Článek
Nejprve si povíme něco o její historii, která sahá opravdu hodně hluboko do minulosti.
Pravěké osídlení
Dle archeologických nálezů na území dnešní Ukrajiny se tu první předchůdci člověka, takzvaní archantropové objevili již asi před milionem let, v mladším paleolitu. Přibližně před 40 tisíci lety zaznamenáváme na Ukrajině první stopy homo sapiens.
O pravěkém osídlení vypovídá množství historických artefaktů. Nejvzácnějším je bezesporu nejstarší mapa na světě, vyrytá do mamutího klu, která byla objevena v Rivněnském kraji v katastru obce Meziříčí. Její stáří se odhaduje na 15 tisíc let.
První zmínky o osídlení v oblasti dnešního hlavního města najdeme již v polovině 5. století n.l. a založení samotného Kyjeva je datováno do roku 482. Mimochodem, Praha byla založena roku 723.
První tisíciletí n.l.
Na území současné Ukrajiny přicházely v prvních stoletích našeho letopočtu kmeny z různých koutů Evropy i Asie. Zpočátku to byli Hunové a Sarmati, později Vikingové a Slované. Historici se dodnes přou, zda zakladateli takzvané Kyjevské Rusi, která mimochodem vznikla podstatně dříve než Rusko, byli právě Slované či Vajgarové (Vikingové ze Švédska). Každopádně s příchodem obou těchto kmenů dochází k mohutnému rozkvětu Kyjeva, sídla na řece Dněpr při několika kupeckých stezkách, spojujících severské země s jihem Evropy. Právě Vikingové vytvořili z Kyjeva velké mezinárodní obchodní centrum.
Významnou postavou prvního tisíciletí byl první kníže Kyjevské Rusi Oleg Pjurikovič, který mimo jiné roku 882 prohlásil Kyjev za „matku ruských měst“. Takže žádná Moskva, tam tenkrát žili jedině tak vlci a medvědi.
Další významnou postavou ukrajinských dějin byl kníže Vladimír Veliký, za jehož vlády bylo na Kyjevské Rusi roku 988 uzákoněno křesťanství jako hlavní náboženství. Vírou v jediného Boha se země stala součástí evropské civilizace. Rozvoj křesťanství přispěl velkou měrou k rozmachu vzdělanosti, vědy a písemnictví. Na přelomu tisíciletí se Kyjev zařadil mezi deset největších měst Evropy.
A koncem 10. století se poprvé setkáváme s ukrajinským státním symbolem v podobě trojzubce. Objevil se jako knížecí znak na zlatých mincích, které nechal vyrazit Vladimír Veliký.
Druhé tisíciletí n.l.
Na počátku nového tisíciletí usedl na trůn Vladimírův syn, Jaroslav Moudrý. A svému jménu rozhodně ostudu neudělal. Za jeho vlády totiž dosahla Kyjevská Rus alias Ukrajina největšího rozmachu. Byla postavena například proslulá kyjevská katedrála sv. Sofie či Zlatá brána v opevnění města, která měla připomínat stejnojmennou památku v Istanbulu. Kníže Jaroslav Moudrý rovněž kladl velký důraz na vzdělanost a založil první knihovnu.
Tento prozíravý panovník měl hodně dcer a také diplomatický talent. Právě díky jemu se mu všechny podařilo velmi výhodně provdat za panovníky evropských mocností: Francie, Anglie, Uher, Norska a Polska. Ocitl se tak v příbuzenském vztahu s více jak 60% panovnických rodů v Evropě a Kyjevská Rus v té době sahala od Baltu až k Černému moři.
Název Ukrajina
A kde se vlastně vzal název Ukrajina? Poprvé je zmiňován v roce 1187 v jedné kyjevské kronice, kde se píše o smrti knížete a o tom, že pro něho plakala celá „Okrajina“, což ve staroslovanském jazyce znamená doslova moje země či můj rodný kraj. No a když si v 18. století Moskvané neprávem přisvojili název Rus, začali obyvatelé Kyjevské Rusi masově používat název Ukrajina. A od té doby se objevuje i v mapách.
