Článek
Balíček o hmotnosti půl kilogramu podaný prioritně v německém Lipsku, opustil svoji domovskou vlast ještě týž den, aby dalších dvanáct dnů putoval ke svému příjemci v České republice. Asi šel opravdu po svých, neboť cestou hodně odpočíval. Tuze se mu zalíbilo v Praze, tam pobýval celý týden. A v doručovacím depu se taky pár dnů ohřál. Kdopak mi poví, proč se mu k adresátovi nechtělo? Podotýkám, adresa byla uvedena naprosto správně včetně háčků a čárek, což u zásilek z ciziny nebývá obvyklé.
Nu což, sem to nešlo, zkusíme to tam. Opět do Německa, tentokrát na sever, do Hamburku. Pro jistotu volím nejrychlejší a samozřejmě nejdražší službu České pošty, tzv. EMS = Express mail servise, tj. expresní poštu. Balíček o hmotnosti něco málo přes dva kilogramy, poštovné přes tisíc korun. Tak to tam bude coby dup. No, za dva dny dorazil do Prahy, úctyhodný výkon, že? Za to dál se mu nechce a můžu dupat, jak chci. Že se těm balíčkům v Praze tak líbí… Konečně po týdenním pobytu v naší matičce stověžaté odletěl do Německa, aby tam byl společností DHL doručen následující den. Suma sumárum 1.100 Kč, 10 dnů. No nekupte to! Když jsem se pokusila pozdní doručení reklamovat, bylo mi sděleno, že zpoždění nebylo zaviněno Českou poštou. Vážení, viníka si najděte sami, já zásilku podala a zaplatila na poště, tak za její včasné doručení odpovídá a vaši subdodavatelé mě nezajímají.
Zdá se, že Německo není oblíbenou poštovní destinací, tak zkusíme východní Evropu: balík na Ukrajinu do Charkova. Jó, ten asi absolvoval cestu kolem světa, neboť dorazil do cíle za měsíc! Namítnete, vždyť je tam válka a uzavřený vzdušný prostor, tak musel jet vlakem. Ano: Stejná zásilka, stejný adresát, ovšem jiná doručovací společnost – Nova post. A výsledek? Doručena za týden a o stovku levněji!
Ještě jednou zásilka z ciziny, tentokrát z Rakouska – obyčejná listovní, ale velká, tudíž se nevejde do poštovní schránky. Čekám na ni týden, dva, tři a stále nic, žádné oznámení o uložení zásilky…. Pro šťouraly: schránku i zvonek mám samozřejmě řádně označené. Tak se vyprávím na poštu a ejhle! Moje obálka si tam už 14 dnů hoví! Ale jak to mám sakra vědět?
A na závěr se vraťme do českých luhů a hájů, přesněji řečeno do hor. Jedu na týden lyžovat, tak pošlu babičce pohled. Pro jistotu hned v pondělí, aby do pátku došel. Z Orlických hor do Chrudimi by mohl, že? Hm, to jsem si jen tak myslela. V neděli po návratu jdu k babičce a ta hned spustí: „A že sis na mě vzpomněla, viď? Aspoň pohled jsi mi mohla poslat.“ Tvrzení, že jsem jí ho poslala hned v pondělí, moc nevěří. Nu což, asi se poštovní poslíček unavil nebo zapadl do závějí, ještě počkáme. Čekáme další týden, další a další. Už je to měsíc, přišla obleva, ale pohled ne.
Tak už si sakra přiznejte, vážený managemente, že se proklamovaná transformace jaksi nepovedla. Vyházeli jste dlouholeté zkušené a spolehlivé pracovníky, údajně za účelem zefektivnění práce a zrušili nejlépe situované a nejvíc navštěvované pobočky. A když jste zjistili, že vám teče do bot, zorganizovali jste nábor nových poslušných, mladých, ale naprosto nezkušených pracovníků, často i takových, kteří se jinde nechytnou. To nikomu hlava nebere, snad kromě těch, kdož tuhle rošádu vymysleli. Jenže vám je to jedno, odnese to vždycky zákazník. Tak už ten skomírající kolos na hliněných nohou doražte, vždyť ho nevzkřísí ani David Copperfield!
A co vy? Jaké máte zkušenosti s naší státní doručovací společností?
