Článek
Patřím rozhodně k lidem trpělivým a spoustu věcí se snažím raději v klidu přejít. Někdy mi ale trpělivost bohužel dojde. Chcete si jen v klidu nakoupit a místo toho máte pocit, že jste v nějaké hře, kde je lepší utíkat a utíkat. Již několikrát se mi v obchodě stalo, že mi někdo najel vozíkem na nohy. Když se pak takový člověk omluví, chápu, že to asi sám nechtěl a jen nedával pozor. Sice to není příjemné, ale omluvou to pro mě končí.
Když do vás někdo narazí a zároveň se ani neomluví, tak už to vnímám jako naprostou nevychovanost a aroganci. Sama se vždy snažím dávat pozor, ale jsem jen člověk a někdy v rámci zahlcení hlavy myšlenkami, někoho přehlédnu a třeba do něj omylem strčím. Hned se ale omluvím, že jsem toto nechtěla. Omluva je vždy většinou v klidu přijata a jde se dál. Co ale zažívám poměrně často, ať už na sobě, nebo to vnímám v okolí, je to, že si v klidu stojíte ve frontě u pokladny a snažíte se dát i nakupujícímu před vámi dost osobního prostoru a najednou přijde ten nepříjemný pocit narušení vašeho osobního prostoru.
Když už to jde, vyložíte nákup na pás, a tak, jak fronta dovolí, se pomalu posouváte kupředu. Jenže najednou cítíte, že vám do zad někdo drcne vozíkem. Dobře, asi nechtěl a neotáčím se a snažím se to v klidu přejít, i když mi poměrně dost vadí, že zezadu neslyším alespoň „sorry“. Když to po chvilce cítím znovu, otočím se a dám najevo jistý nesouhlas s tím, že je mi to nepříjemné a že asi sotva ovlivním rychlost pokladní nebo člověka před sebou.
Když se mi však toto stalo potřetí, nevydržela jsem, otočila se na dotyčného pána a zeptala se, zda mi bude ještě dlouho vozíkem narážet do zad. Co může být horší, když na vás takový člověk zírá a ani není schopen se omluvit? Toto asi nikdy nepochopím. Kdyby takovému člověku toto udělal někdo jiný, věřím, že přesně takový začne řvát jako na lesy a líbit si to rozhodně nenechá. Zatím jsem nepřišla na to, proč to lidé dělají a někteří to rozhodně dělají s oblibou. Třeba mi na to někdy někdo dá jasnou a konstruktivní odpověď.
Další nad čím se pozastavuji častěji a častěji, jsou dětičky, které nesedí v sedátku, které na nákupních vozících je a je k tomu určené, ale sedí si nebo stojí přímo v košíku. Nejsem žádná citlivka a když jsem to neviděla tak často, lehce jsem to přešla. Nicméně nějak nechápu, proč dítě, které je schopné chodit a očividně neumírá únavou, neboť v košíku skáče a dělá kraviny, je umístěno do vozíku, které je určeno pro odkládání potravin?
Když si představím, že než dojde s rodiči od auta do obchodu, šlape venku bůh ví, po čem a boty má plné bakterií, tak je to od rodičů velmi nezodpovědné a nepochopitelné chování. Co stojí za tímto? Je to pouze lenost rodičů, nechat dítě chodit po svých a hlídat ho nebo si jen dítě postavilo hlavu, že chce být uvnitř košíku a rodiče patří mezi ty, kteří svému dítku dovolí vše? Nějak to prostě nedokážu pochopit? Třeba i na toto někdy dostanu takovou odpověď, která bude pochopitelná.
Pořád se mluví o tom, jak jsou mladí nevychovaní, ale je třeba si uvědomit, že za takovým mladým stojí rodič, který ho má učit a ukazovat, co je správné a co ne. Nejsem věřící, ale díky bohu za to, jak nás rodiče vychovali a nepatřím do skupiny takových bezohledných a arogantních lidí.
