Kočky prý poznají místa se špatnou energií. Skutečnost je mnohem zajímavější, než se traduje

Kočka přejde pokoj, chvíli se rozhlíží a potom se stočí ke spánku právě tam, kde by si člověk rozhodně neustlal. Ulehne na tvrdou podlahu vedle zdi, zaleze do tmavého rohu, usadí se na místě nad sklepem nebo se pravidelně vrací k jednomu bodu v domě, přestože má o několik metrů dál připravený měkký pelíšek. Takové chování odedávna podněcovalo lidskou představivost.

Podle jedné z rozšířených pověr mají kočky zvláštní vztah k místům se špatnou či negativní energií. Zatímco psi se jim údajně vyhýbají, kočky je mají přímo vyhledávat, lehat si na ně a jakousi škodlivou sílu pohlcovat. Někdy se mluví o podzemní vodě, jindy o geologických zlomech, starých kletbách, duchovních bytostech nebo takzvaných geopatogenních zónách. Kočky skutečně dokážou v domě objevit místa, která jsou něčím neobvyklá. Otázkou však zůstává, zda v nich vnímají tajemnou energii, nebo pouze využívají smysly, které fungují jinak a v některých ohledech citlivěji než ty naše.

Představa kočky jako strážkyně neviditelného světa nevznikla v posledních desetiletích. Provází ji po velkou část společné historie s člověkem. Kočka se pohybuje tiše, výborně se orientuje za šera, dokáže dlouhé minuty nehybně pozorovat místo, na kterém člověk nic nevidí, a občas náhle zareaguje na podnět, který nikdo jiný v místnosti nezaznamenal. Právě takové vlastnosti z ní v očích lidí učinily trochu tajemného tvora. V různých obdobích mohla být uctívána, spojována se štěstím, ochranou domu, čarodějnictvím i smrtí. Její pověst navíc posiluje skutečnost, že se chová mnohem samostatněji než pes. Nečeká neustále na lidský pokyn a často působí dojmem, že se řídí pravidly, kterým její majitel nerozumí.

Když kočka sedí před prázdnou stěnou a soustředěně sleduje jeden bod, snadno vznikne pocit, že vidí něco, co člověku zůstává skryto. Ve skutečnosti však může slyšet hlodavce za omítkou, vnímat pohyb hmyzu, pach z vedlejší místnosti nebo nepatrné zvuky potrubí. Domnělé setkání s neviditelnou bytostí tak může být setkáním s myší, která se právě pohybuje ve stropě nebo pod podlahou starého domu.

Pod označením negativní energie se skrývá mnoho různých představ. Někdo tak označuje místnost, ve které se necítí dobře. Jiný má na mysli místa spojená s nepříjemnou událostí, nemocí nebo úmrtím. V esoterických směrech se často objevují takzvané geopatogenní zóny, které mají vznikat nad podzemními vodními proudy, geologickými poruchami nebo na křížení neviditelných energetických sítí. Mezi nejznámější patří údajná Hartmannova a Curryho síť, které mají vytvářet pravidelné linie pokrývající zemský povrch. Jejich křížení má podle zastánců této teorie působit na lidské zdraví, narušovat spánek a způsobovat nejrůznější dlouhodobé potíže. Polohu takových míst obvykle určují proutkaři pomocí virgule, kyvadla nebo kovových drátů.

Potíž spočívá v tom, že pro existenci těchto sítí ani pro škodlivé působení geopatogenních zón nemáme spolehlivé vědecké důkazy. Neexistuje ani obecně přijatý fyzikální popis energie, která by se v těchto místech měla nacházet. Není jasně stanoveno, jak ji měřit, jak se šíří ani jakým způsobem by měla působit na tělo člověka nebo zvířete. Některé práce se sice pokoušely hledat souvislost mezi domnělými geopatogenními zónami a zdravotními obtížemi, výsledky však nebyly přesvědčivé. Zásadní slabinou bývá už samotné určování zkoumaných míst pomocí proutkaření, jehož výsledky se v kontrolovaných podmínkách nedaří spolehlivě opakovat. Geopatogenní stres proto není uznávanou lékařskou diagnózou ani prokázaným přírodním jevem.

To však ještě neznamená, že pocit nepohody v určité části domu musí být vymyšlený. Místnost může být vlhká, špatně větraná, příliš hlučná, tmavá, studená nebo zatížená plísněmi. Člověk může podvědomě vnímat vibrace, hluboký hluk, zápach nebo nepříjemné proudění vzduchu, aniž by dokázal přesně určit jeho zdroj. Skutečný problém tak existovat může, jen nemusí mít nic společného s neznámou zemskou energií.

Člověk posuzuje vhodné místo k odpočinku především podle svého pohodlí. Hledá měkký povrch, dostatek prostoru a teplotu, při které mu není horko ani zima. Kočka má ale poněkud jiné požadavky. Měkký pelíšek uprostřed místnosti pro ni nemusí být zdaleka tak přitažlivý jako tvrdá police, ze které vidí na dveře a zároveň na ni nikdo snadno nedosáhne. Kočka je sice domestikované zvíře, stále si však uchovává mnoho vlastností samotářsky lovící šelmy. V přírodě musela hledat místo, kde mohla spát a přitom zůstat chráněná před většími predátory, nepříznivým počasím i ostatními kočkami. Proto ji přitahují skrýše, vyvýšené plochy, úzké prostory a kouty, které jsou kryté alespoň z několika stran.

Takové místo může člověku připadat ponuré nebo stísněné. Kočka jej však může hodnotit jako bezpečné. Jestliže se schová pod postel nebo za pohovku, nemusí se snažit vstoupit do oblasti se špatnou energií. Možná pouze našla prostor, v němž má klid a nikdo ji při spánku nepřekvapí. Odborníci na kočičí chování proto doporučují nabízet kočkám nejen otevřené pelíšky, ale také vyvýšené plochy a kryté úkryty. Možnost schovat se a sledovat okolí z bezpečného místa může snižovat stres, zvláště v domácnosti s více zvířaty nebo malými dětmi.

Jedním z nejdůležitějších, a přitom často přehlížených důvodů kočičího výběru je teplota. Kočky dávají přednost teplejšímu prostředí než lidé. Jejich termoneutrální zóna, tedy rozmezí okolních teplot, při kterém tělo nemusí vynakládat zvýšené množství energie na zahřívání nebo ochlazování, bývá uváděna přibližně mezi 30 a 38 stupni Celsia. Běžná domácnost je však vytápěna přibližně na 20 až 23 stupňů. Člověku může být příjemně, zatímco kočka už vyhledává místo, kde může omezit ztráty tělesného tepla. Proto se stočí do těsného klubíčka, zaleze pod přikrývku, přitiskne se k jinému zvířeti nebo si lehne na plochu, kterou zahřívá slunce, potrubí či elektrický spotřebič.

Právě zde může vzniknout dojem, že zvíře reaguje na neviditelný proud vystupující ze země. Kočka si opakovaně lehá na stejné místo podlahy a majitel začne uvažovat o podzemní vodě. Ve skutečnosti může pod podlahou vést topná trubka, komínový průduch nebo jiný zdroj slabého tepla. Rozdíl několika stupňů člověk nemusí bosou nohou vůbec zaznamenat, zvláště pokud na daném místě nestojí delší dobu. Kočka na něm ale leží celým tělem a jeho výhodu pozná velmi rychle. Podobně ji může přitahovat skříň umístěná poblíž stoupacího potrubí, prostor nad lednicí nebo parapet prohřátý sluncem.

Kočky jsou navíc v hledání příjemných mikroklimat velmi důsledné. Místo, které využívají ráno, mohou odpoledne opustit, protože se sluneční paprsky přesunuly jinam. V zimě obsadí prostor u radiátoru, zatímco v horkém létě si lehnou na dlažbu nebo do stínu. Z lidského pohledu se jejich oblíbená místa mohou měnit záhadně, ve skutečnosti však často sledují teplotu během dne a roku. Například naše kočky leží během letních dnů spíše na zemi. V zimě však využívají toho, že topíme krbem a buď si lehnou přímo před něj nebo si vyskočí na skříň a jsou téměř u stropu, kde je teplota mnohem větší.

