Článek
V divoké a nespoutané přírodě můžeme narazit na tolik zvláštních a přesto nádherných živočichů, které je doslova zážitkem pozorovat. Některé můžeme pozorovat v zoologických zahradách a některé naopak na vlastní oči nikdy nezahlédneme. Jejich krásu můžeme obdivovat maximálně prostřednictvím dokumentárních filmů na televizních obrazovkách. Pojďme se nyní společně podívat na jedno opravdu krásné a velmi pozoruhodné zvíře.
Korovec jedovatý (Heloderma suspectum)
Domovinou tohoto ještěra patřícího do čeledi korovcovití je jihozápadní oblast Spojených států a také severozápadní oblast Mexika. Jeho nejoblíbenější místa jsou suché polopouště a křoviny. Otevřeným prostorům se spíše vyhýbají. Přes den většinou vyhledávají úkryty pod skalami, v norách po jiných zvířatech, kde bývá i přijatelnější klima a vlhkost. Jako úkryt jim může posloužit i křovisko. Vždy je pro ně důležité, aby byla v jejich blízkosti voda. Někdy jim postačí i obyčejná kaluž, do které se rádi natáhnou.
Od jara do začátku léta, kdy panuje období sucha, je jejich aktivita soustředěna spíše na ranní hodiny. Jejich tělo udržuje stálou teplotu, která je okolo 30°C. Pokud se okolní teplota zvedá, mají schopnost snížit svoji teplotu až o dva stupně. To jim zabezpečuje slušný komfort. Korovec je oproti jiným ještěrům celkem pomalý, ale velmi dobře to kompenzuje svojí vytrvalostí. Přesto, že se jedná o celkem velkého ještěra, má velmi dobrou schopnost šetřit energií. Jeho metabolismus je pomalý.
Tělo korovce je pokryto šupinami. Na hlavě, ocasu a hřbetě se nachází takzvané osteodermy. Osteodermy jsou kostěné útvary v kůži. Na povrchu jsou patrné a slouží hlavně k ochraně před predátory. Na spodní straně těla se nevyskytují. Zbarvení korovců je černé s růžově až oranžově zbarvenými skvrnami či pruhy. Hlava má trojúhelníkový tvar a u samců většinou bývá větší než u samic. Jejich délka se pohybuje do 0,5 metru a váha je něco okolo 0,5 kg. Nicméně se mohou vyskytnout jedinci, kteří jsou mnohem těžší. Rekord zatím drží jedinec s váhou 2,3 kg. Mají poměrně masivní ocas, který jim slouží jako zásobárna tuku, kterou mohou proměnit v energii.
Díky schopnosti ukládat tuk do svého ocasu, nepotřebují tak často přijímat potravu. Mluví se i o tom, že pokud si hned počátkem jara obstarají alespoň čtyři poměrně bohaté zdroje potravy, jsou schopni postupně čerpat ze zásob energie celou sezónu. Pochopitelně pokud mají hojnost potravy, krmí se pravidelně. Při jednom krmení jsou schopni spořádat klidně i třetinu vlastní váhy. Což není úplně málo. Potravu si vyhledávají díky svému velmi dobře vyvinutému čichu. Jejich jazyk, velmi podobný hadímu, zachytává pach a vůni a ta se přenáší do Jacobsonova orgánu.
Když svoji kořist detekuje, má to většinou spočítané. Mezi jeho nejčastější kořist patří myši a jiní drobní hlodavci, zajíci, menší druhy ptáků, žáby, ještěři, hadi, hmyz, mršiny a velkou pochoutkou jsou ptačí, ještěří a hadí vejce. Za svojí oblíbenou pochoutkou je schopen velmi obratně šplhat i do korun stromů. Nevadí mu ani pichlavé kaktusy a nemá problém vylézt po rovné stěně, pokud má hrubší povrch. Kořist často zcela rozdrtí nebo ji dokonce sežere ještě živou. Často svoji kořist žere hlavou napřed. Jeho svaly pomáhají v posunu kořisti hlouběji do zažívacího traktu.
K páření dochází někdy okolo dubna a května. V tomto období samci aktivně vyhledávají samice. Pomáhá jim v tom opět jejich jazyk, kterým výrazně pohybují a snaží se tak zachytit pach samice, která je připravena k páření. Když samec na samici narazí, není vyhráno. Samice nemusí být na páření připravena či se jí samec nezamlouvá. V takovém případě si samec odnese kousanec a musí jít hledat dál. Když je samice svolná a dojde k úspěšné kopulaci, o necelý měsíc později naklade samice vajíčka do předem vybraného úkrytu. Těch je většinou do šesti kusů. Dle inkubační teploty se zhruba po pěti měsících začnou mláďata klubat z vajec. Líhnutí v přirozeném prostředí je stále zdrojem spekulací. Mnoho zdrojů se nedokáže zcela shodnout, v jakém období k němu vlastně dochází.
Po vylíhnutí jsou mladí ještěři dlouzí okolo 15 cm a jsou naprosto samostatní. Často zůstávají ukryti ve stínu a svoji aktivitu soustředí na noční hodinu. Samice jsou po snůškách zcela vyčerpané a velmi ztratí na váze. Dá se říct, že svádí krutý boj o své přežití. Musí rychle vyhledat potravu a dostat své tělo do kondice, což je při omezené energii poměrně složité.
Už z jeho názvu je patrné, že se jedná o jedovaté zvíře. Jeho jed je neurotoxický a jeho kousnutí se považuje za jedno z nejbolestivějších kousnutí od obratlovce. Kousnutí způsobí velký otok a zmíněné velké bolesti, slabost a malátnost a značně snižuje krevní tlak. Pro zcela zdravého člověka není smrtelné, i když si kousnutý užije nesmírně mučivou bolest. Za horší se dá pokládat to, že když kousne, jeho stisk je tak silný, že se sám jen tak nepustí. Občas pomáhá ještěra včetně jeho zakousnuté tlamy ponořit pod vodu. Většinou však musí být použit předmět, který pomůže čelist vypáčit. Možností je zakousnutého ještěra odtrhnout, ale je nutné počítat s ošklivou tržnou ránou.
Bylo zaznamenáno mnoho kousnutí tímto ještěrem, ale většina z nich nebyla smrtelná. V roce 2024 byl popsán případ úmrtí muže, který choval korovce jako domácího mazlíčka. Bohužel při chovu takového zvířete je nutné počítat se vším. To platí pro jakékoliv jedovaté či jinak nebezpečné zvíře. Korovec je veden jako téměř ohrožený a je nutné tyto tvory chránit.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/reptiles/facts/gila-monster
https://zoom.iprima.cz/priroda/korovec-jedovaty-jester-jed-423515
https://www.britannica.com/animal/Gila-monster
https://animalia.bio/gila-monster
https://en.wikipedia.org/wiki/Gila_monster
