Článek
Až dočtete do konce, budete se divit taky. Použiji-li výrazy, které se mi derou na mysl, nebude stať publikovatelná ani po 22. hodině. Takže to, co vám nyní předkládám, je pouhý notně zředěný roztok z původního velmi hutného koncentrátu.
Tak hurá na exkurzi do podniku, kde potkáte, zvláště na vyšších postech i v dnešní době pracovníky s komunistickými manýry, připomínající nechvalně proslulou STB. Jedinec, který používá mozek, logický úsudek, má vlastní názor a nedej Bože ho vysloví nahlas, je v této instituci tvor nežádoucí. Tak provedeme čistku, kterou nazveme transformací a elegantně se těchto dlouholetých spolehlivých zaměstnanců zbavíme z důvodu „snižování počtu pracovníků za účelem zvýšení efektivity práce“. A ouha, dle neoblomného fyzikálního zákona akce „zefektivnění“ okamžitě vyvolává reakci „bordel“.
Raději se mě ani neptejte, jak hodnotím poštu coby zákazník. Stručně a slušně řečeno: používám ji pouze v nevyhnutelných případech, jinak se jí vyhýbám jako čert kříži. Naopak, komu nejsou cizí podrazy, donášení, udavačství, řiťolezectví, pomluvy a je v těchto disciplínách zběhlý, toho zde čeká skvělá budoucnost a raketový kariérní vzestup na pozice, o nichž by si jinde mohl nechat jedině tak zdát pod vlivem omamných látek.
A nyní pojďme dál. Když jsem poprvé vstoupila do útrob poštovního provozu, nabyla jsem dojmu, že jsem se ocitla v poštovním muzeu doby dávno minulé, kterému vévodí expozice výpočetní techniky z přelomu 80. a 90. let minulého století a občas je i funkční. Aby byl historický dojem dokonalý, vybavení odpovídají i mzdy obsluhujícího personálu, jež je honosně nazýván klientskými pracovníky. Jejich výše zamrzla kdesi na přelomu tisíciletí.
Všude ve světě pošta rovná se doručovací společnost nikoliv prodejna smíšeného zboží a pojišťovací agent v jednom. Bohužel v zemích koruny české prapůvodní poslání pošty odešlo s posledním telegramem a pošťákem na mopedu. Fascinující je pohled do interiéru poštovního úřadu očima náhodného kolemjdoucího, jehož přitahne dovnitř zvědavost, psí počasí nebo úmorné vedro (posledně jmenované pouze v případě, patří-li konkrétní pošta mezi vyvolené a je vybavena klimatizací). Vejde a zastaví se mezi dveřmi. Není si totiž jist, zda si nespletl vchod, neboť vstupní hala připomíná hračkářství, papírnictví, trafiku, knihkupectví, v lepším případě banku, nikoli však poštu.
A jakýpak šok zažije zbloudilý cizinec, když zjistí, že mu nikdo nerozumí nebo rozumět nechce, jelikož spousta paní a slečen za sklem neovládá žádný cizí jazyk nebo se tak tváří. Taky, co byste chtěli za tu almužnu, že? Ono bohatě stačí tahat třicetikilové balíky! Ano, nedodržování bezpečnosti práce je tu na denním pořádku. Vedoucí pracovníci absolutně neznalí zákonů nemají ani ponětí o tom, že ženy tak těžká břemena zvedat nesmějí. Paní chce poslat třicetikilový kufr domů z lázní, protože ho neunese. Vy musíte. Pán si objednal poštou kus auta, další nábytek, sekačku, bazén a půlku Mountfieldu, slečna si přišla vyzvednout zásobu granulí pro psa na pět let a místní přeborník v kulturistice dokonce činky. A co na to Inspektorát práce? Jen tiše přihlíží.
A jestli si myslíte, že vám management za tuto dřinu alespoň poděkuje, tak si to myslete. Uslyšíte od nich pouze obligátní pozdrav. Nikoli „Tak co, jak se máte?“ nýbrž „Tak co, kolik máte?“ Rozumějte uzavřených účtů, stavebek, penzijek, úvěrů, prodaných losů… A běda, jak jediný ukazatel nesplníte, pak jdete domů s holým základem kdesi na úrovni minimální mzdy. Chtělo se mi napsat s holým zadkem, ono to vyjde nastejno. Naproti tomu třeba taková spokojenost zákazníků vrchnost vůbec nezajímá a není ani kritériem pro přiznání výkonnostní odměny. Paradox, že?
Teď budu trochu agitovat: nenechte se odradit vážení a vstupte do řad poštovních (p)oslíčků! Zvláště vy, milé dámy, které chcete zhubnout, neboť zde můžete absolvovat odtučňovací kúru zcela zdarma. Ano, opravdu vás nebude stát ani korunu, naopak ušetříte, jelikož se v polední pauze ani nestihnete najíst. Tato práce je rovněž vhodná pro hypochondry a notorické závisláky na lékařských ordinacích. Ze závislosti se vyléčíte jako mávnutím kouzelného proutku, jelikož nejsou lidi, nebudou propustky. Nemáte rodinu, přátele, koníčky a nudíte se? Pak je pro vás práce v této instituci ideální volbou. Zaměstná vás od brzkého rána do pozdního večera a na nic jiného už stejně nebudete mít sílu.
Tak tedy chcete-li si užít dlouhodobý pobyt v časech předrevolučních se všemi vymoženostmi té doby spojený s nezapomenutelnými adrenalinovými zážitky, které vás poznamenají na celý život, obrňte se trpělivostí, obalte si nervy, vyberte úspory a hlavně dodržujte tato čtyři přikázání: nemyslet, neoponovat, nehledat v ničem logiku a nemít vlastní názor. A vy, pane ministře a vážený managemente, transformujte už konečně tuto multifunkční instituci na POŠTU z c. k. mocnářství a budeme všichni spokojeni.
