Článek
Tu nešťastnou dovolenou jsme si s přítelem objednali už v lednu. Když po více než půl roce konečně nastal její čas, situace mezi námi se zásadně vyvinula. Jenže pro každého úplně jinak, jak se vzápětí ukázalo.
Jmenuji se Laura (30) a s mým dnes už bývalým partnerem Michalem (34) jsme se vypravili do egyptské Hurgády na deset dní. Dorazili jsme do obřího hotelového resortu se třemi bazény. Na dlouhé chodbě byla spousta naprosto stejných pokojů. Jen chodbička, ložnice a koupelna.
Bylo sice vidět, že hotel funguje už dlouho, protože místy bylo vybavení oprýskané nebo poškrábané, ale jinak byl vesměs čistý. Jídlo bylo obstojné, navíc ho bylo tolik, že se to v tom obrovském počtu ubytovaných hostů nedalo ani sníst.
První západ slunce jsme s Michalem strávili na baru s volnou konzumací alkoholu. Další den nám dopoledne zabrala povinná schůzka s delegátem. U oběda jsem se přejedla ve snaze ochutnat toho co nejvíce, takže odpoledne jsem strávila na pláži na lehátku. Michal se zatím cachtal v moři. Byla jsem upřímně ráda, že od něj mám na chvíli klid.
Diamant v měsíčním světle
Na večeři mě Michal slavnostně pozval do À la carte hotelové restaurace. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, protože můj žaludek byl pořád ještě plný od oběda. Uvedli nás k našemu stolu, odkud byl nádherný výhled na osvětlené město, které se odráželo ve vlnách.
Nacpala jsem do sebe sotva polovinu z každé porce jídla, které objednal. Při pohledu na sladký dezert jsem si myslela, že ho už opravdu pozvracím, ale Michal na jeho ochutnání trval. Zatímco jsem do sebe s přemáháním tlačila cosi karamelizovaného s vanilkovou zmrzlinou, on zničehonic vstal. Popošel ke mně a poklekl vedle mé židle.
Natáhl ke mně ruku s rudou sametovou krabičkou, ve které se v měsíčním světle třpytil prsten. A sakra!
„Lauro, má lásko, miluji tě a chci s tebou strávit zbytek života. Vezmeš si mě?“
Úplně jsem ztuhla. Všichni hosté v restauraci se na nás v tu chvíli otočili. Byla jsem naprosto v háji. Jenže tuhle náplast jsem musela strhnout dřív, než bych pod nátlakem situace udělala fatální životní chybu. Křečovitě jsem se usmála, než jsem ze sebe vypravila: „Ne, Michale, promiň, ale já se s tebou chci rozejít.“
Mateřský komplex
Abyste tomu rozuměli, chtěla jsem mu dát kopačky už dřív. Jenže dovolená už byla kompletně zaplacená a termín pro bezplatné storno vypršel. Po těch třech letech vztahu mi totiž došlo, že Michal nepotřebuje rovnocennou partnerku, ale spíš náhradní matku. A já se na mateřství ještě vůbec necítila. Chci chlapa, který se postará o mě, ne takového, o kterého se budu muset neustále starat já.
Někdo v restauraci zatleskal – asi omylem. Všichni se pak rozpačitě vrátili k jídlu a já raději rychle odešla. Michal samozřejmě zanedlouho dorazil na náš společný pokoj a logicky chtěl vysvětlení. Tak jsem mu popravdě řekla, jak to už dlouho cítím.
Byl v naprostém šoku. Myslel si, že je mezi námi všechno v naprostém pořádku. Strašně moc chtěl, abychom si tuhle dovolenou užili jako šťastní snoubenci. Doufal, že bude po návratu všem ukazovat fotky ze zásnubní cesty. Nebudu vám lhát, plakal tam jako malý kluk a mně ho bylo opravdu upřímně líto.
V tu chvíli mi došlo, že v pokoji je pouze jedna manželská postel. Najednou mi s ním bylo strašně nepříjemně. Nasoukala jsem se v noci na samý krajíček matrace. Celé ráno jsme pak zarytě mlčeli.
Jenže když konečně začal mluvit, bylo to ještě horší. Hystericky mě obviňoval, že někoho mám, a pak se zase zoufale omlouval. Prosil, že se kvůli mně změní, ale tím by se stejně vůbec nic nevyřešilo. Když jsem si v duchu spočítala, kolik dní nám ještě zbývá do odletu domů, zatočila se mi hlava.
Blondýnka v ohrožení
Nejhorší okamžik celé dovolené nastal, když jsme vyjeli z resortu na poznávací výlet. Náš turistický autobus se hlučně kolébal po hrbaté silnici, když ho zničehonic zastavila vojenská hlídka. Vojáci dlouho vážně mluvili s řidičem, a pak dva ozbrojenci s puškami vstoupili dovnitř.
Začali pomalu obcházet lidi a kontrolovali pasy. Ten první se zastavil přímo u mě. Dlouze si prohlížel můj pas, pak mě, a nakonec polohlasně houkl na svého kolegu. I ten druhý si mě začal prohlížet. Něco si mezi sebou arabsky řekli, pak si na mobil vyfotili můj pas a následně i mě samotnou.
V tu chvíli mnou projel ledový mráz. Když konečně opustili autobus a ten se zase rozjel, došlo mi, že jsem byla jediná, u koho takhle podivně postupovali. Navíc jsem byla jediná mladá blondýnka. Tohle je hodně špatné, blesklo mi hlavou.
Zbytek cesty jsem v panice přemýšlela, co dál. Možnost únosu byla v mých očích najednou více než reálná. Došlo mi, že nutně budu potřebovat ochránce. A bohužel jediný, koho jsem o to v téhle pustině mohla požádat, byl Michal. S třesoucím se hlasem jsem mu tedy vyložila své obavy.
Princ na velbloudovi
Překvapivě to nijak nezlehčoval. Okamžitě slíbil, že se o mě postará a ať se ho raději celou dobu pevně držím za ruku. To jsem sice hrdě odmítla, ale slíbila že se od něj nehnu ani na krok.
Na pyramidy se ten den přijely podívat obrovské davy lidí. V té záplavě cizinců se mi Michal začal ztrácet, a tak strach zvítězil – chytila jsem ho za ruku. Spokojeně se usmál, což mě strašně naštvalo. Ostražitě jsem pozorovala lidi kolem sebe a každého jsem podezřívala, že se na mě divně dívá. Hlavně ti ozbrojení strážci.
Neměla jsem z výletu vůbec nic. Celou dobu jsem toužila jen po jediném – bezpečně se vrátit do hotelu. Ani bych vám teď nebyla schopná říct, kolik pyramid tam vlastně bylo. Jenže nás ještě čekala návštěva muzea. I tam jsem se pevně a vděčně držela té ruky, kterou už jsem dál v životě držet nechtěla. Na vitrínách s artefakty ležela tlustá vrstva prachu a uprostřed místnosti seděl vyvalený chlap se samopalem s nohama na stole.
Ze strachu jsem se od Michala nehnula ani po návratu do hotelu. A on toho začal okamžitě bezostyšně zneužívat, aby mě přesvědčil, že je ten skutečný, drsný chlap, kterého si po téhle dovolené budu určitě chtít vzít.
Romantická vířivka za trest
Další dny v Hurghadě se nesly v duchu nekončícího divadla. Prý nám předem zaplatil společný balíček v hotelovém wellness centru. Michal ho objednal jako překvapení pro snoubence, takže pro nás personál připravil privátní zónu. Tvrdil, že pokud to zruší nevrátí mu peníze. Tak jsem souhlasila, že půjdeme.
Že to byla chyba mi došlo hned jakmile jsem vlezla do místnosti plné svíček, vonných orientálních olejů a všude se váleli okvětní lístky. Byl to nejvíc ponižující moment mého života. Jen v plavkách jsem vlezla do horké vody připravené lázně. Na okraji stály dvě skleničky šampaňského, láhev a čerstvé jahody.
Romantická hudba tiše hrála a Michal mě celou dobu zkoumavě pozoroval. Když jsme pak leželi vedle sebe na masážních stolech a proplétaly se kolem nás ruce personálu, Michal mi do toho ticha zarytě zašeptal: „Takhle nějak sis představovala ten náš rozchod, Lauruš? V jedné vířivce s jahodami?“
Chtělo se mi dát mu facku, ale zrovna jsme oba leželi obličejem v díře masážního lehátka.
Ticho nad mraky
Když konečně nastal den odletu, stala se ta nejvíc trapná věc, kterou mohl ten blbec udělat. Už jsme měli zabalené kufry, já na jednom z kufrů seděla a obouvala si botu, když přede mnou poklekl. Znovu držel tu krabičku s prstenem. „Tak co nerozmyslela sis to?“
Vyštěkla jsem na něj, ať si ten prsten hezky rychle zase zabalí do kufru, ale on pokrčil rameny a se slovy, že snad se bude líbit alespoň pokojské krabičku položil na postel. Vyndali jsme všechny věci na chodbu, vyklizený pokoj zabouchl. Pak se zamyslel, znovu pípnul kartu a vrátil se pro prsten.
Prý co kdyby se náhodou ještě někdy hodil.
Následná cesta letadlem zpátky do Česka byla náročná. Seděli jsme vedle sebe v těsné ekonomické třídě a on se najednou choval jako ledový princ. Koukala jsem z okénka do prázdna a nad mraky viselo ticho, které by se dalo krájet. Na letišti v Ruzyni si každý z nás vyzvedl svůj kufr.
Michal se na mě naposledy vyčítavě podíval, kývl hlavou na rozloučenou, nastoupil do svého auta a odjel. Překvapeně jsem si zavolala taxi. Náš vztah zůstal tam v Egyptě definitivně pohřbený v pouštním písku.
Co nejtrapnějšího jste zažili na dovolené vy? Podělte se v komentářích.
