Článek
Řada chovatelů i majitelů koček se setkala s kočičkou, která jim prokazovala víc než jen náklonnost. Kočka je duší pořád divoká šelmička. Někdy se ale narodí koťátko a vy víte, že bude jedinečné.
Dlouhou dobu jsem se věnovala chovu koček. Jsem názoru, že pokud se něčemu věnuju, musím tomu věnovat co nejvíc. Vzhledem k časové náročnosti jsem ale musela chov ukončit. Pokud se tomu nemohu věnovat naplno a dát tomu všechno, je lepší jít od toho. Vždy jsem se snažila svým zvířatům dát vše. A za to mi bylo odměnou sledovat narození koťátek, jejich růst a vývoj. Nejen matka kočka, ale i člověk je ten, kdo jim ukazuje svět a vysvětluje, že se není čeho bát. Každý chovatel se postupně dostane do fáze, kdy dokáže přibližně už v mladém věku dokáže odhadnout povahu svých odchovanců. Je pochopitelně velmi důležité, jaké rodiče k sobě povahově pustíte. Já měla velké štěstí na skvělé povahy.
Jednou za čas se objeví to „ONO“. Zvláštní koťátko, které vás upřednostňuje před vším. Před sourozenci, matkou a je raději ve vaší společnosti. Nepůjde cucat mléko od matky, ale počká si na lahev, kterou přinesete vy. A já takovou jednu malou holčičku mám a také zůstala doma. Už jako koťátko byla nesmírně upovídaná. Pořád jsem cítila její pohledy. Neustále pozorovala, co dělám a kam jdu. Jak rostla, začala být na svých nožkách jistější, měla jsem ji neustále pod nohama. Jejím velmi zvláštním mňoukáním „povídáním“ si mě naprosto získala. A tak jsem měla svého kočičího ducha neustále u sebe.
Jako první se naučila na jméno, které jsem jí ale nakonec díky její povaze změnila. Naučila se ho během několika hodin. Neuvěřitelné. A tak nám doma rostla. Nyní je z ní mladá dáma, která své mňoukání posunula na jiný level. Už to zní jako „mauma, mauma“. Jakoby vám říkala „máma, máma je tady“. Není nic krásnějšího, než když se vracíte domů a vítá vás zvíře. Pes k vám běží a radostně vítá vrtěním ocásku a olizováním. Tahle malá potvůrka čeká za dveřmi. S upřeným výrazem čeká, až se dveře otevřou. Když vstoupíte, začne hlasité vítání a zároveň nadávání „kde jako jsi, jsem tu bez tebe“. Začne se na vás natahovat a chce pochovat. Přitisknout se a chvilku se chovat, nic víc nechce. Opře si o vás hlavu a vy cítíte tu náklonnost. Tu lásku. Velmi zvláštní pocit.
Ve smečce mám více koček. Každá je nějaká. Každá diametrálně jiná. Nicméně tahle holčička, to je zvíře, které chce být milováno a chce milovat vás. Ten, kdo to někdy zažil ví, že je to jiné, než když se kočka přijde jen pomazlit a pak si jde po svých. Na tohle zvíře by byl potřeba batůžek. Chtěla by být všude s vámi. Je jedno kde, ale prostě s vámi. Pohlazení a pochování upřednostní před pamlskem. Smečka je pro ni na posledním místě. Pokud něco dělá a je zaujatá, stačí říct první dvě písmena jejího jména a okamžitě všeho nechá a běží k vám. S radostí a nadšením.
Ráno vstanete, všichni ještě spí. Jdete do koupelny provést ranní hygienu. Ona jediná, naprosto zmuchlaná a ospalá vstane a ještě napůl spící jde s vámi ke koupelně. Sedne si před koupelnu a čeká. Čeká a je opět šťastná, když se otevřou dveře a já se na ni podívám a pohladím ji. A opět jako doprovod neselhává. Mám ji všude. Chvilku u levé nohy, pak u pravé nohy. Prostě pořád na dosah. Někdy je to náročné, protože občas se připlete a vy se pak můžete skoro zabít. Zlobit se na ni ale nejde. Ona chce být v mé přítomnosti a nelze ji odehnat. Můžu si s ní podstatě dělat co chci. Jako jediná ze smečky mi naprosto toleruje hlazení po břiše. A to jistě majitelé koček ví, že toto je počin, který je většinou opravdu potrestán poškrábáním či dokonce pokousáním. Tady to ale neplatí. Položím ji na záda a ona zcela nadšená z každého doteku leží a užívá si drbání na břiše.
Největší její zálibou je, že vezme tu svoji chlupatou packu a začne nekonečné vysvětlování, že její nohy nepotřebuji mít na tváři. Kočka tím většinou prokazuje největší náklonnost. Nebo se tak alespoň traduje. Je to jako když vás pohladí člověk po tváři. Ona by to dělala pořád. Ve smečce mám stále i její maminku. Je nádherné pozorovat, jak maminka jednou za čas na své „koťátko“ zavolá a ona k ní přijde. Lehce jí olíže, projeví také jistou náklonnost, ale není to to samé.
Když něco vyvede, moc dobře ví, že udělala něco špatně. Nemusíte na ni mluvit, ale jen to, jak se na ni podíváte. Velmi dobře čtou z tváře. Jako pes pozná, když se radujete, nebo se zlobíte. Kočka to rozezná stejně tak dobře. Přemýšlí a je zvláštní pozorovat kočku, která přemýšlí. Kdyby tak člověk dokázal číst jejich myšlenkové pochody. Asi by se někdy hodně divil, ale nahlédnout do hlavy…
Máte ve smečce takovou kočku? I když by jí někdo servíroval nejlepší maso na světě, vy zavoláte a ona všeho nechá a běží k vám?
