Článek
Ale nebylo tomu tak vždy, dokonce ani před 18 lety, kdy se odehrává náš dnešní příběh.
Je horký letní den, středa 20. srpna 2008 a na mezinárodním letišti Adolfa Suáreze v Madridu pojíždí k prahu dráhy 36 levá posádka letounu McDonnell Douglas MD-82 španělské letecké společnosti Spanair. Ten přiletěl z Barcelony a se 166 pasažéry, o něž se budou starat 4 členové palubního personálu, má namířeno na Gran Canarii.
Hlavní slovo v kokpitu má zkušený kapitán, devětatřicetiletý Antonio García Luna. Svoji pilotní kariéru odstartoval u španělské armády, pro Spanair létá již 9 let a za kniplem strávil více jak 8 500 hodin. Na postu prvního důstojníka mu sekunduje jednatřicetiletý Francicso Javier Mulet s náletem pouhých 1 276 hodin. Takovéto složení posádky, to jest zkušený kapitán a nováček, bývá poměrně časté. Praktické dovednosti nikdo nezíská z učebnice, ty je třeba odkoukat od zkušenějších. Ostatně, to platí ve všech profesích, nejen v letectví.
Ale vraťme se zpět k našemu letu Spanair 5022, jehož start z Madridu se poněkud zkomplikuje a více jak o hodinu opozdí. Při kontrole před vzletem odhalí piloti závadu teplotní sondy. Vrátí se tedy zpět na stojánku a mechanici se pokusí sondu opravit. Je úmorné vedro a pasažéři při vypnuté klimatizaci sotva popadají dech. Doufají, že závada bude brzy odstraněna a oni se konečně dostanou na svoji vysněnou dovolenou. Nikdo z nich absolutně netuší, že na Kanárské ostrovy vůbec nedoletí.
Mechanici si s opravou teplotní sondy neví rady, tak to vyřeší jednoduše: vypnou jistič napájení a je po problému. Po nekonečných 75 minutách na rozpálené letištní ploše roluje MD-82 se 172 lidmi znovu na start.
Ve 14 hodin 20 minut středoevropského letního času dostává posádka povolení ke vzletu. Piloti znovu procházejí kontrolní seznamy a nastavují konfiguraci pro vzlet. O 4 minuty později se rozjíždějí po dráze. Po dosažení vzletové rychlosti 290 kilometrů v hodině první důstojník jakožto řídící pilot přitahuje knipl a stroj se odpoutá od ranveje. Ale nechce se mu stoupat. Za 4 sekundy se v kokpitu rozezvučí výstraha před blízkostí země. Velice spolehlivý letoun s vynikajícími bezpečnostními statistikami se sotva drží ve vzduchu a letí ve výšce pouhých 10 metrů. Vzápětí ztrácí vztlak a pár desítek metrů od ranveje se zřítí.
Ocasní částí a pravým křídlem naráží do země, poté setrvačností klouže přes hlubokou rokli, rozlomí se na několik částí a zastaví o břeh řeky. Z odlomených křídel vytéká palivo, které se od rozžhavených motorů vznítí.
I přes okamžitý zásah letištních záchranářů se let na Kanárské ostrovy stává pro 154 lidí včetně obou pilotů a 19 cizinců cestou na onen svět. O síle nárazu svědčí trosky letounu rozeseté v pásu dlouhém 800 metrů.
Na místo tragédie spěchají členové španělské komise pro vyšetřování leteckých nehod, k nimž se vzápětí připojí zástupci národní rady pro bezpečnost v dopravě a specialisté z firmy Boeing a Prett and Whitney jakožto výrobce motorů. Právě na ty se vyšetřovatelé zaměří jako první. Že by vysadily při nejkritičtější fázi letu? Kdepak, podrobná expertíza obou pohonných jednotek tuto eventualitu jednoznačně vyvrátí.
Jak už to v obdobných případech bývá, vyrojí se konspirační teorie hovořící pro teroristický čin, neboť svědkové na zemi údajně viděli, jak letoun ve vzduchu explodoval. Ani tato teorie se nepotvrdí a experti jsou opět na začátku.
Pomohou jim rozluštit záhadu letu Spanair 5022 dispečeři z madridského letiště? Všimli si něčeho neobvyklého? Ani ti příliš světla do vyšetřování nevnesou. Ano, posádka zrušila první vzlet kvůli technickým problémům s teplotním senzorem. Ovšem jeho závada a následná deaktivace nemohla způsobit havárii. Námraza nepřichází v horkém španělském létě na rozpálené letištní ploše v úvahu. A s odpojeným teplotním senzorem mohli bez obav vzlétnout, jelikož teplota venkovního vzduchu se dá měřit i jiným způsobem.
A co vzletová konfigurace, byla nastavena správně? Expertům se nechce věřit, že by zkušený kapitán něco opomněl, ale přesto musí tuto možnost prověřit. K tomu potřebují ohledat křídla, respektive to, co z nich zbylo a mechanismus, který vysunuje klapky a sloty. A ejhle, zdá se, že jsou na stopě! Na ovládacím mechanismu klapek spatří hlubokou rýhu v poloze nula. Že by se posádka dopustila takové školácké chyby? To snad není možné! Pomohou jim tuto domněnku ozřejmit záznamy z palubních zapisovačů?
Obě černé skříňky se zachovaly a za několik dnů mají experti k dispozici dešifrovaná data. Nejprve se soustředí na záznam hovorů v kokpitu. Ten bohužel není kompletní, jelikož zařízení zapisuje posledních 30 minut a od zrušeného startu do tragického konce uplynulo 75 minut. Naštěstí mají k dispozici kompletní data ze zapisovače letových údajů a ta by měla záhadu pádu MD-82 společnosti Spanair objasnit. A taky, že ano. Před prvním pojížděním k ranveji nastavili piloti klapky správně na 11°. A co se dělo pak? Začali se věnovat problému s teplotní sondou, vrátili se zpět k terminálu a klapky zasunuli, tak jak jim to nařizují předpisy.
Jakmile technici problém s čidlem odstranili, začala posádka procházet kontrolní seznam před vzletem, jehož posledním, 9. bodem bylo nastavení klapek a slotů. Když první důstojník přečetl 8 bodů a zbývalo zkontrolovat poslední, kapitán ho přerušil a dal mu pokyn, aby požádal věž o povolení k pojíždění. Vyšetřovatelé jen nevěřícně kroutí hlavou. Proč kapitán nepočkal, až projdou celý checklist? A pak se stalo to, co experti předpokládali. Posádka se k poslednímu bodu kontrolního seznamu již nevrátila a klapky nevysunula.
Ano, piloti jsou taky jen lidé a stejně jako my všichni občas chybují. Ale proč se nerozezněl alarm, který by je na nesprávnou vzletovou konfiguraci upozornil? Ten se opravdu přeslechnout nedá!
Že by jeho porucha nějak souvisela se závadou teplotního senzoru? Vyšetřovatelé tomu zprvu nevěří, vždyť jsou to dva zcela odlišné systémy. Ale po prostudování schématu zapojení elektrických zařízení zjistí, že mají společný spínač. A jeho porucha způsobila jak selhání teplotního čidla, tak varovného systému.
Pokud by zazněl varovný signál, piloti by vzlet přerušili a k žádné havárii by nedošlo. Technika, která měla eliminovat selhání lidského faktoru, bohužel selhala taky.
Moderní dopravní letouny jsou vybaveny těmi nejvyspělejšími počítačovými systémy a propracovanou soustavou výstražných signalizací, která dokáže podobným haváriím zabránit. Přesto jsou a ještě dlouho budou lidští jedinci v kokpitu nezastupitelní. A o jejich kvalitách svědčí fakt, že letecká doprava je bezkonkurenčně nejbezpečnějším způsobem cestování a přepravy nákladu.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/hTZIGZ8bCXo?is=1maLcid6mRQ0cuH8
https://youtu.be/-UJXkNkFtXM?is=orOYN3l3VB8WFy9e
https://youtu.be/5sZngFtEkOQ?is=PSOqmRdcwjVsf3Mh
Accident McDonnell Douglas DC-9-82 (MD-82) EC-HFP, Wednesday 20 August 2008 https://share.google/11VlVQyKVkxusJBCV
