Článek
Málokomu se podaří najít si takové zaměstnání, které člověka opravdu baví a má kolem sebe skvělou partu kolegů a dobrého šéfa. Existuje celá řada lidí, které jejich práce skutečně nebaví a v některých profesích to může pocítit i člověk z venku. Může se jednat třeba o prodavače, bankéře a pracovníky, kteří nabízejí různé služby a jsou s klientem v přímém kontaktu.
Lidé si vybírají své povolání podle různých faktorů. Někomu jde hlavně o peníze, někdo řeší dobrou dojezdovou vzdálenost, jiný třeba pracovní dobu. Když si volíme zaměstnání, každý by měl jasně vědět, jaké má požadavky. Ušetříte čas a námahu nejen sobě, ale i zaměstnavateli. Je pravdou, že na pohovorech se mnohdy dozvíte spoustu informací, ale praxe je ve skutečnosti jiná a vaše očekávání se nenaplní.
Často se stává, že si najdete zaměstnání „snů“, ale v kolektivu je natolik špatná atmosféra, že vám to práci vyloženě otráví a tím vlastně i znemožní. Dělat v toxickém kolektivu je to nejhorší, co se vám může stát. Pak nezbývá nic jiného, než si položit otázku, zda vám to za to stojí. Pokud se to změnit nedá, je lepší jít o dům dál. V takové práci budete pouze zakrňovat a nikam vás to neposune.
Pokud nad sebou nemáte kvalitní vedení, které vás umí podpořit, učit, pochválit či poukázat na chyby které děláte, také se postupně dostanete do situace, kdy vás to přestane bavit. Pokud jsou to věci, které můžete ovlivnit, tak si za případné kárání můžete sami a je třeba si umět přiznat, že jsou to vaše chyby. Pokud jsou to ale věci, které vy ovlivnit nemůžete a neustále posloucháte, jak je vše špatně, je čas říct si dost. Můžete si s vedením pohovořit a najít společnou cestu, jak případně situaci vylepšit. Někdy se ale společné cesty nedočkáte.
V momentě, kdy člověku prolétne hlavou, že by to chtělo jiné zaměstnání, však spousta lidí hodí zpátečku. Jednoduše se bojí. V současném zaměstnání mají nějakou „jistotu“ a to ostatní se přece dá nějak zvládnout. Co když si nenajdu dobrou práci? Co když to tam bude ještě horší? Je to samé „co když“ a svým způsobem jsou to výmluvy proto, neudělat ten další krok dopředu.
Když už ale člověk používá „co když“ v negativním pohledu a nejistotě, můžeme se na to podívat trochu jinak. „Co když“ to tam bude lepší? „Co když“ tam bude lepší kolektiv? „Co když“ budu mít lepší šanci se rozvíjet? Pokud se na to člověk podívá pozitivně, určitě bude mít větší chuť, udělat ten krok do neznáma. Někdy je to i tom, změnit celkově směr a obor.
Někdo řeší svůj věk z pohledu učenlivosti. Mají obavy, že jsou už staří na to, učit se něco nového. Když ale člověk opravdu chce, může se naučit opravdu cokoliv. A učíme se přece celý život. A vždy si můžete hledat zaměstnání, kde budete cítit, že to by se zvládnout a naučit dalo. Pokud neumím jazyky a zaměstnavatel je vyžaduje, tak se na takou pozici buď hlásit nebudu nebo se jazyk začnu učit. Pokud je jazyk požadován pouze pro písemnou korespondenci, můžete mu sdělit, že s překladačem to zvládnete.
Lidé mající hypotéky nebo jiné závazky, se většinou změny bojí mnohem více. Bojí se, že nebudou mít dobře placené zaměstnání nebo že ho nenajdou dostatečně rychle. Bohužel takové situace se také stávají, ale nikde není psané, že nemůžete vzít práci dočasně a stále hledat něco jiného, co by vám více vyhovovalo. Jde vždy o chuť a rozhodnutí. Pokud člověk práci chce, tak si vždy nějakou najde.
Když budete neustále nad něčím plakat a stěžovat si, podívejte se na nabídky práce. Je jí stále nabízeno celkem dost. A alespoň nějakou si vybrat, není zcela nemožné. Pokud budete dlouho setrvávat tam, kde vás to ničí jak po zdravotní, tak psychické stránce, může se stát, že vaše tělo a hlava rezignuje. Stojí to za to? Nestojí. Nikdo vám nikdy vaše zdraví nevrátí. Máme jen jedno a je třeba si ho udržovat a pečovat o něj.
