Článek
Žraloci v současné podobě na planetě žijí více jak sto milionů let. Jejich domovem je většina moří a oceánů na Zemi. Některé druhy se adaptovaly na život v brakických vodách a žijí ve větších sladkých jezerech. Žraloci jsou především predátoři a je třeba je tak opravdu vnímat. Jsou velice dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě díky torpédovitému protáhlému tělu. Tělo je pokryté plakoidními šupinami, které jsou kryté sklovinou. Ta způsobuje drsný povrch kůže žraloka.
Pravěcí žraloci měli horní čelist spojenou s lebkou, ale během vývoje se toto změnilo a dnešní žraloci mají čelist posunutou pod hlavu a tím se stala pohyblivou. Žraloci tak můžou pozřít i opravdu velkou kořist a trhat z ní kusy masa. Uvádí se, že působení čelisti zhruba třímetrového žraloka jsou 3 tuny na 1 cm2. Pro představu, u zhruba 70 kg člověka je to 220 kg na 1 cm2.
Žralok má naprosto ojedinělé smyslové orgány. Nejenom, že slyší až na několik tisíc metrů, ale i jeho čich s dosahem několika set metrů je naprosto fascinující. Jsou schopni ucítit jeden díl krve v několika milionech částic vody. Dokáží tak detekovat kapku krve na vzdálenost až jednoho a půl kilometru. Nicméně vědci zkoumali různé žraloky a reakce na krev jejich přirozené kořisti a na krev lidskou. Největší reakce jsou pochopitelně na jejich přirozenou a nejvyhledávanější kořist. Některé druhy reagovali na lidskou krev jen minimálně. Není tedy pravda, že pokud se na pláži říznete třeba do nohy, že musíte okamžitě panikařit. Pochopitelně šance, že to nějakého predátora může přilákat, pořád je, ale pravděpodobnost je opravdu malá.
Strach a obavu z těchto vrcholových predátorů způsobily hlavně filmy, kde se tento predátor stal strojem na zabíjení lidí. Žralok si ale opravdu neříká “ JEE ČLOVĚK, JDU HO SEŽRAT“. Jejich hlavní potravou jsou ryby. Loví však všechny mořské živočichy i ploutvonožce. Většina útoků na člověka bývá způsobena záměnou za jiného živočicha. V zásadě si žralok většinou lidí nevšímá. Vždy upřednostní svoji běžnou kořist.
Žraloků je celá řada druhů. Nejznámější je žralok velký bílý, žralok tygří, žralok písečný, žralok mako, žralok černocípý, žralok bělavý, kladivoun a žralok modravý. První tři žraloci jsou ti, od kterých je evidováno nejvíce útoků.
V Číně jsou žraloci neúměrně loveni, a to hlavně kvůli jejich ploutvím. Jsou odřezávány živým žralokům a ti jsou pak vhozeni zpět do vody, kde se utopí. Je to nelítostná a krutá smrt. A to jen proto, že je údajně žraločí ploutev afrodiziakem. Tady platí, že lidi jsou největší a nejnebezpečnější predátoři planety.
Žraloci jsou v moři doma a my jim vstupujeme do jejich teritoria, a to je podstatné si uvědomit. Následkem toho může být napadení. Není možné za to soudit tyto paryby. Je pro ně přirozenost, že pokud něco chtějí ochutnat, musí kousnout. To, že kousnutí může mít fatální následky je způsobeno řadou ostrých pilovitých zubů. Nejčastěji žraloci útočí ve Středomoří, především u Itálie, Španělska a Chorvatska. Nejvíc obětí žraloků je však u Austrálie a ve Spojených Státech, kde je také největší množství surfařů. Útoky tu vždy byly, jen se o nich tolik nemluvilo. Za posledních 100 let je evidováno 5789, z nichž smrtí skončilo 943. Nejvíce napadení zažijí právě surfaři, dále pak rybáři, plavci a jako poslední potápěči.
Mnoho dokumentů, které byly pořízeny drony, ukazuje, že žraloci se pohybují v těsné blízkosti plavců či surfařů, ale přesto k žádnému napadení nedojde. Co opravdu žraloky dovede k útoku je pořád biology zkoumáno. Názorů panuje mnoho, ale myslím, že říct jednoznačně, se stoprocentní jistotou, co je spouštěč, nelze. Mnoho žraloků útočí na svoji kořist zespoda. Pokud jste na dovolené, držte se v bezpečné vzdálenosti od pláže. Žraloci jsou nám čím dál blíž, a to kvůli nedostatku potravy.
Zdroje:
