Článek
Před týdnem měla moje mladší sestra svatbu. Co je na tom tak zvláštního? Vůbec nic, kdybych tam proboha nebyla já. Jsem Radka, je mi třicet a nemám stabilní vztah, natož manžela. To byl nejspíš ten hlavní důvod, proč jsem ten den pila jako dán.
Moje mladší sestřička Andrea (28) si našla fajn kluka Petra (27), který ji po třech letech vztahu romanticky požádal o ruku. V rámci tradice do roka a do dne naplánovali velkou svatbu, pozvali všechny příbuzné a bohužel pro ně i mě. Není totiž nic horšího než být starší neprovdaná sestra na svatbě té mladší, a ještě jí jít za svědka.
Rozhodla jsem se tehdy hrát hru: za každý soucitný pohled, který nějaký strýc nebo teta vrhne mým směrem, se okamžitě napiji. No, šlo to neuvěřitelně rychle. Už před samotným obřadem jsem cítila, jak mi drahý alkohol stoupá do hlavy.
Ségra měla nádherné šaty, účes jako z luxusního katalogu a plno práce s tím, aby si nerozmazala líčení, když jí při pohledu do zrcadla slzely oči dojetím. Jít rovně uličkou k oltáři jsem naštěstí ještě zvládala. Oddávající se s proslovem ale strašně rozjel a zeširoka vykládal bláboly o nekončící síle lásky.
Katastrofální proslov a tanec s bratrancem
Máma brečela jako želva, když Andrea něžně vyslovila své ANO a Petr jí s úsměvem natáhl prstýnek. Můj podpis jako svědka byl sice v matrice trochu kostrbatý, ale zvládla jsem ho bez ostudy.
Jídlo na hostině mi pak naštěstí trochu srovnalo žaludek i hladinku alkoholu. Poctivý hovězí vývar s játrovými knedlíčky zafungoval jako lék. Jenže hned po jídle jsem měla pronést slavnostní proslov. Snažila jsem se být za každou cenu vtipná a začala vyprávět historky z našeho dětství.
„Slyšeli jste snad někdy, že by se někdo počůral strachy ve čtrnácti letech? Ne? Tak Andrea ano!“
Vytáhla jsem s úsměvem tu nejvíc ponižující věc z jejího dospívání. Smála jsem se ale jenom já. Sestra byla rudá buď vzteky, nebo strašnou trapností. Rychle do toho naštěstí vstoupil Petrův svědek, kterým byl jeho bratr, a mikrofon mi sebral. Máma na mě přes stůl vrhala doslova vražedné pohledy, tak jsem se radši šla napít vína.
Rozverně jsem se pak zapojila do všech svatebních her pro hosty, které byly nachystané. Málem bych šla za Andreu zvedat botu při novomanželském dotazníku, kdyby mě táta na poslední chvíli rázně nezastavil.
Hřích mezi kabáty v temné šatně
Část hostů začala kvůli pokročilé hodině odjíždět, ale ta pravá, nevázaná zábava pro zbytek vytrvalců teprve začala. Tancovala jsem s každým chlapem, který v sále zůstal. A pak se mi při ploužáku dostal do rukou sám ženich. Začala jsem mu opilecky do ucha šeptat, že si vzal tu špatnou sestru, jenže v tu vteřinu se mi hrozně zvedl žaludek a já musela běžet na záchod.
Během chvíle za mnou ten chlap přišel a galantně mi držel vlasy nad mísou.
Po vypláchnutí pusy mi podal ručník a nabídl žvýkačku. Byl v tu chvíli tak neskutečně milý, že když jsme se vraceli chodbou zpátky do sálu, impulsivně jsem ho zatáhla do temné šatny pro hosty. Mezi kabáty se přesunula žvýkačka přímo z mé do jeho pusy a za chvíli už jsem z něj v alkoholovém opojení divoce sundávala sako.
Po pár minutách divoké vášně jsem z šatny vylezla sama, opatrně za sebou zavřela dveře a vrátila se na parket. Okamžitě ke mně přišla sestra a nervózně se zeptala, jestli jsem někde neviděla jejího novomanžela.
„Popravdě, ségra? Moc jsem toho neviděla, ale ve zkoušce věrnosti tvůj miláček zrovna neobstál,“ uchechtla jsem se.
Nechápavě a s otevřenou pusou se na mě dívala. Já se mezitím dopotácela k rozkrájeným zbytkům svatebního dortu a začala si ho rukama cpát do pusy. Sestra hystericky vyžadovala vysvětlení, tak jsem jí s plnou pusou řekla: „Promiň, ale Petr je prostě moc fajn. Tohle měla být od začátku moje svatba.“
Sladká bitva a nečekané probuzení
Rozčíleně zařvala, ať jí okamžitě řeknu, kde její muž je. Odpověděla jsem, že v šatně. Andrea v tu vteřinu vzala obří kus čokoládového dortu a plnou silou ho hodila po mně. Zasáhl mě přímo do obličeje. Tak jsem jí to samozřejmě hned vrátila.
Během minuty se v sále rozjela nefalšovaná dortová bitva, vzduchem létaly zbylé zákusky, sladké i slané jednohubky. Přitáhlo to pozornost všech zbylých hostů. Andrea křičela, jak mě hluboce nenávidí, brečela a já se smála, že o nic přece nejde, ať to tak hystericky nepřehání. Většina lidí vytáhla mobily, tohle se prostě muselo zaznamenat pro další generace.
V tom se s vrzáním otevřely dveře šatny. Vyšel ven chlap, zmateně se rozhlížel po té spoušti a začal se ptát, co se děje.
V tu chvíli se Andrein hněv přesunul na něj: „Ty hajzle, ty… ty nejsi Petr!“
Byl to totiž Pavel. Petrův bratr a svědek, který měl podobný oblek.
Když mi s dortem na šatech konečně došla ta šílená pravda, začala jsem se na celé kolo hystericky smát. Sestra po mně hodila poslední marcipánovou figurku, s pláčem oddupala pryč a na vlastní svatbu už se ten večer nevrátila.
Od té doby se mi Andrea ani Petr neozvali. Jen Pavel mi jednou zkoušel volat, ale já to z čisté trapnosti nezvedla. Rodinné video z dortové bitvy koluje po všech příbuzných a občas mi přijde nějaká hodně jízlivá zpráva.
Dala jsem si ale závazek, že už nikdy v životě nebudu pít. Už týden jsem neměla ani kapku, přísahám.
Co nejtrapnějšího jste zažili na svatbě vy? Podělte se v komentářích.
