Běžný den se během pár vteřin stal bojem o život. Lee Brooke byl napaden a zohaven medvědem grizzly.

Hory Wyomingu mají zvláštní kouzlo. I když jsem toto místo nikdy nenavštívila, přijde mi naprosto kouzelné. Je to takové místo, které člověka nutí zastavit se, poslouchat vítr a vnímat, že tu není doma. Pro Leeho Brooka, muže zvyklého na divočinu, mělo to ticho vždy uklidňující účinek. V říjnu 2016 ale zjistil, že právě v takovém tichu se může skrývat i největší hrůza jeho života.

Byl to zkušený lovec, žádný hazardér. Do hor vyrážel s respektem a pokorou, se zbraní, se sprejem proti medvědům a se znalostí terénu. Před pár dny ulovil jelena a nechal část masa viset na stromě, aby se pro něj vrátil. Cesta, kterou šel nesčetněkrát, měla být jen rutinní záležitost. Jenže hory si s lidmi občas dělají vlastní plán. Podzimní Wyoming bývá nádherný, chladný, s ostrým světlem, které barví lesy do zlata. Právě v té době se grizzlyové připravují na zimu. Žerou, co se dá, a brání každý zdroj potravy, který najdou. To, co pro člověka znamená maso na stromě, je pro grizzlyho hotový poklad. Brooke to věděl, jenže ten den foukal vítr jiným směrem a jeho pach se k medvědovi dostal dřív, než on sám zaregistroval, že by situace mohla být nebezpečná.

Zpoza křoví se ozvalo krátké funění, pak mohutný dupot. Než stačil zareagovat, uviděl obrovské tělo, jak se na něj řítí. Samice grizzlyho, zřejmě s mládětem někde poblíž. To, co následovalo, bylo rychlé, surové a těžko popsat jiné než slovem peklo. Medvědice ho srazila k zemi. Zasáhla ho plnou vahou, tlapami velkými jako talíře, a zakousla se mu do hlavy. Brooke cítil, jak mu drtí čelist a trhá obličej. Nos zmizel, kost praskla a krev mu zalila oči. Byl v šoku, ale nevydal ani hlásku. Ležel a doufal, že medvěd uvěří, že je mrtvý. Že mu dá konečně pokoj a odejde.

Po chvíli, která mu připadala jako věčnost, medvědice ustoupila. Možná ucítila, že už pro ni není hrozbou. Lee ležel, sotva dýchal, ale mozek se mu držel při vědomí. Nevěděl proč, ale věděl, že nesmí zůstat ležet dlouho. Zvedl se, roztrhl kus látky a přitlačil si ho na obličej, aby zastavil krvácení. Viděl rozmazaně, napůl oslepený, a přesto se vydal dál do lesa. Každý krok byl bolest, ale člověk, který chce žít, zvládne i nemožné. Díky bohu za adrenalin, který dokáže člověka udržet a pomoct zvládnout i takovou situaci.

Po několika hodinách, možná spíše po celé věčnosti, čas v takových chvílích ztrácí smysl, narazil na skupinu přátel, kteří ho šli hledat. Když ho uviděli, ztuhli. Jeden z mužů později řekl, že měl pocit, jako by se před nimi vynořil člověk z jiného světa. Znetvořený, ale stále živý. Okamžitě přivolali pomoc a záchranáři ho vrtulníkem přepravili do nemocnice v Cody. Tam začal druhý boj, ten o přežití mimo divočinu.

Když lékaři poprvé viděli Leeho, nevěřili, že to zvládne. Polovina obličeje byla pryč. Nos utržený, čelist rozdrcená a lebka otevřená. Přesto byl při vědomí. V následujících měsících podstoupil desítky operací, během kterých mu lékaři doslova skládali obličej znovu, z kousků žeber, chrupavek a kůže. Učil se znovu jíst, mluvit i dýchat.
Přesto, když se po prvních týdnech probudil z narkózy, neplakal ani neproklínal přírodu. Jeho první slova prý byla: „Jsem naživu a to stačí.“ V takové situaci je psychika a přístup člověka pro rychlejší uzdravení klíčové. Nicméně je pochopitelné, že po takovém zážitku nemůže být snadné myslet pozitivně a neodnést si silné trauma. Kdo něco takového nezažije, nemůže si ani představit, co vlastně člověk skutečně prožívá.

Medvěd grizzly, Ursus arctos horribilis, je bezesporu zvíře, které vzbuzuje respekt i strach. V přírodě je to vrcholový predátor, ale přitom většinu života tráví sběrem bobulí, ryb nebo hmyzu. Není povahou zabiják, jen brání své území a potravu a chová se instinktivně, ač si někdo může myslet něco jiného. Dospělý samec může vážit přes 400 kilogramů a dokáže běžet rychlostí, kterou by člověk sotva dokázal vyvinout na kole. Má čich, který zachytí pach masa na vzdálenost několika kilometrů. Většina jeho útoků na člověka není z důvodu, že by pro něj člověk byl kořist, ale jedná se o obranu. Člověk se prostě ocitne ve špatnou chvíli na špatném místě a v přirozeném prostředí tohoto silného zvířete. Grizzlyové bývali kdysi rozšířeni po celé Severní Americe, ale člověk je téměř vyhubil. Dnes přežívají hlavně v Montaně, Wyomingu, Idahu a na Aljašce. V Yellowstonském regionu jich žije kolem 700. I když útoků není mnoho, každý z nich končí různě a někdy bohužel fatálně.

Experti často říkají, že v okamžiku útoku rozhoduje chladná hlava.
Pokud jde o samici s mláďaty, je nejlepší lehnout si na břicho, krýt si krk a hrát mrtvého. Pokud jde o predátorský útok (což je vzácnější), je třeba bojovat. Lee Brooke nevěděl, o jaký typ útoku šlo, reagoval instinktivně a možná právě to ho zachránilo. Pepřový sprej prý měl, ale v tom zmatku ho nestihl použít. To bývá častý problém, když je člověk zaskočen. Zbraň ležela pár metrů od něj, když ho medvědice srazila. Později říkal, že kdyby měl možnost, použil by sprej hned. Ne proto, aby jí ublížil, ale aby jí dal možnost nechat ho být.

Lee se po měsících zotavil. Zůstal poznamenaný, ale živý. Když se po roce vrátil do hor, ne z pomsty, ale proto, že přírodu zbožňuje, popisoval ten okamžik zvláštně, ale klidně. „Chtěl jsem se rozhlédnout kolem, dýchat ten vzduch a říct si, tohle mě málem zabilo, ale taky mi to vrátilo život.“
Jeho příběh se stal symbolem síly a pokory. Ne hrdinství, ale lidskosti. Brooke nikdy nevyhledával pozornost médií, ale když ho někdo požádal o rozhovor, promluvil. Ona nechtěla zabíjet, řekl o medvědici. Byla hladová a já byl ve špatný čas na špatném místě. Kdyby byl na jejím místě, udělal by prý to samé.

V lidech stále přetrvává romantická představa o divočině. O člověku, který jde do hor a dokáže přežít cokoliv. Ale realita je jiná. Příroda se s námi nemaže, a grizzly je jejím ztělesněním. Nepřítel jen pro ty, kteří se neumějí chovat s respektem. Grizzly může působit těžkopádně, ale během sekundy dokáže být u oběti. Jeho první útok je často varovný, krátké sražení, výpad a hlasité funění. Pokud člověk neustoupí, přichází druhý útok. A ten bývá smrtelný. Většina lidí, kteří přežili, mluví o stejném pocitu, že se čas zpomalí, že se všechno smrští jen do zvuku dechu a tlukotu srdce. Lee Brooke popsal ten okamžik jednoduše: „Bylo to, jako by na mě spadl dům, který dýchá a funí.“

Dnes žije Lee klidně, obličej má sice poznamenaný, ale pohled má stejný, klidný s trochou smutku, který mají lidé, co si sáhli na hranici. Přiznává, že ho děsí, když vidí turisty, kteří se snaží fotit medvědy z pár metrů. Když jsi jednou viděl, co dokáže, přestaneš mít potřebu dokazovat si odvahu a frajeřit.

Jeho příběh dnes koluje po fórech o přežití i mezi lovci. A každý, kdo ho slyšel, má po něm stejný pocit: že grizzly není monstrum, ale zrcadlo. Ukazuje, jak křehcí jsme, když vstoupíme do světa, který nám nepatří. Je fascinující, jaký pohled na přírodu a tato zvířata mají lidé na opačném konci světa i po tak strašném zážitku. Sama jsem četla dvě knihy, které popisují útoky medvědů. Většina z nich byla smrtelných, ale jednalo se o lidi, kteří naprosto podcenili divokou přírodu a všechny predátory v ní žijící. Vždy mi ale takové příběhy nahání husí kůži. Pokud vás podobné články zajímají, můžete si například přečíst:

Zdroje:

https://edition.cnn.com/2017/11/21/health/grizzly-bear-attack-survivor

https://www.mirror.co.uk/news/us-news/man-who-face-reconstructed-after-30545873

https://www.unilad.com/news/us-news/lee-brooke-bear-attack-facial-reconstruction-760817-20230725

https://www.cbsnews.com/colorado/news/hunter-mauled-grizzly-reconstructing-face/

https://www.inquisitr.com/lee-brooke-hunter-injured-in-bear-attack-has-face-rebuilt-in-groundbreaking-surgery

https://en.wikipedia.org/wiki/Grizzly_bear