Článek
Hyeny jsou zvířata, která svým vzezřením připomínají psovité šelmy, ale paradoxně mají blíže k šelmám kočkovitým. Ač by to člověk neřekl, hyena se vyvinula z cibetek. I když jsou některé druhy spíše mrchožrouty, některé naopak skvěle loví. Pohled na jejich loveckou strategii však není pro každého. Při svém lovu jsou opravdu kruté a nelítostné.
Hyena skvrnitá (Crocuta crocuta)
Jednoznačně patří k největšímu a nejpočetnějšímu druhu z hyen žijících v Africe. Najdeme ji v savanách a polopouštích Afriky až po sever Jihoafrické republiky. Nedělá jí však problém žít i v horských oblastech Etiopie. Vyskytovala se a dlouho žila i v jižní části Afriky, ale byla brána jako škůdce, a tak byla radikálně vyhubena.
Jedná se o velké, svalnaté a silné zvíře, kde se jeho kohoutková výška pohybuje v rozmezí od 70-92 cm s váhou od 45 až do 90 kg. Jejich ocas měří něco okolo 40 cm a tělo od 95-166 cm. U tohoto druhu jsou samice mnohem větší než samci. A jak samice, tak samec mají velmi podobné pohlavní orgány. Na první oko je téměř nemožné rozeznat samici od samce. Její hlava je poměrně dost široká. Žvýkací svaly jsou enormně silné a chrup je velmi dobře přizpůsoben k drcení kostí. Má jeden z nejsilnějších stisků ze všech šelem, který dosahuje neuvěřitelných 900-4500 newtonů.
Hyena má jeden z nejsilnějších stisků chrupu.
Typický je jejich postoj, za který můžou delší přední končetiny, které jsou delší než zadní. V běhu ji to ovšem nijak zvlášť neomezuje. Dokáže běžet rychlostí až 65 km/hod. Přesto je to však mnohem větší vytrvalec než sprinter. Jejich srst je spíše řídká a celkem drsná. Od ostatních druhů hyen se liší i menší hřívou. Barva srsti je od béžové přes šedohnědou až po rezavou s černými nebo tmavě hnědými skvrnami.
V rodinných klanech panuje jasný matriarchát (skupinu vede samice). Přes den většinou odpočívají a na lov vyráží za soumraku nebo v noci. Neplatí to však vždy. V přírodovědných dokumentech jsou vidět i za bílého dne, kdy pronásledují svojí kořist. Vidět je při lovu je fascinující, ale zároveň děsivé. Jejich štěkavé vytí se nese nocí i dnem a signalizuje smrt. Když loví, dokáží svojí oběť pronásledovat i několik km. Jejich vytrvalosti pomáhá i jejich velké srdce. Svoji kořist většinou začnou požírat ještě za jejího života, a to není úplně pěkný pohled. I pro tuto krutost jsou zatracovány. Když však naleznou mršinu zvířete, jsou schopné ji zpracovat naprosto celou, a to včetně kůže a kostí.
Některé jsou tak odvážné, že dokáží od mršiny vyhnat i skupinu lvů. Ovšem počet hyen musí být v poměru alespoň tři na jednoho lva. Samotná hyena má šanci maximálně sebrat kořist levhartům či gepardům. Ti jsou si velmi dobře vědomi jejich silných čelistí a raději se dají na ústup a mršinu hyenám přenechají. Zajímavostí je jazyk hyen, který se velmi podobá tomu kočičímu, co se týče hrubosti. Je o nich také známo, že pokud najdou mláďata jiných šelem, nemilosrdně je zabijí.
Hyena skvrnitá není jediným druhem. Dalšími druhy jsou například hyena čabraková, hyena hřivnatá nebo hyena žíhaná.
Ať už je hyena nemilosrdným lovcem či jen mrchožroutem, je to určitě zvíře velmi zajímavé a pomáhá ekosystému likvidovat nemocná, stará nebo mrtvá zvířata. U nás ji můžeme vidět například v zoologické zahradě ve Dvoře Králové nebo Zlínské zoo.
Anketa
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/spotted-hyena
https://animaldiversity.org/accounts/Crocuta_crocuta/
https://en.wikipedia.org/wiki/Spotted_hyena
https://en.wikipedia.org/wiki/Hyena