Mongolové a další nájezdníci
Ale vraťme se zpět do historie Ukrajiny, která by se od 13. století dala nazvat bojem s nájezdníky a okupanty za svobodu země a národa. První, kdo v tomto období vtrhnul na Kyjevskou Rus, byli Mongolové, kteří obsadili značnou část země včetně Kyjeva, který zruinovali. Z původních 50 tisíc obyvatel jich tu zůstala pouze desetina. Na zabraném území vytvořili mongolský chanát a centrum ukrajinské kultury se nedobrovolně přestěhovalo na západ do Volyňského kraje. Obyvatelé se tehdy ještě nenazývali Ukrajinci, nýbrž Rusíni (pozor, neplést s Rusy).
Kozáci a Tataři
A aby toho nebylo málo, západní oblasti se dostaly pod nadvládu Polska a Litevského knížectví. Na Krymu a jihovýchodě dnešní Ukrajiny vytvořili v 15. století tamější obyvatelé, takzvaní Krymští Tataři, svůj vlastní nezávislý Krymský chanát.
V 16. století se na Záporoží začalo formovat kozáctvo, ukrajinský fenomén, který sehrál v dějinách země velice důležitou roli. Roku 1648 kozáci pod vedením hejtmana Bohdana Chmelnického za pomoci Krymských Tatarů vyhnali Poláky ze své země a byl vytvořen Ukrajinsko-kozácký stát.
Nadvláda Ruska a potlačování všeho ukrajinského
Od 18. století se většina území Ukrajiny opět nacházela pod nadvládou jiného státu, tentokrát ruského impéria. Přesto se tomuto hrdému národu se silným vlasteneckým cítěním podařilo zachovat svoji kulturu, literaturu, zvyky, jazyk i národní symboly. Zaostalé carské Rusko vidělo ve vyspělém národě protivníka a všemožně se snažilo zašlapat ho do země.
Nyní se přesuneme do 19. století, kdy žil největší ukrajinský básník a umělec, Taras Ševčenko, kterému vládce ruského impéria zakázal tvořit a poslal ho do vězení. Rusko chtělo zničit vše ukrajinské včetně jazyka a literatury. Ale to se jim nikdy nepodařilo. Naopak, v roce 1890 byla založena první ukrajinská politická strana. Povedlo se to v jihozápadní části země, která byla součástí rakouského císařství. A v jejím čele stanul spisovatel a učenec Ivan Franko.
Průmyslová revoluce
Ve druhé polovině 19. století se začalo blýskat na lepší časy. Stejně jako do střední Evropy, přichází i na Ukrajinu průmyslový boom. Zejména ve východních a jižních částech země vyrůstají za podpory evropských investorů a odborníků velké továrny.
V této době také vyráží mnoho Ukrajinců za volnou zemědělskou půdou přes oceán, do Spojených států amerických a Kanady.
Přes svůj nelehký úděl Ukrajinci nikdy nepřestali bojovat za svá politická a občanská práva, kulturu a jazyk, za svoji zemi. Budovali nejen továrny, ale i železnice, nemocnice, prosadili se na poli vědy a techniky.
Ukrajinci ve světových válkách
Miliony Ukrajinců bojovali v I. světové válce. V roce 1917 se dočkali Ukrajinské národní republiky a vypadalo, že je vše na dobré cestě. Bohužel, jenom chvíli. Na počátku 20. let minulého století si Ukrajinu rozebraly okolní státy. Největší část si přivlastnil Sovětský svaz, západ připadl Polsku, kousíček Československu a Rumunsku.
A pro Ukrajince nastaly nejhorší časy v jejich historii. Tisíce jich umírali hlady při hladomorech v letech 1921 – 1923 a o deset později znovu, nemluvě o represích, deportacích a odebrání majetku a půdy při kolektivizaci. A aby zla nebylo málo, nastala II. světová válka, při níž přišlo o život 8 milionů obyvatel těžce zkoušené země, z toho 3 miliony padly v boji a 1,5 milionu zemřelo v koncentračních táborech. V roce 1944 na příkaz Stalina bylo z Krymu deportováno 200 tisíc Krymských Tatarů, z nich přibližně polovina zemřela.
Poválečná éra
Ani v nelehkých podmínkách v područí SSSR se Ukrajinci nevzdali myšlenky na svůj svobodný stát. Obnovili válkou zničená města a infrastrukturu a dobyli svět v mnoha vědních oborech, na poli sportu i kultury. Pokořili vesmír, rozvíjeli medicínské technologie a sestavili první počítače na světě.
Svobodná Ukrajina
A 24. srpna 1991 se dočkali! Vrcholná rada vyhlásila nezávislost Ukrajiny. Bohužel, z míru a svobody se její občané dlouho neradovali. V roce 2014 je napadlo Rusko, obsadilo Krym a východní oblasti země. A co bylo dál, od 24. února 2022 určitě nemusím nikomu připomínat.
Malé putování za přírodními krásami
Jestli vás historie příliš nezmohla, zvu vás ještě na malé putování po této krásné zemi. A začneme ho na nejvyšší hoře Ukrajiny. Nazývá se Hoverla, měří 2061 metrů a najdete ji v Karpatech na jihozápadě země poblíž rumunských hranic. Výstup je poměrně náročný, z vesnice Černohora měří trasa 11 km a zabere vám asi 5 hodin. Ale dechberoucí výhledy stojí za námahu, doporučuji však pouze zdatným turistům.
Karpaty jsou ideální dovolenkovou destinací pro milovníky nedotčené přírody, divoké zvěře a houbaření. Jestli uvidíte vlka, vám nezaručím, ale na „praváky“ můžete s kosou.
Ještě jedno místo v této oblasti byste při návštěvě Karpat neměli vynechat. Je jím malebná horská obec Koločava, která leží přibližně v polovině trasy mezi Hoverlou a Užhorodem v národním parku Siněvir. Její název vám patrně není cizí. Ano, narodil se tam hrdina románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník. Zbojník byl skutečnou postavou, nikoliv fiktivní a ve vsi najdete i jeho hrob. V okolní krajině lesů, hor a průzračných jezer si budete připadat jako v pohádce a cestou třeba nepotkáte ani živáčka. Na Zakarpatí je i teď poměrně bezpečno. Jen je třeba zvolit pozemní způsob dopravy, neboť za válečného stavu na Ukrajinu nic nelétá.
Od nejvyšší hory se přesuneme k největší a nejdelší ukrajinské řece. Je jí Dněpr (Dnipro) a s celkovou délkou 2201 km je čtvrtou nejdelší řekou v Evropě. Leží na ní i hlavní město Ukrajiny Kyjev, kam se vypravíme někdy příště.
Na území nejrozlehlejší evropské země ( 603 700 km²) najdeme nejen vodní plochy, ale naopak i poušť. Nazývá se Oleškivské písky, zaujímá plochu 2100 km ² (asi jako Lucembursko) a leží na jihu země, přibližně 30 km kilometrů od Chersonu. Její zvláštností jsou až pětimetrové duny, jaké nikde jinde v Evropě nenajdete a vzácné suchomilné rostliny. Návštěvu této oblasti však nyní nedoporučuji, není tam bezpečno.
My se raději přesuneme do podzemí. Ukrajina se totiž může pyšnit nejrozsáhlejším jeskynním komplexem v Evropě a zároveň jedním z největších přírodních podzemních prostor na světě. Délka chodeb sádrovcové Optimistické jeskyně, jak se celý labyrint u vesnice Korolivka v Ternopilském kraji nazývá, dosahuje nyní 267 kilometrů. Ale celý komplex ještě zdaleka nebyl prozkoumán.
Hloubka jeskyně se pohybuje mezi 20 až 80 metry a stěny jsou tvořeny unikátními krystaly sádrovce, jejichž délka dosahuje až jednoho metru. Součástí jeskynního systému je rovněž několik jezer s průzračnou vodou, největší z nich je dlouhé 40 metrů. Návštěvníci mohou volit ze tří prohlídkových tras. Nejkratší měří 2,5 km a prohlídka trvá 1,5 hodiny. Sportovní trasa pro zdatnější návštěvníky zabere 3 hodiny a měří 4 km a nejobtížnější, takzvaná extrémní určená pro speleology měří 6 km a dá se zdolat za 5 hodin.
Teplota v celém komplexu se pohybuje kolem +10°C, je třeba mít pevnou turistickou obuv s protismykovou podrážkou, vhodný oděv a svítilnu. Jeskynní systém je pro návštěvníky otevřený i nyní, neboť se nachází v západní části Ukrajiny.
Ještě jednu geografickou zajímavost jsem pro vás našla: Na Ukrajině leží střed Evropy, konkrétně na Zakarpatí v městečku Rachiv.
Příště se vypravíme za ukrajinskými památkami, zapsanými do seznamu světového dědictví UNESCO.
A co si přát na závěr? Ať válka brzy skončí a Ukrajinci mohou konečně žít pod klidným nebem ve své svobodné zemi. A ať je tomu tak navždy, protože tenhle nezlomný národ si to opravdu zaslouží.
Zpracováno na základě těchto materiálů:
