Hlavní obsah

Falešné peníze, jedovatá rtuť a tajný úkryt. Co se před staletími dělo v Koněpruských jeskyních?

Foto: Janmanak, CC-SA 4.0, wikimediacommons.org

V 15. století si skupina neznámých lidí zařídila v Koněpruských jeskyních tajnou dílnu na výrobu falešných peněz. Mohly jich tu vzniknout tisíce. Pak padělatelé zmizeli a jejich úkryt zůstal zapomenutý až do poloviny 20. století.

Článek

V Koněpruských jeskyních se před 500 lety padělaly peníze. Kdo za tajnou dílnou stál, dodnes nikdo neví. Když se v roce 1950 podařilo objevit Koněpruské jeskyně, čekalo na průzkumníky nejedno překvapení. Kromě krápníků a pravěkých pozůstatků tu našli také stopy po lidech, kteří se v podzemí ukrývali někdy v 15. století. A rozhodně sem nechodili obdivovat přírodu. Vyráběli tu falešné peníze, které se pak zřejmě dostávaly do běžného oběhu. Jejich dílna byla na svou dobu docela dobře vybavená. Jenže o samotných padělatelích se neví skoro nic.

Padělání peněz v Koněpruské jeskyni

V září 1950 se v lomu na Zlatém koni nedaleko Berouna normálně pracovalo. Těžil se tu vápenec a odstřely byly běžnou součástí provozu. Jenže po jednom z nich se ve skále objevil otvor, který vedl do dosud neznámých podzemních prostor. Za otvorem se ale skrývalo mnohem víc, než se zpočátku zdálo. Průzkumníci postupně objevovali další chodby a prostory, až se ukázalo, že je celý kopec doslova protkaný jeskyněmi. Dnes už se ví, že jejich chodby měří dohromady přes dva kilometry a místy jsou dokonce ve třech patrech nad sebou. Najdeme tu také takzvané koněpruské růžice, zvláštní krápníkové útvary, které trochu připomínají drobné květy. Právě ty jsou jednou ze zdejších rarit.

Jenže průzkumníci nenacházeli jen krápníky. V jeskyních se postupně objevily také kosti pravěkých zvířat, pozůstatky lidí a nakonec i stopy po někom, kdo se tu ukrýval mnohem později. A kdo měl pro pobyt v podzemí docela jiný důvod. Nalezeny byly i předměty, které sem někdo přinesl už ve středověku. Byly mezi nimi měděné plíšky, mince a další věci související se zpracováním kovů. Zpočátku možná nebylo úplně jasné, co všechno nálezy znamenají. Postupně se ale ukázalo, že archeologové narazili na pozůstatky dílny, kde se falšovaly peníze. Někdy ve druhé polovině 15. století si tu zkrátka několik lidí zařídilo tajnou výrobnu falešných peněz. A docela dobře si vybrali. Kdo by hledal padělatele hluboko pod zemí?

Foto: Autor: Petr Vodička, Wikipedie, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40070835

Rekonstrukce penězokazecké dílny v jeskyni

Představme si, že bychom se chtěli v 15. století pustit do padělání peněz. Potřebovali bychom nějaké nástroje, kov, místo na rozdělání ohně a hlavně dostatek soukromí. Protože kdyby nás někdo chytil, následky by nebyly právě příjemné. Padělání mincí patřilo mezi velmi vážné zločiny a mohlo se trestat i smrtí. Navíc nešlo jen o to, že někdo připravil obchodníka o pár drobných. Výroba peněz byla spojena s panovnickou mocí a padělatelé do ní svým způsobem zasahovali. Jeskyně tedy mohla být docela dobrým úkrytem.

Dostat se do tehdejší dílny ovšem nebylo jednoduché. Původní vchod vedl úzkým otvorem a skalním komínem. Člověk se musel protáhnout do podzemí, kde byla tma, vlhko a chlad. Dnes se prostory, ve kterých padělatelé pracovali, nazývají Mincovna. Jejich výběr místa měl jednu zásadní výhodu. Pokud někdo nevěděl, kde hledat, mohl kolem kopce chodit celý život a vůbec netušit, co se pod ním děje. Na druhou stranu si padělatelé život příliš neusnadnili. Museli sem dostávat materiál, nástroje, palivo a nejspíš i jídlo. A potom samozřejmě odnášet hotové mince. Podle nalezených předmětů tu nějakou dobu také pobývali. Nešlo tedy jen o místo, kam by si člověk na hodinku odskočil něco vyrobit a zase odešel. Jak dlouho dílna fungovala se přesně neví.

