Článek
A jelikož tu máme co nevidět máj, vydáme se po stopách Karla Hynka Máchy. Dnešní putování začneme kde jinde, než v jeho muzeu v Doksech. Památník Karla Hynka Máchy, jak se přesně muzeum nazývá, najdeme v nejstarším domě ve městě, roubence z roku 1669, která jakoby zázrakem přečkala všechny ničivé požáry, při nichž město lehlo popelem. Expozice, věnovaná tomuto význačnému básníkovi období romantismu, mapuje dopodrobna jeho život a dílo. Mácha v této malebné krajině často pobýval a ve své tvorbě ji proslavil. Další část expozice muzea je věnovaná rybářství a rybníkářství na Českolipsku. Vstupné vpravdě lidové, které nikoho nezruinuje: dospělí 60 Kč, děti a senioři 30 Kč.
A nyní se přesuneme k Máchovu jezeru. Můžeme jít pěšky přes město po červené turistické značce nebo jet autem. U hlavního vchodu do rekreačního areálu se nachází velké placené parkoviště. Ale my chceme ušetřit, tak necháme auto na parkovišti u Penny marketu, které je zdarma a zbylý kousek cesty dojdeme pěšky. Návštěvu jezera doporučuji raději mimo koupací sezonu. Jednak je vstup k jezeru zdarma a taky si na rozdíl od léta užijete klídku a pohody. Celé jezero, které dříve neslo název Velký rybník a založil ho císař Karel IV. v roce 1366, lze obejít pěšky po značených turistických cestách, vedoucích téměř po rovině převážně borovými lesy. Trasa měří přibližně 15 km.
Pro méně zdatné je ideální příjemná procházka podél jezera z Doks do Starých Splavů po červené, která měří necelé 3 km. A po ní se vydáme právě teď, neboť se chceme podívat na Jarmilinu skálu. Najdeme ji přímo u hlavní pláže v menším a klidnější letovisku Staré Splavy. A proč Jarmilina? Protože v básni Máj právě na ní čekala Jarmila na svého milovaného Viléma. A když se ho nedočkala, ukončila svůj život skokem do jezera. Zpět do Doks se můžeme vrátit stejnou cestou. V letních měsících můžeme využít i pravidelnou lodní dopravu mezi oběma letovisky. Hladinu jezera brázdí čtyři lodě. A jak myslíte, že se jmenují? Máj, Hynek, Jarmila a Racek.
A jedeme dál, tentokrát na opačnou stranu, do národní přírodní rezervace Břehyňský rybník. Autem (směr Mimoň) jsme tam za 5 minut. Můžeme zvolit i pěší variantu po zelené turistické značce. V tom případě nás čeká příjemná procházka opět převážně borovými lesy v délce necelých 5 km. Cestou doporučuji navštívit skalní útvar „Králův stolec“, z něhož se nám naskytne nádherný pohled na celé jezero. Zvolíte-li pohodlnou variantu, u druhého největšího rybníka Máchova kraje zaparkujete zdarma. A z hráze se vám naskytne krásný pohled na zdejší dominantu, hrad Bezděz, okolní lesy a nádhernou přírodu. Národní přírodní rezervace je hnízdištěm řady ptačích druhů, mimo jiné Orla mořského a rovněž tu najdeme řadu chráněných rostlin. V roce 2014 tu byl spatřen i vlk, ale vzhledem k tomu, že se jedná o velice plaché zvíře, tak se nemusíte bát. Jo a mimochodem, mají tu výbornou zmrzlinu.
Až se náležitě pokocháme nedotčenou přírodou, pokračujeme dál na Hradčany. Ne, do Prahy vás vezmu příště, tak se totiž nazývá jedna z částí městečka Ralsko, do roku 1991 vojenský prostor, kam noha civilisty dlouhá léta nevkročila. Nevíme, jestli také tudy chodil Karel Hynek Mácha, ale tato oblast rozhodně stojí za návštěvu. V Hradčanech se můžeme zastavit v místním infocentru, kde je k mání velké množství propagačních materiálů, map, pohlednic a suvenýrů. Tento Bohem zapomenutý kraj s hlubokými lesy je protkán sítí cyklostezek s povětšinou asfaltovým povrchem a minimálním provozem, proto návštěvu vřele doporučuji cyklistům. A v lese opravdu neutratíte ani korunu, zato uděláte hodně pro své zdraví. Na toulky ale doporučuji papírovou mapu. Mimo civilizaci je tu velice slabý mobilní signál, natož data. A občas vypadává i GPS.
My pokračujeme autem přes městečko Mimoň, kde se můžete občerstvit například v restauraci Beseda nebo doplnit zásoby v některém ze supermarketů. A co nás ještě čeká? Trocha historie i fyzické námahy. Máme před sebou poměrně náročný výstup na zříceninu hradu Ralsko, tyčící se na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 698 metrů.
Jedeme do vesničky Vranov, kde odstavíme auto u Vranovských skal (zdarma) a po červené turistické značce se vydáme na vrchol. Cestou si odpočineme na Juliině vyhlídce a pokocháme se výhledy na hrad Bezděz, další vrcholky Ralské pahorkatiny, Lužické hory a městečko Mimoň. A přijde vhod i malé občerstvení z vlastních zásob, jelikož nás čeká prudká stezka vzhůru. Ale námaha se rozhodně vyplatí, neboť nahoře budeme odměněni úchvatným výhledem na všechny strany. Spatříme Ještěd, vrcholky Jizerských hor a Krkonoš i horu Říp. A můžeme využít i zdejší ohniště a opéct si tu buřty. Ale pozor! Před odchodem uhasit oheň a všechny odpadky odnést sebou. Sem opravdu popeláři nejezdí.
První zmínky o gotickém kamenném hradu Ralsko jsou datovány do 14. století. O sto let později byl hrad dobyt žitavským vojskem a od té doby chátral. S příchodem okupačních vojsk v roce 1968, se stal součástí vojenského prostoru a znovu zpřístupněn byl až v roce 1991. Pobyt vojsk „na věčné časy a nikdy jinak“, připomíná řada artefaktů v podobě nápisů azbukou. Vstup zdarma.
Tak šťastnou cestu a krásné zážitky! Příště se podíváme do naší matičky stověžaté a ukážu vám, že v Praze nemusí být vždycky draze.
Zdroj informací: moje hlava. V Máchově kraji jsem se narodila a prožila velkou část života, tudíž znám každou píď i historii.
