Článek
Šestičlenné posádce velí velice zkušený kapitán stroje npor. František Holman. Na postu druhého pilota sedí npor. Václav Havlík, který také není v kokpitu vojenských letounů žádným nováčkem.
Mají za úkol přepravit 15 důstojníků letecké intendanční služby do východoslovenského Prešova. Z Prahy letí pouze jediný pasažér, zbylých 14 nastoupí v Pardubicích. Tam jsou cobydup a ve čtrnáct hodin startuje D-47B Douglas s jednadvaceti lidmi na palubě z pardubického letiště a míří na východ. Piloti vystoupají do 9 800 stop, což je necelých 3000 metrů a tuto výšku mají držet po celou dobu letu.
Do Prešova letí z Prahy ještě další dva vojenské stroje, ale rovnou, bez mezipřistání v Pardubicích a mají před Dakotou asi 15 minut náskok, což představuje přibližně 80 kilometrů. Jejich piloti cestou hlásí lokální bouřky, ale nejsou nijak intenzivní a nezpůsobí jim žádné problémy. Na rozdíl od letounu D-47B, který vlétne přímo do mohutného bouřkového cumulonimbu.
Co se se strojem v mraku stalo, není známo, ale v 15 hodin 14 minut spatří svědkové na zemi, jak vysokou rychlostí vylétne z oblačnosti, míří nosem dolů a odpadávají z něj kusy stříbřitého plechu. Vzápětí ohromnou rychlostí naráží do země v blízkosti středoslovenské obce Lom nad Rimavicou, vytváří kráter jak po dopadu meteoritu a exploduje. Výbuch roztrhá bytelný letoun na tisíce kousků a všech 21 mužů na palubě umírá.
Na místo okamžitě spěchá vojenská letecká vyšetřovací komise. Když experti vidí hromadu úlomků a pokroucených plechů, která zbyla z tak odolného letounu, jakým je transportní Dakota, mají obavy, zda vůbec něco zjistí.
Podle míry poškození se letoun musel dostat mezi silné stoupavé a klesavé proudy vzduchu, které způsobily ohnutí křídel směrem dolů. Plechy v oblasti centroplánu, to jest v místě spojení trupu s křídly, nevydržely obrovské namáhání a letoun se začal doslova rozpadat ve vzduchu. Odlétávající plechy pravděpodobně poškodily horizontální stabilizátor a výškové kormidlo. Tím se stal stroj prakticky neovladatelným a přešel do střemhlavého pádu. A co bylo dál, už víte.
Jen pro úplnost, v 50. letech minulého století nebyla vojenská ani civilní letadla vybavena povětrnostními radary jako dnes. O to pečlivěji museli piloti nastudovat vývoj počasí při předletové přípravě.
A v tomto tragickém případě to značně podcenili. Tak hovoří závěrečná vyšetřovací zpráva, která byla odtajněna až v roce 2006. Podle ní posádka D-47B neprovedla řádně rozbor meteorologické situace a v průběhu cesty nežádala pozemní službu o aktuální informace o vývoji počasí. Bez viny nebyli ani vojenští letečtí dispečeři, kteří měli automaticky piloty upozornit na výskyt bouřek ve vzdušném prostoru nad Zvolenem.
U příležitosti 50. výročí této tragické události byl na místě katastrofy odhalen pomníček obětem a kolem něho vysázeno 21 stromů za 21 zmařených lidských životů.
Od této nejtragičtější havárie v historii našeho vojenského letectví již k žádné obdobné katastrofě na našem území nedošlo. Dnešní vojenské i civilní letouny jsou vybaveny sofistikovanou avionikou, která dokáže eliminovat lidské chyby, takže se o svoji bezpečnost ve vzduchu bát nemusíte.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/911/
Záhadná nehoda. Komunisté tragédii vojenského letadla utajili | Česko | Lidovky.cz https://share.google/Tmj6h4WLHKyHDHRha
Na Slovensku byl odhalen památník obětem utajované letecké nehody | Radio Prague International https://share.google/f3×fxgjWo5naJAUB4