Padělatelé se zaměřili na drobné mince, které napodobovaly peníze používané za vlády Jiřího z Poděbrad. A tady je potřeba vysvětlit jednu věc. Tehdejší mince nebyly jen obyčejné kovové kolečka s vyraženým obrázkem. Jejich hodnota souvisela také s obsahem drahého kovu. Jenže kdyby padělatelé používali skutečné stříbro ve stejném množství jako oficiální mincovny, příliš by si nepomohli. Proto vyráběli mince z mědi. Z měděného plechu nejprve připravovali malé kolečka. Ty potom upravovali tak, aby jejich povrch vypadal jako stříbrný. A právě způsob, kterým toho dosahovali, je docela zajímavý. Používali amalgám, tedy směs stříbra a rtuti. Měděné polotovary se touto směsí pokryly a následně zahřívaly. Rtuť se při vysoké teplotě odpařila a na mědi zůstala tenká vrstva stříbra. Mince tak mohla na první pohled vypadat jako pravá.

Samozřejmě to nebylo dokonalé. Když se povrch časem ošoupal, mohla se objevit měď. A člověk, který měl s mincemi zkušenosti, mohl padělek poznat také podle dalších znaků. Jenže při běžném placení se asi málokdo zabýval důkladným zkoumáním každé drobné mince. Ještě zajímavější je použití rtuti. Dnes víme, že její páry jsou prudce jedovaté. A padělatelé s ní pracovali v jeskyni, tedy v prostředí, kde nebylo právě snadné zajistit dobré větrání. Jestli kvůli tomu některý z nich onemocněl, nebylo jak zjistit. V každém případě šlo o dost nepříjemnou práci. Sedět v chladném podzemí, zahřívat kovové polotovary a přitom vdechovat výpary rtuti asi nebylo nic, co by si člověk dobrovolně vybral, kdyby měl lepší možnost výdělku. Jenže falešné peníze mohly přinášet docela slušný zisk.

Po padělatelích zůstala v jeskyni spousta odpadu. Hlavně odstřižky měděného plechu, ze kterého vyráběli mince. A právě ty archeologům pomohly udělat si alespoň přibližnou představu, kolik peněz se tu mohlo vyrobit. Odhaduje se, že jich bylo něco mezi pěti a deseti tisíci. Na dílnu ukrytou v jeskyni to není zrovna málo. Zvlášť když si představíme, že sem padělatelé museli všechno potřebné nejprve dopravit a hotové mince zase odnášet ven. Kolik falešných peněz se nakonec dostalo do oběhu, už ale nikdo nezjistí. Některé se při výrobě určitě nepovedly, jiné si padělatelé mohli odnést s sebou, když dílnu opouštěli. A jestli se jim podařilo všechny ostatní udat, můžeme jen hádat.

Pokud ano, mohli si přijít na docela slušné peníze. Pět tisíc tehdejších drobných mincí totiž představovalo hodnotu zhruba sedmi set pražských grošů. A to už byla částka, za kterou se dalo koupit třeba několik tažných koní. A kdo vlastně ty mince dostával do oběhu? Padělatelé je mohli sami utrácet na trzích. Mohli mít také pomocníky, kteří se starali o jejich rozšiřování. Nebo pracovali pro někoho, kdo jim poskytoval ochranu a hotové mince od nich přebíral. Možností je víc. Důkazy ale chybějí.

A neví se ani to, kolik lidí v jeskyni pracovalo. Archeologické nálezy nám sice mohou ukázat, co dělali, ale už neřeknou, jak se jmenovali nebo odkud pocházeli. Zmizeli a nechali po sobě pouze nepořádek. A nezdá se, že by dílna skončila kvůli nějaké velké katastrofě. Archeologové nenašli důkazy o tom, že by zde padělatele někdo přepadl nebo zatkl. Spíš to vypadá, že svou činnost ukončili a odešli. Většinu důležitých nástrojů si zřejmě odnesli. Zůstaly po nich hlavně věci, které už nepotřebovali, a odpad z výroby. Pro archeology to ovšem bylo štěstí. Právě díky tomu se podařilo zjistit, co se v podzemí odehrávalo.

