Volal mi bankéř a potom policista. Za pár hodin jsem přišla o celoživotní úspory

Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla naletět telefonním podvodníkům. O podobných případech jsem četla v novinách a občas o nich slyšela v televizi. Vždycky jsem si říkala, jak může někdo dobrovolně poslat cizímu člověku všechny své peníze.

Pak mi ale jedno dopoledne zavolal muž, který tvrdil, že pracuje v mé bance. Znal o mně tolik podrobností, že jsem vůbec nepochybovala. A během několika hodin se můj pohled na svět úplně změnil.

Jmenuji se Eva (58) a celý život jsem se snažila hospodařit tak, abych měla něco našetřeno na horší časy. Nemám žádné velké bohatství, ale několik set tisíc korun na účtu pro mě představovalo jistotu, kterou už teď nemám. Byly to peníze, které jsem si odkládala mnoho let. Nechtěla jsem je utrácet, protože jsem věděla, že jednou přijde doba, kdy se mi budou hodit.

Nikdy jsem nebyla člověk, který by věřil každému, kdo mu něco nabídne. O to víc mě překvapilo, jak snadno jsem nakonec naletěla.

Bylo obyčejné dopoledne. Zrovna jsem doma uklízela, když mi zazvonil telefon. Na displeji se objevilo číslo, které vypadalo jako telefonní kontakt mé banky.

Zvedla jsem ho a ozval se příjemný mužský hlas. Představil se jako pracovník bezpečnostního oddělení a oslovil mě celým jménem. Hned poté mi oznámil, že se na mém účtu objevila podezřelá aktivita. Nejdříve jsem tomu nerozuměla.

Muž mi vysvětlil, že někdo použil mé osobní údaje k pokusu o sjednání úvěru.

Zároveň se prý pokoušel získat přístup k mému bankovnímu účtu. Přiznám se, že mě to vyděsilo. Zeptala jsem se, jestli se do mého účtu dotyčný dostal. Ujistil mě, že zatím ne, ale že situaci musí okamžitě řešit. Byla jsem k smrti vyděšená, na tom účtě jsem měla všechny peníze.

Mile mě uklidňoval, mluvil klidně a profesionálně. Věděl, jak se jmenuji, a znal dokonce i některé informace, které působily velmi přesvědčivě. Vůbec mě nenapadlo, že číslo, které se mi zobrazilo na telefonu, může být podvržené. Muž mi řekl, abych nikam nevolala, aby se mi dovolal a abych zůstala u telefonu. Prý se pokusí zjistit víc a obratem mi zavolá zpátky.

Po několika minutách mi skutečně zazvonil mobil, byl to ona. Oznámil, že záležitost už předává policii, protože je to opravdu vážné. Podle jeho slov se podobné případy v poslední době množí a je důležité zabránit tomu, aby pachatelé získali další peníze. Pak z toho financují další útoky na nevinné lidi.

Krátce nato mi opravdu zavolal další muž. Představil se jako kriminalista, který se zabývá finanční kriminalitou.

Znovu mi vysvětlil, co se stalo, a potvrdil, že banka postupuje správně. Dokonce mi řekl, že podobné případy vyšetřují pravidelně a že se nemusím ničeho obávat, pokud budu spolupracovat. Najednou jsem měla pocit, že se kolem mě rozběhlo skutečné policejní vyšetřování. Jeden muž zastupoval banku, druhý policii.

Oba spolu zřejmě komunikovali a oba věděli, co se děje.

Policista mi navíc vysvětlil, že pachatelé mohou mít své lidi i v bankovním prostředí. Proto prý nesmím o případu nikomu říkat, dokud nebude všechno vyřešeno. Mohlo by to ohrozit vyšetřování. Dnes už vím, že právě tato instrukce měla zásadní význam.

Kdybych tehdy zavolala manželovi nebo kamarádce, možná bych si ušetřila všechno, co následovalo.

Po nějaké době se do hovoru znovu zapojil údajný bankéř. Vysvětlil mi, že je potřeba ochránit peníze před případným odčerpáním. Řekl mi, že existuje možnost převést úspory na takzvaný bezpečný účet, kde budou dočasně chráněné. Jakmile policie všechno prověří, peníze se mi vrátí zpět.

Nebyla jsem si jistá. Zeptala jsem se, jestli je takový postup opravdu bezpečný. Muž mě ujistil, že ano. Policista mi následně potvrdil, že jde o součást standardního postupu. V tu chvíli jsem už byla natolik vystrašená, že jsem se především chtěla ujistit, že o své peníze nepřijdu.

Podle instrukcí jsem se přihlásila do internetového bankovnictví a zadala převod. Věřila jsem, že peníze posílám na účet, který má sloužit pouze k jejich dočasné ochraně. V bankovnictví mi vyskočilo varování, že se jedná o podezřelou transakci. Prý je to v pořádku, ujistil mě bankéř, to jen systém zaznamenal transakci, která neodpovídá mé běžné aktivitě.

Když jsem převod potvrdila, muž mi poděkoval za spolupráci a slíbil, že mě bude informovat o dalším postupu.

Dnes se mi o tom mluví těžko. Vím, že jsem měla zpozornět. Jenže v té chvíli jsem měla pocit, že jednám správně. Nechtěla jsem přece podvodníkům dovolit, aby mě připravili o celoživotní úspory.

Ještě nějakou dobu jsem čekala, že se mi někdo ozve. Pak mi ale začalo připadat zvláštní, že se tak dlouho nic neděje. Zkusila jsem bankéři zavolat zpět, ale marně. Rozhodla jsem se proto zavolat přímo na zákaznickou linku své banky. Tentokrát jsem použila číslo, které jsem měla uložené v kontaktech a které jsem si sama ověřila.

Operátorce jsem vysvětlila, co se stalo. Nejdříve se mě několikrát ptala, jestli jsem opravdu provedla převod sama. Potom mi oznámila, že žádný bezpečný účet, na který bych měla své peníze převádět, banka nemá.

Žádný úvěr na mé jméno prý také nebyl sjednáván ani neevidovali žádný útok na můj účet.

V tu chvíli mi začalo docházet, co se vlastně stalo a ženě na druhé straně telefonu také. Zavolala jsem policii a oznámila, že jsem se pravděpodobně stala obětí podvodu. Připadala jsem si strašně hloupě, v očích jsem měla slzy.

Peníze byly pryč.

Dodnes nevím, kdo přesně byli muži, kteří mi volali, ani odkud měli všechny ty informace. Ve snaze ochránit každou svou vydřenou korunu, jsem poslala statisíce podvodníkům. Během několika hodin jsem přišla o úspory i důvěru v sebe samu.

Nejhorší ale nebyla jen samotná finanční ztráta. Dlouho jsem si vyčítala, jak jsem mohla být, tak důvěřivá. Styděla jsem se to někomu říct a měla jsem pocit, že si za všechno můžu sama.

Když se na celý příběh dívám zpětně, nejvíce mě překvapuje, jak důmyslně měli podvodníci všechno připravené.

Nešlo o jednoho člověka, který by mi nabízel rychlé zbohatnutí nebo se snažil získat moje heslo. Vystupovali jako profesionálové, předávali si informace a vytvářeli dojem, že společně řeší vážný bezpečnostní problém. Velmi dobře znali systém bankovnictví mé banky a dokázali odpovědět na každou mou otázku.

Právě proto je podobný podvod tak nebezpečný. Člověk nemá pocit, že ho někdo okrádá. Naopak se domnívá, že spolupracuje s lidmi, kteří ho chrání.

Dnes už vím, že banka nikdy nepotřebuje, abych své peníze převáděla na údajný bezpečný účet. Policie po mně nebude chtít, abych jí pomáhala tajně převádět vlastní úspory. A ani telefonní číslo, které se zobrazí na displeji, není zárukou, že skutečně volá banka.

Pokud mi dnes někdo zavolá s podobným varováním, hovor ukončím a sama zavolám na oficiální číslo své banky. Nebudu nikomu sdělovat přihlašovací údaje, autorizační kódy ani potvrzovat převody, kterým nerozumím.

O svůj příběh se chci podělit hlavně proto, že bych byla ráda, kdyby se něco podobného nestalo dalším lidem.

Dříve jsem si myslela, že podobným podvodům naletí jen naivní nebo neopatrní lidé. Teď vím, že to tak vůbec nemusí být. Stačí, aby vás někdo zastihl ve chvíli, kdy se bojíte o své peníze, a dokázal ve vás vyvolat pocit, že vám právě pomáhá.

A proto bych chtěla ostatním říct jediné: Pokud vám někdo zavolá a tvrdí, že musíte okamžitě zachránit své peníze jejich převedením na jiný účet, nevěřte mu. Raději zavěste. Opravdu bezpečné peníze nepotřebují, abyste je posílali někomu cizímu.

Setkali jste se s nějakým podvodem nebo pokusem o něj? Podělte se v komentářích.