Článek
Ne všichni touží po máchání se v teplé vodě a horkém bahně uprostřed parného léta, tak se to i v zimě v lázeňském komplexu hosty jen hemží. A ne ledajakými! Občas máte pocit, že jste se nedopatřením ocitli na soustředění zápasníků, respektive zápasnic sumo. Docenta byste tu hledali asi tak dlouho jako jehlu v kupce sena. Podotýkám, že v našich lázních se neléčí obezita, nýbrž choroby pohybového ústrojí a pooperační stavy po výměně náhradních dílů kosterního systému.
Jelikož je počasí, že by psa nevyhnal, budeme se pohybovat převážně uvnitř, nejprve však nahlédněme do parku. Ano, lavičky jsou jako vždy obsazeny mrazuvzdorným lidským druhem, jež se zove kuřáci. My jdeme hlavním vchodem do tepla. Míjíme recepci a ve foyer odpočívají čtyři dámy zabořeny hluboko v obrovských křeslech. Živě diskutují na téma vaření, přitom chroupají lázeňské oplatky, prskaje drobky na všechny strany. Recepční jen mlčky přihlížejí, neboť náš klient, náš pán. Však ona to pracovitá děvčata z Ukrajiny uklidí, od toho je tu přece máme, že? Zajímalo by mne, zda si dámy takový svinčík pod sebe kydají i doma….
Nuž, pojďme dál, ať si nemyslí, že jim to závidíme. Mrkneme se, co dnes nabízejí obchůdky a trhovci na kolonádě (= chodbě, spojující všechny pavilony). Zdá se, že stejný nápad měla většina zdejšího osazenstva nebo že by se fronta od stánků táhla sto metrů? Kdepak, to je dopravní zácpa: potkaly se dvě lázeňačky, jak hostům familiérně říkáme a počaly si sdělovat dojmy z procedur. Jelikož jít a mluvit zároveň je pro ně namáhavé, protože by to neudýchaly, musely zastavit a totálně ucpaly koridor, ani myška by neproklouzla. Taky sem mohli dát dopravní značky, takový zákaz stání a přednost protichodci, by se hodily.
Konečně jsme se prodrali na „hlavní třídu“ s obchůdky a službami. Trhovci jako všude s nejrůznějšími tretkami, které byste si nikdy nekoupili, ale v lázních jdou na odbyt: Pouťový prstýnek pro vnučku za 500,-, triko s akčním hrdinou pro vnuka za litr a zaručeně léčivý bylinný likér pro chlapa za cenu letité whisky. Prodejci mají vyděláno, lázeňáci nakoupeno a všichni jsou spokojeni. Jen pedikúra zeje prázdnotou a v kadeřnictví jedna zákaznice. Bodejť by ne, všichni míří do kavárny, ta přitahuje kolemjdoucí jako magnet, přestože ceny připomínají historické centrum Prahy. Interiér kavárny je secesní, zákusky doufám dnešní, tak je zkusíme. Jeden kousek za 100,-, pardon 99,-, kafe s lógrem 80,-. No nekupte to! Přesto je tu plno. Holt platíte i zážitek, opravdu tu na vás dýchne nostalgie. Můžete si tady dokonce přečíst i papírové noviny a není tu WiFi. Naštěstí na mne zbyl jeden malý stoleček s malým křesílkem v řadě u okna. Naproti jsou větší stolky i křesla. Ale něco mi na nich nesedí. Aha, už vím, na rozdíl od malých, nemají područky, to jest opěrky na ruce. Ale proč? Bádám a hledám ve svém zákusku zlatý nuget, když v tom mne vytrhne z přemýšlení děsný rachot – křik spolu s hurónským smíchem a nadávkami dohromady. Zvednu zrak od talíře a co nevidím? Dáma o několik stolků přede mnou vstala a křesílko s ní. A ne a ne se jí pustit, drží se jako klíště! No vida, záhada područek vyřešena, tohle křesílko je zrovna mělo, jen si toho hostka (fuj, to je slovo) nevšimla. Zvláštní, tam to šlo, zpátky ne. Jako v pohádce o veliké řepě táhnou, táhnou… nakonec se zadařilo a dáma rudá až za ušima se svými kolegyněmi kráčí k východu.
Taky zaplatím a půjdu vydat přijaté kalorie do bazénu. Samozřejmě vás tam vezmu též. Tak pojďme. Cedule na recepci hlásá: kapacita bazénu 30 osob. Raději se slečny zeptám, kolik návštěvníků tam je. Spočítá vydané klíčky od šatny a praví: dvanáct. Paráda, tak to se vejdem. Ouha, po příchodu k bazénu si nejsem tak jistá. Ano, 12 plavců, ale prostorově vydají přinejmenším za dvojnásobek. Po deseti minutách kličkování mezi plavci, respektive vodochodci, to vzdávám a jdu se mrknout do vířivky. Jsou tu dvě, každá pro 6 osob. Jedna zrovna mimo provoz, druhá obsazena dvěma lachtany, takže se nechytám. Nu což, sportu jsme moc nedali, ale ještě vás vezmu za kulturou a ne ledajakou!
Zvu vás na taneček. Tam teprve uvidíte zázraky, kam se hrabou Lurdy! Sál narvaný k prasknutí, dámy ve společenském oděvu, dokonce i pánové u jednoho stolu, na pivu. Lázeňský orchestr spustí hned hezky od podlahy a to máte vidět! Hole, berle letí do kouta a lázeňáci křepčí o sto šest! Lidovky, hity 80. let, písně z muzikálů…. tančí úplně na všechno. Dokonce někteří více opojení jedinci tančí, i když hudba nehraje. Samozřejmě řeč je o něžném pohlaví, pánové dělají, že nejsou přítomni. Zkrátka hudba je mocná čarodějka, drtivá většina tanečnic vydrží na parketu celých 5 hodin! Úderem půlnoci zábava končí, hudba dohrála a neurony připomněly tělu, že je choré. Tak nemocní opět uchopí své fofr klacky a odbelhají se na pokoj k zaslouženému odpočinku. A pak, že je v lázních nuda.