Proč padělatelé odešli, nikdo netuší. Mohli se pouze přesunout na jiné místo. Třeba se doslechli, že o jejich činnosti někdo začíná mluvit. Nebo už prostě neměli důvod pokračovat. A přestože padělání peněz patřilo k vážným zločinům, není znám žádný dobový soudní záznam, který by se dal s koněpruskou dílnou jednoznačně spojit. Je tedy klidně možné, že její provozovatelé nebyli nikdy dopadeni.

S Koněpruskými jeskyněmi se pojí také stará pověst. Vypráví se v ní o pasáčkovi, který pásl ovce na Zlatém koni. Jednoho dne si všiml, že ze země vychází kouř. Šel se tedy podívat, odkud se bere, a objevil otvor vedoucí do podzemí. Uvnitř prý narazil na loupežníka, který seděl u hromady peněz. Loupežník se pochopitelně vyděsil, že někdo objevil jeho úkryt. Nakonec ale chlapci nabídl peníze, když o něm nikomu neřekne. Pasáček slíbil, že bude mlčet. Jenže když se vrátil domů, všechno vyprávěl. Vesničané se rozhodli, že se do jeskyně vydají také. Jenomže otvor už nenašli. Loupežník mezitím zmizel a vchod zřejmě zakryl. Chlapci pak nikdo nevěřil. Pověst je samozřejmě potřeba brát s rezervou. Nevíme, kdy přesně vznikla ani jestli má se skutečnými padělateli něco společného. Zajímavé je, že ta pověst vlastně docela sedí na to, co se v jeskyni kdysi dělo. Padělatelé tu opravdu vyráběli peníze, při práci používali oheň a vchod do podzemí nebyl zrovna na očích. Takže představa, že si někdo všiml kouře vycházejícího ze země, není zase tak přitažená za vlasy.

Koněpruské jeskyně se pro návštěvníky otevřely v roce 1959. Od té doby sem jezdí lidé hlavně kvůli krápníkům a podzemním chodbám. A není se čemu divit, je tam toho k vidění dost. Jenže když se začneme zajímat o to, co všechno se v jeskyních našlo, dostaneme se mnohem dál do minulosti než jen k padělatelům. Objevily se tu například kosti pravěkých zvířat, ale také lidské ostatky. Některé se zkoumaly už krátce po objevení jeskyní, jiné vydaly důležité informace až po mnoha letech. Vědci totiž dnes dokážou z kostí zjistit věci, o kterých se archeologům v padesátých letech ani nesnilo.

Jedním z nejzajímavějších nálezů jsou ostatky ženy, která žila asi před 45 tisíci lety. To už je opravdu pořádný kus historie. V Evropě se tehdy teprve šířili moderní lidé a vedle nich tu ještě žili neandrtálci. Naše krajina je protkaná zajímavou minulostí. A pokud má člověk jen trochu představivost, dokáže se při čtení takových zajímavostí vrátit do doby před mnoha a mnoha lety.

Zdroje:

https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/od-objevu-konepruskych-jeskyni-uplynulo-70-let/

https://www.nationalgeographic.cz/tajemstvi-ceskych-jeskyni/konepruske-jeskyne-skryvaly-krome-kosti-zvirat-a-pravekych-lidi-unikatni-penezokazeckou-dilnu.html

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-unikatni-nalez-v-moravskem-krasu-vedci-nasli-dilnu-kde-se-falsovaly-penize-303955

https://www.centrum.cz/clanek/povest-o-zlatem-koni-se-ukazala-pravdiva-v-konepruskych-jeskynich-jeskynari-objevili-pozustatky-nelegalniho-remesla-330142

https://www.poznatsvet.cz/clanek/konepruske-jeskyne.html

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/relax/penezokazecka-dilna-v-konepruskych-jeskynich-268963

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz