Článek
Když jsem na fotografii viděla Colossendeis colossea, musela jsem si o něm něco zjistit. Na světě existuje takové množství podivuhodných živočichů, ale někteří tomu vévodí. Na první pohled připomíná pavouka, ale níže v článku se dozvíme, jak to s ním ve skutečnosti je.
Colossendeis colossea
Má drobné tělo, úzké článkované končetiny a na první pohled připomíná spíše přerostlého sekáče než jednoho z největších zástupců své skupiny. Teprve když jej někdo položí vedle lidské ruky nebo pravítka, ukáže se jeho skutečná velikost. Od špičky jedné nohy ke špičce protilehlé může měřit až kolem sedmdesáti centimetrů. Střed těla, z něhož nohy vyrůstají, přitom zůstává nečekaně malý. Právě tento nepoměr dělá z druhu Colossendeis colossea jednoho z nejpodivněji stavěných členovců současných moří. Není mohutný jako krab, nemá silná klepeta humra ani objemné tělo suchozemské tarantule. Jeho velikost vzniká téměř výhradně prodloužením končetin. Kdybychom si je odmysleli, z domnělého obra by zbyl poměrně nenápadný živočich dlouhý jen několik centimetrů.
Označení mořský pavouk, které se pro něj i jeho příbuzné běžně používá, je srozumitelné, ale může vyvolávat nesprávnou představu. Nejde o pavouka, který by se druhotně přizpůsobil životu pod vodou. Colossendeis colossea patří mezi nohatky neboli pyknogonidy, samostatnou a velmi starou skupinu výhradně mořských členovců. S pavouky, štíry, sekáči a roztoči má společné vzdálenější evoluční kořeny, jeho tělo se však po nesmírně dlouhou dobu vyvíjelo vlastní cestou. Platné vědecké jméno druhu zní Colossendeis colossea Wilson, a zoologové jej řadí do čeledi Colossendeidae.
U většiny živočichů považujeme trup za hlavní část těla. Jsou v něm soustředěny orgány, zatímco končetiny slouží hlavně k pohybu, manipulaci s potravou nebo obraně. U nohatek tento obvyklý poměr téměř neplatí. Jejich trup je natolik štíhlý, že se do něj všechny vnitřní soustavy jednoduše nevejdou. Výběžky trávicího ústrojí proto pokračují do končetin a také pohlavní orgány jsou s nohama těsně spojeny. Není tedy úplně přehnané říci, že mořský pavouk žije z velké části ve vlastních nohách. Potrava, kterou nasaje, neprochází pouze malým středem těla. Trávicí výběžky ji rozvádějí i do dlouhých končetin. Nohy nejsou prázdnými podpěrami připojenými k hlavnímu organismu, ale plnohodnotnou součástí jeho vnitřního provozu.
Při pohledu shora působí tělo druhu Colossendeis colossea téměř jako úzký kříž složený z několika článků. Mezi nimi vyrůstají čtyři páry kráčivých nohou. Na předním konci se nachází nápadný sosák, tedy proboscis, kterým zvíře přijímá potravu. U dospělých zástupců rodu Colossendeis chybějí mohutná klepítka, jaká bychom čekali u pavoukovce, a velkou část práce při získávání potravy přebírá právě sosák. Rod Colossendeis je typický hlubokomořským způsobem života a zahrnuje největší známé nohatky.
Sedmdesáticentimetrové rozpětí, které se u Colossendeis colossea nejčastěji uvádí jako krajní hodnota, zní hrozivě. Neznamená však, že by se po dně procházel sedmdesáticentimetrový tvor s odpovídající hmotností. Jeho dlouhé nohy jsou mimořádně tenké a celé zvíře zůstává lehké. Připomíná spíše rozloženou konstrukci z drátů než těžkého korýše. Zvětšená fotografie mu může propůjčit vzhled monstra, jeho tělo je však křehké a uzpůsobené pomalému životu na mořském dně. V odborné literatuře bývá označován za největší popsaný druh pyknogonida právě podle rozpětí nohou.