Kočičí sluch pokrývá mnohem vyšší frekvence než lidský. Experimentálně bylo zjištěno, že domácí kočky mohou vnímat zvuky přibližně od 48 hertzů až do 85 kilohertzů. Horní hranice jejich sluchu tedy sahá daleko do oblasti, kterou člověk vůbec neslyší. Tato schopnost souvisí především s lovem. Drobní hlodavci vydávají vysoké zvuky a šramot jejich pohybu může být velmi tichý. Kočka proto dokáže zachytit přítomnost kořisti skryté v trávě, pod podlahou nebo za stěnou. Pokud tedy sedí u určitého místa, naklání hlavu a pohybuje ušima, může sledovat zvuk, který pro člověka neexistuje. Ve starém domě to může být pohyb myši ve stropě, dřevo pracující při změně teploty, kapání vody v potrubí nebo slabé pískání elektroniky.

Kočičí boltce se navíc mohou natáčet za zdrojem zvuku. Zvíře tak dokáže jeho směr poměrně přesně určit. Člověk potom vidí kočku hledící na prázdnou stěnu, ale netuší, že její pozornost směřuje k prostoru uvnitř konstrukce. Zvíře může reagovat také na chvění podlahy. Pokud pod domem proudí voda, je teoreticky možné, že ji kočka za určitých okolností zaznamená prostřednictvím zvuku nebo vibrací. To ovšem není důkaz, že vnímá škodlivou energii. Znamenalo by to pouze, že její smysly zachytily fyzikální projev, který člověku unikl.

Pro člověka je pokoj především souborem předmětů. Pro kočku je současně složitou krajinou pachů. Zachytí stopy jiných koček, psů, hlodavců, lidí i potravy. Pach může přicházet štěrbinou ve dveřích, větrací šachtou, komínem nebo mezerou u potrubí. Místo, k němuž se kočka pravidelně vrací, tak může být spojeno s pachovou stopou kořisti nebo cizího zvířete. Jestliže v blízkosti zdi kdysi proběhla myš, kočka může prostor ještě nějakou dobu kontrolovat. Podobně se může zdržovat u dveří do sklepa, protože odtud proudí vzduch nesoucí zajímavé pachy.

Pach má význam také pro pocit bezpečí. Kočky si označují známá místa otíráním tváří a těla, čímž na ně přenášejí vlastní pachové látky. Když se na takové místo vracejí, vstupují do prostředí, které jim připadá známé. Člověk může mít dojem, že si zvíře vybralo určitý bod kvůli jeho tajemným vlastnostem, kočka však možná jen odpočívá tam, kde cítí sama sebe. Příběhy o kočkách a negativní energii často vycházejí ze skutečného pozorování. Kočka si opravdu lehala na jedno místo. Člověk se tam opravdu necítil dobře. Někdy se dokonce později zjistila vlhkost, prasklé potrubí nebo jiná závada. Taková shoda působí silně a snadno se pamatuje.

Jde o jeden z běžných způsobů lidského uvažování. Nápadné shody si pamatujeme, zatímco rozpory snadno přehlédneme. Jakmile přijmeme představu, že kočka vyhledává špatnou energii, začneme její chování sledovat právě tímto směrem. Každé neobvyklé místo se stane potvrzením, zatímco spánek na pohovce nebo v krabici nepovažujeme za důležitý. Významnou roli může hrát i neurčitost samotného pojmu. Negativní energii nelze jednoduše změřit ani přesně vymezit, takže jí lze zpětně připsat téměř cokoli. Když kočka na daném místě spí, údajně energii vyhledává. Když se mu vyhýbá, může být energie naopak příliš silná. Teorii je potom téměř nemožné vyvrátit, protože každé chování dostane vysvětlení, které člověku vyhovuje.

S vírou v kočičí citlivost souvisí také tvrzení, že kočky lehávají na nemocných nebo bolestivých částech lidského těla. I tady může být základem skutečné chování, aniž bychom museli uvažovat o nadpřirozených schopnostech. Zanícené nebo namáhané místo může být teplejší. Nemocný člověk se také méně pohybuje, déle leží, jinak voní a může se chovat klidněji než obvykle. To všechno kočka zaznamená. Pokud si lehne na břicho člověka, kterého právě bolí žaludek, nemusí bolest přímo diagnostikovat. Možná pouze našla teplou a klidnou plochu.

