahu vysílače?
A když byste měli být v pohodě, protože jste na signálu, tak pro změnu každou chvíli kontrolujete zprávy, maily a pozorujete dění na sociálních sítích?
Budíte se v noci a díváte se, jestli vám v online světě něco neuniklo?
Nedokážete jít bez mobilu ani před dům vysypat smetí?
Nemůžete spát, bolí vás hlava a dáváte přednost online komunikaci před živým kontaktem s rodinou a přáteli?
Pak je to sakra na pováženou, měli byste se nad sebou zamyslet a začít s tím něco dělat. Závislostí totiž škodíte nejen sami sobě, ale všem ve vašem okolí. Tato, stejně jako každá jiná, bývá například často příčinou konfliktů a krizí v partnerských vztazích.
Ještě větší riziko než u dospělých, představuje nomofobie u dětí. S věčným vysedáváním u magických obrazovek je spojena řada chorob, které se dříve u dětí téměř nevyskytovaly: Vysoký krevní tlak, diabetes, onemocnění pohybového aparátu, především problémy s krční páteří, choroby kardiovaskulárního systému a samozřejmě obezita, pramenící z nedostatku pohybu. Když už se rodičům podaří dostat své potomky ven, sednou si na první lavičku a ve své bublině s nezbytnými sluchátky na uších, pokračují v bezduchém scrollování po displeji. A kamarády, kteří sedí vedle, vůbec nevnímají, protože právě lajkují příspěvky svých facebookových „přátel“, kteří možná ani neexistují.
Sociální sítě nejsou jen výsadou dětí a teenagerů, ale i dospělých a také rájem podvodníků. A stále se najde spousta naivních lidí, kteří jim věří, zejména zástupkyň něžného pohlaví staršího věku. Pro mne, asi jako pro každého logicky uvažujícího člověka, je nepochopitelné, že těmto fiktivním americkým válečným veteránům ještě dnes leckterá žena naletí a uvěří báchorkám o momentální finanční nouzi nápadníka zpoza oceánu. A jelikož má měkké srdce, slituje se a aniž by dotyčného v životě viděla, pošle mu své celoživotní úspory. I toto je bohužel důsledek závislosti, kdy člověk již nedokáže rozlišit fikci od reality.
A jak se závislosti zbavit? Bez odborné pomoci to asi nepůjde, ale hlavní je chtít. A začít můžete klidně hned. Věnujte se více rodině a přátelům, jeďte na výlet, běžte do přírody, na koncert, začněte sportovat nebo si pořiďte domácího mazlíčka. Ten vás věčně zírat do mobilu určitě nenechá.
Zdroj informací: https://digitalnidetox.cz/nomofobie/