Obří nohatky se často objevují v textech o polárním gigantismu, a proto se někdy automaticky předpokládá, že také Colossendeis colossea žije pouze v okolí Antarktidy. Jeho rozšíření je ale podstatně větší. Záznamy pocházejí z hlubších vod různých oceánských oblastí a druh bývá popisován jako široce, i když nerovnoměrně rozšířený obyvatel hlubokého moře. Databáze výskytů jej neomezují na Jižní oceán a odborné shrnutí revize druhu zmiňuje jak velmi hluboké oceánské vody, tak mělčí antarktické lokality. Antarktida je sice oblastí, kde nohatky dosahují nápadné rozmanitosti a některé z nich také velkých rozměrů, avšak Colossendeis colossea není jen kuriozitou zamrzlého jihu. Jeho prostředí může ležet stovky až tisíce metrů pod hladinou, kam neproniká sluneční světlo a kde se teplota během roku mění jen málo.
Na takovém místě není život prázdný, jak si lidé někdy představují. Dno může být porostlé houbami, sasankami, hydroidními koloniemi, mechovkami a dalšími přisedlými živočichy. Mezi nimi se pohybují červi, korýši, ostnokožci i ryby. Většina této krajiny však nevytváří hustý porost. Jednotlivé zdroje potravy mohou být rozptýlené a živočich musí procházet značnou plochu, aniž by přitom spotřeboval příliš mnoho energie. Dlouhé nohy zde dávají smysl. Umožňují překračovat nerovnosti, držet tělo nad usazeninami a rozložit hmotnost na velkou plochu. Colossendeis se po dně nepohybuje jako rychlý lovec, který se vrhá na prchající kořist. Jeho chůze bývá pomalá a opatrná. Každá noha se skládá z řady článků a při pohybu vytváří dojem, jako by se po dně posouvala velmi jemná mechanická konstrukce. Dlouhonohé tělo navíc živočichovi umožňuje obsáhnout poměrně velký prostor, aniž by musel posouvat svůj malý trup o celou vzdálenost. Může se natáhnout k potravě, překročit houbu nebo se zachytit na několika bodech členitého dna současně.
Mořský pavouk, jak mu budeme říkat, nemá ústa, která by ukusovala sousta stejným způsobem jako čelisti obratlovců nebo kusadla hmyzu. Na předním konci těla nese protáhlý sosák zakončený ústním otvorem. Přikládá jej k měkkým částem potravy a nasává tekutý nebo rozmělněný obsah. Zástupci rodu Colossendeis se živí jinými bezobratlými. V jejich potravě se objevují sasanky, hydroidi, medúzovití živočichové, mechovky, houby, drobní měkkýši nebo mnohoštětinatí červi. Přesná skladba potravy se může lišit podle druhu, lokality a toho, co je na dně dostupné. Pozorování hlubokomořských nohatek ukazují, že se mohou sosákem přisát k měkkému živočichovi a postupně z něj přijímat potravu, místo aby jej pronásledovaly a celé pozřely.
Takový způsob obživy dobře odpovídá jejich tělesné stavbě. Colossendeis colossea není vybaven k zápasu s velkou a silnou kořistí. Nemá mohutná klepeta ani robustní svalnaté tělo. Využívá spíše dosah dlouhých nohou, pomalý pohyb a sosák, jímž se dostane k měkkým tkáním. Není však snadné sledovat, co přesně tento druh ve svém prostředí dělá. Velká část znalostí o hlubokomořských nohatkách pochází z exemplářů vytažených vlečnými sítěmi, z nálezů uložených v muzeích a z omezeného počtu záběrů dálkově ovládaných ponorek. Živočich zachycený v síti sice prozradí svou anatomii, pohlaví nebo místo výskytu, ale už neukáže, jak se choval několik minut před odchytem.
Colossendeis colossea
Právě zde vzniká prostor pro příliš sebejistá tvrzení. U známějšího savce lze často přesně popsat způsob lovu, rozmnožování i délku života. U hlubokomořské nohatky může být spolehlivě doloženo, jak vypadá a kde byla nalezena, zatímco podrobnosti jejího každodenního života zůstávají zčásti ukryté. To platí i pro Colossendeis colossea. Ještě podivnější než trávení zasahující do nohou je způsob, jakým nohatky získávají kyslík. Nemají žábry podobné žábrám ryb nebo korýšů a postrádají také plíce. Kyslík přijímají přes povrch těla. U tak štíhlého živočicha je povrch ve srovnání s objemem mimořádně velký. Dlouhé nohy proto neslouží jen k chůzi. Zvětšují také plochu, přes kterou může probíhat výměna plynů. Kyslík rozpuštěný ve vodě prochází přes tělní pokryv a dále se musí dostat k tkáním.
