Článek
Naše dnešní putování začneme v Kuřívodech, správním centru a zároveň jedné z devíti částí města Ralsko v jihovýchodním cípu Libereckého kraje. A hned v úvodu mám pro vás překvapení. Patrně nevíte, že tato obec je se svými 170 kilometry čtverečními čtvrtou největší v republice co do rozlohy, po Praze, Brnu a Ostravě. Naproti tomu hustota osídlení připomíná mongolské stepi. Na tomto území žije pouze 2300 obyvatel, takže chcete-li si odpočinout od davů lidí a shonu, je pro vás pobyt v těchto končinách ideální volbou.
Podrobnou historií obce se dnes zabývat nebudeme, pouze ve stručnosti: První zmínky o Kuřívodech, sídelní části obce, pocházejí z 13. století. Od 17. století až do konce 2. světové války byla tato oblast osídlena převážně německým obyvatelstvem. Po jeho vysídlení v roce 1946 zde vznikl vojenský výcvikový prostor a řada domů byla srovnána se zemí. V letech 1968 – 1991 využívala území okupační sovětská vojska a pro běžného českého smrtelníka byl tento prostor nepřístupný. Po jejich odchodu začalo postupné osídlování a revitalizace. Do nově zrekonstruovaných panelových domů se stěhovali lidé z různých koutů naší republiky za poměrně dostupným bydlením v lůně přírody.
Dalo by se říci, že městečko postupně ožívá a v okolí si přijdou na své zejména milovníci lesů a houbaření, rybníků, koupání a rybaření, dokonce i skálolezci a milovníci pohledu z koňského hřbetu. Obrovská rozloha lesů a luk, protkaných turistickými a cyklistickými stezkami, zajisté uspokojí i toho nejnáročnějšího vyznavače pohybu a pobytu v přírodě.
V sousedství kuřívodské radnice navštívíme infocentrum, kde je k mání nepřeberné množství map, brožur, informačních letáků, suvenýrů a pohlednic. Pokud jste příznivci starých časů, můžete klasický papírový pozdrav rovnou poslat ze zdejší pošty. Děti a jistě i mnozí rodiče budou místním závidět školu a školku uprostřed zeleně s nádhernou zahradou.
Opodál najdeme zámek či spíše pozůstatek renesančního sídla, který je bohužel v soukromých rukou a nepřístupný. Podepsal se na něm nejen zub času, ale především pobyt okupačních vojsk, podobně jako na místním kostele, kde měli vojáci sklad zeleniny. My pro dnešek místní památky vynecháme a vyrážíme do okolní přírody.
Severovýchodním směrem od centra se nachází druhá největší obora v Česku, nesoucí název Židlov, podle zaniklé vesnice na jejím území. Je přístupná celoročně (kromě období od 1.3. do 15.4.) zdarma a dostanete se tam pěšky, na kole nebo na koni, pouze po značených cestách. Nedoporučuji žádná akumulátorová přibližovadla, neboť zásuvku tam rozhodně nenajdete a motorovým vozidlům je vjezd zakázán. Když se budete chovat tiše, můžete spatřit zubry, kterých je tu asi 50, jeleny, muflony a daňky. Posledně jmenované, respektive jejich partnerky můžete po setmění potkat i v centru města, tak se nelekněte. Z obory se vám naskytne nádherný pohled na panorama Ještědského hřbetu a architektonický skvost na stejnojmenném vrcholu v podobě televizního vysílače a hotelu.
Vede odsud několik cest do různých směrů, ale my se vrátíme zpět do Kuřívod a vydáme se po zelené turistické značce příjemnou lesní cestou kolem nádherných rybníků na Hradčany. Ne, opravdu nepojedeme na kole do Prahy, tak se jmenuje další část obce Ralsko. Trasa vede po rovině a můžeme ji absolvovat i pěšky, mírným tempem půjdeme asi 1,5 hodiny. Pokud byste se chtěli přemístit autem, pojedete do města Mimoň a odtamtud směrem na Doksy. Silniční trasa je však oproti turistické podstatně delší. V Hradčanech se můžeme občerstvit v místní restauraci a vydáme se na Hradčanské stěny, pískovcové skály kousíček od vsi, opět po zelené. A nebudeme potřebovat cepín ani lano, na vyhlídku pohodlně vystoupáme po cestičce. Jelikož je v této oblasti klidu a řídkého osídlení špatné pokrytí mobilním signálem, doporučuji v místním infocentru zakoupit pro všechny případy papírovou mapu.
Ze skal uvidíme jako na dlani zachovalé lužní lesy a louky, mezi nimiž meandruje řeka Ploučnice. Je sjízdná a vodáky trochu opomíjená, o to krásnější. Hnízdí tu i Orel mořský a budete-li mít štěstí, nemusíte k moři, abyste ho viděli.
Z výšky zahlédneme i obrovskou plochu bývalého vojenského letiště, které je dnes využíváno pouze pro malou aviacii, neboť veškeré vybavení včetně řídící věže bylo zničeno a postupně zarůstá bujnou vegetací. V 80. letech minulého století byla původní ranvej o délce 2500 metrů prodloužena na 2800 a rozšířena na téměř 90 metrů. Wikipedie uvádí, že se toto letiště mělo stát záložním pro přepravu raketoplánu Buran na zádech největšího letounu světa AN 225 Mrija i pro přistání raketoplánu samotného. Tato informace však není ničím podložena. Jak jistě víte, raketoplán je malinký a potřebuje dlouhou dráhu, nikoliv širokou. A dle slov samotného kapitána největšího letounu světa, pana Dmytra Antonova, není taková šířka dráhy pro přistání vzdušného kolosu ani jeho pojíždění třeba a ve světě se s ní nesetkáte. Takže pravý důvod neobvykle široké ranveje zůstane patrně navždy tajemstvím.
Myslím, že pro dnešek stačilo. Jelikož je obec Ralsko opravdu rozlehlá a příroda tu má stále co nabídnout, vypravíme se sem co nevidět znovu.
Zdroj informací: https://mestoralsko.cz/