Kočky také dobře znají denní režim svých majitelů. Změnu pohybu, držení těla nebo nálady mohou zaznamenat dříve než ostatní lidé. Mohou proto reagovat na nemoc, stres či únavu, aniž by věděly, co přesně se děje. Jejich blízkost může člověku přinášet úlevu a pocit bezpečí. Předení, teplo zvířecího těla a pravidelný rytmus dýchání mohou působit uklidňujícím dojmem. To však není totéž jako odsávání negativní energie nebo cílené léčení nemocného orgánu.

Odmítnutí nadpřirozeného vysvětlení neznamená, že bychom měli chování kočky ignorovat. Jestliže zvíře náhle začne dlouhodobě sledovat jedno místo, může mít smysl zjistit proč. Za zdí se mohou pohybovat hlodavci, pod podlahou může prosakovat voda nebo může některý spotřebič vydávat vysoký zvuk. Podobně stojí za pozornost, pokud se kočka určité místnosti náhle vyhýbá. Důvodem může být nový zápach, hlučný přístroj, konflikt s jiným zvířetem, kluzká podlaha nebo nepříjemná zkušenost. Starší či nemocná kočka se může přestat pohybovat na místě, které je pro ni obtížně dostupné, příliš studené nebo nebezpečné. Kočka tedy může fungovat jako citlivý ukazatel změn v domácnosti. Není však třeba z ní dělat měřicí přístroj na neznámé energie. Její chování má smysl nejprve vysvětlovat pomocí toho, co o kočičích smyslech a potřebách skutečně víme.

Pro existenci míst s negativní energií, kterou by kočky cíleně vyhledávaly a pohlcovaly, nemáme přesvědčivé důkazy. Kočičí záliba v neobvyklých koutech se dá většinou vysvětlit teplem, bezpečím, pachem, zvukem, vibracemi nebo dobrým výhledem na okolí. Přesto tím kočky neztrácejí nic ze své tajemnosti. Naopak. Je pozoruhodné, jak přesně dokážou číst prostředí, které lidé vnímají jen velmi povrchně. Zatímco člověk vidí prázdnou stěnu, kočka může slyšet myš. Tam, kde my cítíme obyčejnou podlahu, ona nachází několik stupňů tepla navíc. Kout, který nám připadá nepříjemný, pro ni může být nejbezpečnějším místem v domě.

Většina majitelů koček je přesvědčena, že jejich kočka vycítí víc, než si lidé myslí. Možná na tom něco je. Věda je sice jedna věc, ale ne vše vědci mohou zjistit. A zvířata svým chováním vlastně překvapují neustále.

Také jsem si jednou dělala legraci, když jedna z našich koček opravdu dlouho a velmi urputně sledovala jedno místo v domě. Dívám se na manžela a říkám mu, že je tam určitě nějaký duch. Ten se pochopitelně smál. Toto její pozorování mělo svůj důvod. V místě, na které koukala, jsou dveře, které vedou do malé místnosti. V té místnosti na zdi je malé okénko, které vede přímo do stodoly. Původní majitel na něm měl mřížku. Ta tam zůstala. Vysvětlení, proč tam tak zírala, mohlo být to, že tam mohla slyšet myš nebo jiné zvuky z venku.

Zdroje:

https://www.frekvence1.cz/clanky/zivotni-styl/negativni-energie-a-neobvykla-mista-jak-je-to-doopravdy-s-kocicim-spankem.shtml

https://www.ireceptar.cz/zvirata/jak-kocka-pozna-spatna-mista-v-dome/

https://www.ireceptar.cz/zvirata/kde-spi-kocka-30000117.html

https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/kocka-vrneni-predeni-mazleni-uklidneni-snizeni-krevniho-tlaku-ustup-bolesti-zdravi.A201014_110900_hobby-mazlicci_mce

https://www.ireceptar.cz/zvirata/co-vidi-kocky/