S pohybem vnitřních tekutin nohatek souvisí činnost srdce, ale samotné srdce zřejmě nestačí k tomu, aby účinně zásobovalo celé dlouhé končetiny. Důležitou úlohu mají také pohyby trávicí soustavy, které pomáhají promíchávat tělní tekutinu v nohách. Tělo tak využívá jeden systém k několika účelům zároveň. Končetiny nesou zvíře, obsahují výběžky střeva, podílejí se na výměně plynů a jejich vnitřní prostředí je rozhýbáváno i činností trávicího traktu. Takové uspořádání může působit jako nouzové řešení organismu, kterému se orgány nevešly do trupu. Ve skutečnosti jde o stavbu, která se v oceánech osvědčuje velmi dlouho. Nohatky nepředstavují nepovedené pavouky ani slepou vývojovou uličku. Jsou samostatnou skupinou, jejíž tělo bylo po miliony let přetvářeno pro způsob života, jaký žádný suchozemský pavouk nežije.
Colossendeis colossea byl vědecky popsán už v roce 1881. To ovšem neznamená, že je dnes jeho zařazení a rozšíření beze zbytku vyřešené. U hlubokomořských organismů bývá běžné, že jsou známy z malého počtu exemplářů pocházejících z velmi vzdálených míst. Jednotlivé kusy mohou být poškozené, nedospělé nebo dochované způsobem, který znesnadňuje porovnání jemných znaků. U rodu Colossendeis se druhy rozlišují podle tělesných proporcí, tvaru sosáku, článkování a výbavy specializovaných končetin i podle dalších nenápadných anatomických detailů. Na fotografii mohou dvě nohatky vypadat skoro stejně, přestože zoolog při podrobném zkoumání najde rozdíly. Jindy se naopak ukáže, že exempláře popsané pod několika jmény představují jediný proměnlivý druh.
Moderní výzkum proto vedle tradiční anatomie využívá genetické metody. Ty mohou odhalit, že jedna zdánlivě široce rozšířená forma ve skutečnosti zahrnuje několik samostatných druhů. Stejně tak ale mohou potvrdit, že nápadně rozdílní jedinci patří k jedinému druhu. U antarktických a hlubokomořských nohatek už podobné studie odhalily přehlíženou rozmanitost, takže ani současná představa o rodu Colossendeis nemusí být konečná.
Pro člověka není nebezpečný a nepředstavuje obřího dravce číhajícího na kořist v temnotě. Jeho pozoruhodnost spočívá v něčem jiném. Colossendeis colossea nám připomíná, jak zkreslenou představu o živočišné stavbě získáváme ze světa kolem sebe. Známe savce, ptáky, hmyz a několik běžných pavouků, a proto nám jejich těla připadají normální. Hluboké moře se ale neřídí tím, co je nám důvěrně známé. V jeho stabilním chladu a tmě mohla evoluce zachovat řešení, jak v takovém prostředí přežít.
Výsledkem je tvor, který může mít rozpětí nohou menšího konferenčního stolku, a přitom je jeho skutečné tělo sotva delší než prst. Hlubiny oceánů jsou místem, kde se nachází mnoho zvláštních živočichů a Colossendeis colossea rozhodně mezi takové patří.
Zdroje:
https://www.koktejl.cz/poznani/bizarni-tvorove-nohatky-jak-se-mnozi/
https://www.stoplusjednicka.cz/nohatky-jsou-jako-z-vesmiru-krev-jim-pohaneji-stahy-streva
https://animalfact.com/sea-spider-pycnogonida/
https://zoom.iprima.cz/priroda/tajemstvi-morskeho-pavouka-430962
https://www.poznatsvet.cz/clanek/morsky-pavouk-aljaska-30000714.html
https://www.denik.cz/veda/osminohe-monstrum-ankarktida-nohatka-video/
