Článek
Když člověk poprvé uvidí binturonga, většinou si není jistý, na co se vlastně dívá. Není to úplně kočka, i když má něco kočičího. Není to medvěd, ale působí tak nějak medvědovitě. A rozhodně to není zvíře, které by si člověk dokázal hned zařadit. Navíc toto zvíře voní. A ne ledajak. Lidé, kteří ho někdy cítili, říkají, že jeho pach připomíná máslový popcorn. V přírodě je to důležitý způsob komunikace. Jenže pro člověka je to jedna z těch věcí, které zvířeti okamžitě přidají na zajímavosti.
Binturong (Arctictis binturong)
Binturong, latinsky Arctictis binturong, patří mezi šelmy, konkrétně do čeledi cibetkovití. To znamená, že je příbuzný například cibetkám. Jenže když ho člověk vidí, tak by to hádal jen těžko. Působí totiž mnohem robustněji a chlupatěji než většina jeho příbuzných. Binturong žije v jihovýchodní Asii. Když by ho chtěl někdo hledat, musel by se podívat na oblasti Indie, Bangladéše, Myanmaru, Thajska, Vietnamu, Laosu, Kambodži, Malajsie nebo Indonésie. Objevuje se i na Filipínách. Jenže to neznamená, že ho tam člověk běžně potkal. Ve skutečnosti je to spíš zvíře, o kterém víte, že tam někde je, ale většinou ho stejně nezahlédnete.
Důvod je jednoduchý. Binturong miluje husté tropické lesy, ideálně takové, kde se koruny stromů skoro dotýkají. Tam tráví většinu života. Zem pro něj není hlavní životní prostor, ale spíš taková nutnost. Skutečný domov má nahoře ve větvích, kde se může pohybovat relativně bezpečně. Problém je, když se lesy začnou kácet a rozpadat na menší kusy. Binturong pak ztrácí to, co potřebuje nejvíc, přirozené a bezpečné prostředí. Potřebuje stromy, hodně stromů. Není to zvíře, které se snadno přizpůsobí změnám.
Na první pohled působí trochu jako velká chlupatá koule s ocasem. Tělo má dlouhé zhruba mezi 60 a 90 centimetry. Ocas může být skoro stejně dlouhý. Váha se pohybuje kolem 10 až 15 kilo, takže žádný drobeček to není. Srst má většinou tmavou, skoro černou, a poměrně hrubou. Uši jsou malé, ale mají světlý lem a někdy i malé štětičky. A jeho vousy jsou dlouhé, citlivé a dost nápadné. Ale úplně nejzajímavější je právě jeho ocas. Binturong je jeden z mála šelem, které mají chápavý ocas. To znamená, že ho používá podobně jako další končetinu. Ne že by na něm visel jako opice, ale pomáhá mu držet rovnováhu, přidržet se nebo si jen pojistit svůj pohyb. Na zemi působí trochu nemotorně, skoro jako kdyby se kolébal. Ale jakmile se dostane nahoru do stromů, najednou se všechno změní. Tam je doma.
Binturong není žádný sprinter. Nepatří mezi zvířata, která by se hnala lesem. Spíš se pohybuje pomalu, opatrně, ale jistě. Je aktivní hlavně v noci. Přes den většinou odpočívá někde ve větvích, schovaný tak, že ho skoro není vidět. V noci vyráží za potravou. Nehoní se. Spíš prochází svůj prostor, čichá, zkoumá a za potravu bere to, co se zrovna nabízí. Většinou žije samotářsky. Každý má svoje teritorium a ostatní jedince vnímá hlavně přes pachové značky. Přímé setkání není úplně běžné, ale samozřejmě k němu dochází, hlavně v době rozmnožování. Zajímavé je, že i když působí docela tiše, umí vydávat různé zvuky od bručení přes syčení až po něco, co připomíná spokojené mručení.
Má spoustu drobných zvláštností, které dohromady tvoří dost unikátní kombinaci. Například způsob, jakým se pohybuje. Nejde jen o to, že leze po stromech. On se po nich dokáže pohybovat hlavou napřed dolů, což není úplně běžné ani u jiných stromových savců. Pomáhají mu v tom silné končetiny, zahnuté drápy a samozřejmě chápavý ocas, který funguje jako taková pojistka. Další zajímavost je, že si často při pohybu otírá tělo o větve a tím zanechává pachové stopy. Je to jeho způsob, jak si označuje prostor a zároveň komunikuje s ostatními, aniž by je musel potkat.
Binturong nepůsobí jako typický dravec. Spíš jako klidný pozorovatel. Nevyhledává konflikty, nehoní se bezdůvodně a neplýtvá energií. Když nemusí, zůstane v klidu. V tomhle směru působí skoro až líně, ale ve skutečnosti je to jen efektivní způsob přežití. Zajímavé je i to, že samice bývají často větší a dominantnější než samci. To také není u šelem úplně běžné. V některých případech bylo dokonce pozorováno, že samice si samce hlídá nebo nad ním má alespoň určitou kontrolu.
Přestože patří mezi šelmy, jeho jídelníček by možná někoho překvapil. Velkou část potravy tvoří ovoce, hlavně fíky. K tomu si občas dá hmyz, vejce, malé savce, ptáky nebo ryby. Není vybíravý. Spíš bere to, co je zrovna dostupné. Díky tomu má důležitou roli v přírodě. Když jí plody, roznáší semena po lese. Pomáhá tak růstu nových stromů. Je to takový nenápadný zahradník pralesa. A přesně tohle jsou role, které nejsou na první pohled vidět, ale bez nich by ekosystém nefungoval tak, jak má. Binturong si značkuje teritorium močí. A ta obsahuje látku, která voní podobně jako popcorn. Pro něj je to způsob komunikace a sděluje tím ostatním, že tu byl, komu prostor patří nebo v jakém je stavu.
Binturong se může rozmnožovat během celého roku. Samice je březí zhruba tři měsíce. Pak se narodí většinou jedno až tři mláďata, někdy i víc. Mláďata jsou po narození slepá a úplně bezbranná. První týdny života tráví schovaná a závislá na matce. Ta se o ně stará opravdu pečlivě, chrání je, přenáší a postupně učí, jak se pohybovat ve větvích. A to není jednoduché prostředí. Stromy sice poskytují bezpečí, ale zároveň jsou nebezpečné. Stačí chyba a může to skončit špatně. Mláďata zůstávají s matkou poměrně dlouho. Nejde o rychlý start do života. Všechno má svoje tempo.
Není dokonale krásný ani slavný. Ale právě v tom je jeho síla. Je to zvíře, které ukazuje, jak rozmanitý a zvláštní svět přírody vlastně je. Žije skrytě, pomalu a tiše. Nepotřebuje být vidět. Ale to neznamená, že není důležitý. A možná právě taková zvířata stojí za to poznat nejvíc.
Zdroje:
https://www.britannica.com/animal/binturong
https://animals.sandiegozoo.org/animals/binturong
https://factanimal.com/binturong/
https://nationalzoo.si.edu/animals/binturong
https://animalia.bio/binturong
https://www.discoverwildlife.com/animal-facts/mammals/binturong
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/21595/binturong-selma-ktera-sazi-stromy.html
