Medvědice grizzly ho málem roztrhala. Když se Todd Orr snažil utéct, zaútočila znovu

Každý příběh napadení šelmou je děsivý. Je jedno zda se jedná o divokou kočku, medvěda či jiného predátora. Všechny v člověku zanechají nějakou stopu. Příběh Todda Orra je až neuvěřitelný. Tolik smůly a zároveň tolik štěstí. U tohoto příběhu člověku běhá mráz po zádech.

První říjnové ráno roku 2016 se Todd Orr vydal do hor v americké Montaně, aby si před loveckou sezonou prohlédl místa, kde se pohybují jeleni wapiti. Byl zkušeným zálesákem, místní krajinu dobře znal a s výskytem medvědů grizzly počítal při každé výpravě. Přesto se toho dne dostal do situace, kterou by si nejspíš nedokázal představit ani ve svých nejhorších snech. Na horské stezce se setkal s medvědicí doprovázenou dvěma mláďaty. Zvíře se proti němu rozběhlo a během několika vteřin ho srazilo na zem. Todd první napadení přežil a těžce zraněný se vydal zpátky k autu. Po několika minutách se však medvědice objevila znovu. Tentokrát ho pokousala ještě vážněji. Přesto se mu podařilo z hor dostat vlastními silami. Krátce nato natočil video, na kterém s obličejem zalitým krví vypráví, co právě prožil. Záběry tehdy obletěly svět.

V Montaně je říjen obdobím, kdy se horské lesy pomalu připravují na příchod zimy. Ráno už bývá pořádně chladno, ve vyšších polohách se může objevit první sníh a zvěř se přesouvá za potravou. Pro místní lovce je to jeden z nejočekávanějších měsíců v roce. Mnozí vyrážejí do hor ještě před zahájením sezony, aby si prošli známá místa, prohlédli stopy a zjistili, kde se zdržují jeleni wapiti. Stejný plán měl také padesátiletý Todd Orr, který žil nedaleko městečka Ennis na jihozápadě Montany.

Todd patřil k lidem, kteří se v přírodě pohybují od mládí. Věnoval se lovu, turistice a pobytu v odlehlých horských oblastech. Vyráběl také nože a podnikal, takže si mohl některé dny uspořádat podle počasí a plánovaných výprav. Pohoří Madison Range znal velmi dobře. Nešlo o místo, kam by se vydával poprvé, a rozhodně nebyl nezkušeným turistou, který podcenil nebezpečí místní divočiny. Věděl, že zde žijí medvědi grizzly, a počítal s možností, že některého z nich během chůze zahlédne. Z domu vyrazil ještě před rozedněním. Chtěl být v horách brzy ráno, kdy bývá zvěř nejaktivnější a kdy může na stezkách objevit čerstvé stopy. Neměl v úmyslu nic ulovit, pouze si prohlédnout terén před nadcházející sezonou. Do batohu si připravil potřebné vybavení a nezapomněl ani na sprej proti medvědům. U sebe měl také pistoli ráže 10 mm. Obě věci nosil pro případ nebezpečného setkání se šelmou, přestože doufal, že je nikdy nebude potřebovat.

Při cestě lesem se choval tak, jak byl zvyklý. Pravidelně hlasitě volal, aby o sobě dal vědět případným medvědům v okolí. V oblastech s výskytem grizzlyů jde o běžné doporučení, protože medvěd, který člověka včas uslyší, má možnost se mu vyhnout. Největší problémy často nastávají tehdy, když se obě strany překvapí na krátkou vzdálenost. Todd proto nechtěl postupovat potichu a riskovat, že se najednou ocitne přímo před zvířetem, které o jeho přítomnosti nemá tušení. Po několika kilometrech se dostal do otevřenějšího terénu. Stezka se vinula mezi stromy a horskými loukami, odkud bylo vidět na okolní svahy. Slunce už začínalo osvětlovat krajinu a Todd měl za sebou přibližně pět kilometrů chůze. Nikam nespěchal, občas se zastavil a rozhlédl po okolí. Když vyšel z lesa na louku, znovu hlasitě zavolal. O několik okamžiků později si všiml pohybu na stezce před sebou. Přibližně sedmdesát metrů od něj stála medvědice grizzly, kterou doprovázela dvě mláďata.

Setkání s medvědem grizzly patří k zážitkům, které si člověk obvykle dobře zapamatuje, i když zvíře pouze zahlédne z bezpečné vzdálenosti. Dospělý grizzly je mohutná šelma s výrazným svalovým hrbem nad předními končetinami, silnými čelistmi a dlouhými drápy. Samci mohou vážit několik set kilogramů, samice bývají menší, ale jejich síla je stále obrovská. Na krátkou vzdálenost dokážou běžet rychlostí přes padesát kilometrů za hodinu a člověk před nimi nemá šanci utéct. Navzdory své pověsti grizzlyové člověka běžně neloví. Živí se pestrou potravou, která zahrnuje rostliny, kořínky, bobule, hmyz i maso. Většina setkání s lidmi skončí tím, že se medvěd vzdálí. Jinak se ovšem může zachovat samice, která má u sebe mláďata a domnívá se, že jim hrozí nebezpečí. Taková medvědice nemusí čekat, až se člověk přiblíží. Pokud ho navíc vyhodnotí jako hrozbu, může se rozhodnout zaútočit.

Todd medvědici zahlédl na horním konci stezky. Zpočátku se zdálo, že všechno dobře dopadne. Zvíře se spolu s mláďaty pohnulo pryč a několik okamžiků pokračovalo opačným směrem. Todd zůstal stát a sledoval, co udělá. Jenže medvědice se náhle obrátila a rozběhla se přímo proti němu. Na rozhodování měl jen několik vteřin. Okamžitě sáhl po obranném spreji, který měl upevněný na hrudi, a odstranil pojistku. Současně na zvíře hlasitě volal. Doufal, že se medvědice zastaví, případně na poslední chvíli změní směr. Medvědi někdy předvedou výpad, při kterém se rozběhnou proti člověku, ale ještě před kontaktem uhnou. Todd však brzy pochopil, že tahle samice zastavit nehodlá. Medvědice se rychle přibližovala. Když byla zhruba osm až devět metrů od něj, Todd stiskl spoušť spreje. Před zvířetem se vytvořil oblak dráždivé látky, který měl zasáhnout jeho oči a čenich. Jenže medvědice pokračovala dál. Proběhla oblakem a během okamžiku byla přímo u něj. Todd už neměl čas vytáhnout pistoli ani se pokusit ustoupit. Vrhl se obličejem k zemi, přitiskl tělo k podkladu a rukama si zakryl zadní část hlavy a krk. Věděl, že právě tyto části těla musí za každou cenu ochránit. Vzápětí na něj medvědice dopadla.

Náraz byl tak prudký, že Todd neměl možnost se jakkoli bránit. Medvědice se nad ním sklonila a začala ho kousat do paží, ramen a horní části zad. Její čelisti svíraly tělo s obrovskou silou a zuby pronikaly hluboko do svalů. Todd později popisoval jednotlivá kousnutí jako údery těžkého kladiva, které má místo úderové plochy ostré zuby. Ležel obličejem v hlíně a ruce držel pevně za krkem. Snažil se nehýbat, přestože bolest byla nesnesitelná. Každé další sevření čelistí mu způsobovalo nové rány a on nemohl udělat prakticky nic, čím by se zvířeti ubránil. Medvědice ho kousala do pravé paže, ramene a zad. Zuby se jí opakovaně zakusovaly také do batohu, který měl na sobě.

Todd dobře věděl, že jakýkoli prudký pohyb by mohl situaci ještě zhoršit. Pokud by se pokusil vstát nebo s medvědicí zápasit, mohl by ji vyprovokovat k dalšímu útoku. Především však potřeboval ochránit krk a hlavu. V této poloze sice nemohl zabránit poranění zad a končetin, ale alespoň snižoval pravděpodobnost, že mu medvědice prokousne hrdlo nebo vážně poškodí lebku. Útok netrval dlouho, přesto si Todd později vybavoval každý jeho okamžik. Vnímal váhu zvířete, tlak čelistí a bolest, která se při jednotlivých kousnutích šířila celým tělem. Nemohl vidět, co medvědice právě dělá, protože měl obličej přitisknutý k zemi. Snažil se nevydat ani hlásku a čekal, zda zvíře konečně přestane. Po chvíli se medvědice vzdálila.

Todd ještě nějakou dobu nehybně ležel. Nevěděl, zda skutečně odešla, nebo se pouze přesunula několik metrů stranou. Opatrně poslouchal, ale kolem něj bylo ticho. Teprve potom pomalu zvedl hlavu a rozhlédl se. Medvědice ani mláďata nikde nebyly. Pokusil se vstát. Ruce a ramena měl pokousané, z některých ran mu tekla krev a každý pohyb bolel. Přesto zjistil, že dokáže chodit. Prohlédl si nejvážnější poranění a snažil se odhadnout, zda se zvládne dostat zpátky k automobilu. V tu chvíli měl za to, že útok skončil a že se medvědice s mláďaty vzdálila do jiné části lesa. Rozhodl se proto okamžitě vrátit. Zraněný se vydal po stezce dolů. Neměl důvod se na místě zdržovat a dobře věděl, že potřebuje lékařskou pomoc. Doufal, že během několika desítek minut dorazí k autu a odjede do nemocnice. Jenže medvědice byla stále někde poblíž.

Todd se snažil jít co nejrychleji. Ruce a ramena ho bolela, ale dokázal se pohybovat a věřil, že nejhorší už má za sebou. Každou chvíli se ohlížel, protože představa dalšího setkání s medvědicí ho pochopitelně děsila. Přesto měl za to, že zvíře odešlo s mláďaty jiným směrem. S každým dalším krokem se od místa napadení vzdaloval a doufal, že už brzy bude v bezpečí. Od prvního útoku uplynulo přibližně pět až deset minut, když za sebou zaslechl nějaký zvuk. Otočil hlavu a uviděl medvědici, která se k němu znovu řítila po stezce. Tentokrát byla vzdálená pouhých devět metrů. Todd neměl čas vytáhnout sprej ani pistoli. Okamžitě pochopil, že za několik vteřin bude znovu ležet pod stejným zvířetem, jehož útok jen před chvílí se štěstím přežil.

Znovu se vrhl na zem, zakryl si hlavu a krk a přitiskl se k zemi. Medvědice na něj dopadla téměř okamžitě. Začala ho kousat do ramen a paží, tentokrát s ještě větší zuřivostí. Todd později odhadoval, že během druhého napadení utrpěl dalších dvacet až třicet kousnutí. Zvíře s ním cloumalo, nadzvedávalo ho a znovu ho tisklo k zemi. Jeho čelisti se opakovaně zakusovaly do svalů a Todd slyšel, jak mu pod jejich tlakem praskají tkáně. Jedno z nejvážnějších zranění utrpěl na levém předloktí. Medvědice se do něj zakousla tak hluboko, že její zuby dosáhly až ke kosti. Todd zaslechl hlasité křupnutí a vzápětí mu ruka ochrnula. Zápěstí i prsty zůstaly bezvládně viset a on pochopil, že zranění je mnohem vážnější než při prvním útoku.

Bolest byla tak silná, že sebou v jednu chvíli mimovolně trhl a zalapal po dechu. Medvědice na pohyb okamžitě zareagovala. Začala ho znovu prudce kousat do ramen a horní části zad. Todd si uvědomil, že pokud se bude hýbat nebo vydávat zvuky, může útok ještě zhoršit. Ze všech sil se proto snažil zůstat nehybný, přestože ho zvíře dál trhalo. Potom ho medvědice zasáhla drápem do hlavy. Nad pravým uchem mu způsobila hlubokou ránu, která zasahovala do vlasaté části pokožky. Krev mu okamžitě začala stékat přes obličej a zalila mu oči. Todd téměř nic neviděl, ale stále se neodvažoval pohnout. Měl strach, že pokud zvedne hlavu nebo se pokusí ránu zakrýt, medvědice ho kousne do krku. Zvíře ho několikrát nadzvedlo a znovu přitisklo k zemi. Todd cítil, jak mu zuby pronikají do těla, a začínal pochybovat, že další kousnutí vydrží. Později přiznal, že právě tehdy ho poprvé skutečně napadlo, že zemře. Při prvním útoku se soustředil především na to, aby zůstal nehybný. Tentokrát už ale nedokázal pochopit, proč se medvědice vrátila a proč ho napadá znovu.

Po další sérii kousnutí se medvědice náhle zastavila. Todd cítil, že se její čelisti přestaly zakusovat do jeho těla, ale zvíře se nevzdálilo. Zůstalo stát přímo nad ním a svou vahou mu tisklo hrudník k zemi. Podle jeho pozdější výpovědi takto setrvalo přibližně půl minuty. Todd ležel obličejem v hlíně a snažil se dýchat co nejopatrněji. Nevěděl, zda medvědice ještě zaútočí, a neodvažoval se ani pohnout hlavou. Potom tlak jejího těla povolil. Zvíře se vzdálilo a okolí znovu utichlo. Tentokrát Todd zůstal ležet ještě déle. Krev mu stékala do očí a levá ruka byla téměř nepoužitelná. Pomalu se pokusil nahmatat pistoli, kterou měl u sebe, ale zjistil, že pouzdro zmizelo. Medvědice mu ho během útoku strhla z těla. Opatrně si otřel oči a rozhlédl se. Pistole ležela několik metrů od něj společně s částí dalšího vybavení. Zvíře nikde neviděl. Rychle se proto zvedl, sebral zbraň a pokračoval po stezce směrem k autu. Věděl, že pokud se medvědice vrátí potřetí, jeho zraněné tělo už další napadení nemusí vydržet.

Po druhém útoku vypadal Todd mnohem hůř než před několika minutami. Na obou pažích měl hluboké rány, levé předloktí bylo vážně poškozené a z hlavy mu stále vytékala krev. Košili měl promočenou a při každém pohybu cítil bolest v ramenou a zádech. Přesto dokázal chodit. Opatrně si prohlédl nejhorší zranění a snažil se zjistit, zda některé z nich nekrvácí natolik, že by mohl během cesty ztratit příliš mnoho krve. K automobilu mu zbývalo několik kilometrů. Za normálních okolností by takovou vzdálenost překonal bez větších obtíží, jenže tentokrát měl za sebou dvě napadení grizzlym a levou ruku prakticky nemohl používat. Pokusil se několikrát popoběhnout, ale bolest v poraněných pažích byla příliš silná. Nakonec pokračoval rychlou chůzí. Levou ruku držel přitisknutou k tělu, aby s ní co nejméně pohyboval, a v pravé ruce měl připravený další sprej proti medvědům.

Cestou se neustále ohlížel. Po druhém napadení už nemohl spoléhat na to, že medvědice odešla jiným směrem. Každý zvuk za zády ho přiměl zastavit a poslouchat. Několikrát si také prohlédl rány, aby zjistil, zda se krvácení nezhoršuje. Věděl, že se musí dostat k autu co nejdříve, ale zároveň nechtěl příliš zrychlovat, aby si zbytečně nezvyšoval tep a neztrácel další krev. Přibližně po pětačtyřiceti minutách konečně dorazil na parkoviště. Stálo tam jeho auto a ještě jedno další vozidlo. Todd si uvědomil, že někde v horách se pravděpodobně pohybuje další člověk, který o nebezpečné medvědici vůbec neví. Měl obavy, aby se zvíře nedostalo do cesty také jemu.

Když se konečně dostal k automobilu, mohl si trochu podrobněji prohlédnout svá zranění. Ruce měl potrhané, z hlavy mu stékala krev a oblečení bylo místy úplně promočené. Přesto byl při vědomí, dokázal souvisle mluvit a stále věřil, že se do nemocnice dostane bez cizí pomoci. Vytáhl telefon a natočil krátké video. Na záběrech, které Todd krátce po útoku pořídil, je vidět muž s obličejem zalitým krví a vážně poraněnou paží. Přesto mluví klidně a poměrně věcně. Vysvětluje, že ho právě dvakrát napadla medvědice grizzly se dvěma mláďaty, a ukazuje některé ze svých ran. Zmiňuje také, že sprej proti medvědům sice použil, ale zvíře to nezastavilo.

Jeho vystupování překvapilo později mnoho lidí. Todd měl za sebou dvě napadení mohutnou šelmou, při kterých utrpěl desítky kousnutí, a přesto dokázal před kamerou popsat, co se stalo. Nešlo o žádné dlouhé vyprávění. Mluvil stručně, ukazoval zranění a bylo na něm patrné, že se stále snaží vstřebat události poslední hodiny. Video později zveřejnil na sociálních sítích. Během několika dnů se začalo šířit po celém světě a zhlédly ho miliony lidí. Záběry se objevily ve zpravodajství a Toddův příběh převzala řada amerických i zahraničních médií. Pozornost vzbudil nejen samotný dvojitý útok, ale také skutečnost, že se Todd po tak vážných zraněních dokázal dostat z hor vlastními silami.

Než se však jeho video stalo známým, čekala ho ještě cesta do nemocnice. Z parkoviště zavolal na tísňovou linku a oznámil, že byl napaden medvědem. Operátorovi popsal svá zranění a sdělil, že se pokusí dojet do nemocnice v Ennis. Potom nastoupil do auta a vyrazil. Řízení nebylo jednoduché. Levou ruku měl vážně poraněnou a pravá ho bolela při každém pohybu. Přesto dokázal automobil ovládat. Když dorazil k nemocnici, čekal na něj lékař, zdravotní sestra a zástupce místního šerifa. Todd potřeboval pomoc dokonce i s otevřením dveří a rozepnutím bezpečnostního pásu. Teprve tehdy se naplno ukázalo, jak vážně ho medvědice zranila.

Todd měl desítky kousnutí a tržných ran na pažích, ramenou a horní části zad. Jedno z nejvážnějších poranění představovala přibližně třináct centimetrů dlouhá rána na straně hlavy. Levé předloktí měl poškozené natolik, že zuby medvědice zasáhly až ke kosti. Vyšetření odhalilo také odštípnutí části loketní kosti a poškození svalů a šlach. Lékaři museli jednotlivá poranění pečlivě vyčistit a sešít. Ošetření trvalo přibližně osm hodin. Některé rány byly velmi hluboké a vyžadovaly zvláštní pozornost, protože při pokousání divokým zvířetem hrozí zanesení bakterií do tkání. Nestačí proto pouze zastavit krvácení. Lékaři musí také zkontrolovat poškození svalů, šlach a kostí a zabránit případným infekčním komplikacím.

Todd měl přes rozsah všech zranění značné štěstí. Medvědice mu neprokousla hrdlo ani nezasáhla žádný životně důležitý orgán. Hluboká rána na hlavě vypadala děsivě, ale nezpůsobila takové poškození, které by ohrozilo jeho život. Podobně dopadla také poranění paží a ramen. Byla bolestivá a některá vyžadovala další léčbu, ale Todd měl dobré vyhlídky na zotavení. Rekonvalescence přesto nebyla krátká. Poškozené svaly a šlachy se hojily postupně a levou ruku nemohl nějakou dobu normálně používat. Musel se vracet na kontroly a věnovat pozornost tomu, aby se rány správně hojily. Po několika týdnech se jeho stav zlepšil natolik, že se mohl postupně vracet k běžným činnostem.

Toddův případ vzbudil zájem také mezi odborníky, kteří se zabývají chováním medvědů a bezpečností lidí v jejich teritoriu. Neobvyklé bylo především to, že se medvědice po prvním napadení znovu objevila na stezce a zaútočila podruhé. Při obranných útocích se přitom často stává, že medvěd člověka srazí, krátce napadne a potom odejde, pokud už ho nepovažuje za nebezpečného. Odborníci proto zkoumali, jak se mohlo stát, že Todd na stejnou medvědici narazil během několika minut znovu. Jednou z možností bylo, že se samice s mláďaty pohybovala po svahu souběžně se stezkou. Todd mezitím sestupoval dolů a jejich cesty se mohly znovu protnout. Medvědice pak mohla jeho přítomnost opět vyhodnotit jako nebezpečí pro mláďata.

Přesný průběh pohybu zvířete se ale nepodařilo zjistit. Nelze proto s jistotou tvrdit, že Todda úmyslně pronásledovalo. Stejně tak není možné vyloučit, že šlo o druhé náhodné setkání, při kterém medvědice znovu reagovala obranným útokem. Pozornost vzbudilo také použití spreje proti medvědům. Todd ho měl připravený, použil ho v doporučované vzdálenosti a zasáhl prostor přímo před útočícím zvířetem. Přesto medvědice pokračovala a srazila ho na zem. Někteří lidé proto začali pochybovat o účinnosti podobných prostředků. Odborníci však upozorňovali, že takový závěr by byl chybný. Medvědice už se pohybovala vysokou rychlostí a její útok mohl být natolik prudký, že ani kontakt s dráždivou látkou nestačil k okamžitému zastavení. Spreje proti medvědům navíc nefungují jako neviditelná překážka, o kterou se zvíře zastaví. Jejich účinek závisí na vzdálenosti, větru, délce zásahu i chování samotného medvěda.

Toddův případ proto odborníci využili také k vysvětlování správného používání obranných sprejů. Přestože mu sprej nezabránil v napadení, neznamená to, že by nemohl v jiných situacích člověku zachránit život. V mnoha případech se podařilo medvěda od útoku odradit právě díky jeho použití. Podrobným rozborem se zabýval například Chuck Bartlebaugh z organizace Be Bear Aware, který s Toddem o celé události hovořil v prosinci 2016. Zajímal se o vzdálenost medvědice, použití spreje i okolnosti druhého napadení. Toddova výpověď poskytla neobvykle přesný popis situace, při které člověk čelil dvěma obranným útokům grizzlyho během několika minut.

Grizzlyové obývají rozsáhlé oblasti Severní Ameriky, především Aljašku, západní Kanadu a některé části Spojených států. V Montaně se vyskytují zejména v horských oblastech, kde mají dostatek potravy a vhodné podmínky pro život. Lidé se s nimi mohou setkat při turistice, lovu, rybaření nebo při běžném pobytu v přírodě. Většina takových setkání skončí bez útoku, ale pokud se člověk dostane příliš blízko k samici s mláďaty, může být situace velmi nebezpečná.

Zdroje:

https://www.backpacker.com/survival/bears/out-alive-mauled-by-a-grizzly-twice/

https://www.agweb.com/news/crops/crop-production/grizzly-hell-usda-worker-survives-epic-bear-attack

https://www.skybladeknives.com/bear-attack-story

https://outsidebozeman.com/activities/hunting/archery/bad-day-bear-country

https://globalnews.ca/news/2978646/man-shares-dramatic-video-after-surviving-2-attacks-by-grizzly-bear/https://gearjgvb120unkie.com/news/todd-orr-bear-attack-survivor-recounts-attack

https://time.com/4550059/bear-attack-montana-todd-orr/