Článek
V lednu 1963 vyrazila z Irska jednatřicetiletá žena na kole. Chtěla dojet až do Indie, což znamenalo překonat tisíce kilometrů přes země, které znala převážně z knih a map. Neměla žádné doprovodné vozidlo, žádného společníka a ani moc peněz. V zavazadlech vezla několik nezbytností a malou pistoli. Tu si nevzala jen pro jistotu. Během cesty ji skutečně potřebovala. Jmenovala se Dervla Murphy a její dobrodružství nakonec neskončilo v Indii. Vlastně tam její cestovatelský život teprve začal.
Dervla Murphy
Dervla Murphy se narodila v roce 1931 v irském Lismore. Malém městečku, kde se toho zase tolik nedělo. Její otec pracoval jako knihovník, matka byla v domácnosti a rodina žila poměrně skromně. Když bylo Dervle deset let, dostala k narozeninám jízdní kolo a atlas. Dva dárky, které spolu zdánlivě nijak nesouvisely. Jenže ona si nad mapami začala představovat, kam všude by se na tom kole dalo dojet. A napadla ji Indie. Proč zrovna Indie? Těžko říct. Možná proto, že byla tak daleko. Pro irskou holku, která vyrůstala za druhé světové války, to muselo být místo skoro z jiného světa. Rozhodla se, že tam jednou dojede. Děti si samozřejmě vymýšlejí všelijaké věci. Jeden chce být kosmonautem, druhý námořníkem. Většina podobných plánů časem vyšumí. U Dervly se to nestalo.
Její matka však trpěla těžkou revmatoidní artritidou a postupně potřebovala stále větší pomoc. Dervla se o ni starala dlouhé roky. Musela se vzdát i některých vlastních plánů, protože jednoduše nemohla odjet a nechat matku samotnou. Pracovala, četla a jezdila na kole, kdykoliv to šlo. Ale Indie musela počkat. V roce 1962 jí matka zemřela. Krátce předtím přišla také o otce. Najednou neměla nikoho, o koho by se musela starat. Bylo jí třicet a za sebou měla roky, během kterých se její život točil hlavně kolem povinností. Teď mohla konečně udělat něco pro sebe. A kupodivu ji pořád lákalo přesně to, co si usmyslela jako desetiletá.
Na začátku roku 1963 tedy vyrazila. Její kolo bylo značky Armstrong a Dervla mu říkala Rozinante. Podle koně Dona Quijota. Docela příhodné jméno, protože i ona se pouštěla do něčeho, co mohlo ostatním připadat jako naprosté bláznovství. Nešlo o žádný speciální stroj pro dálkové expedice. Bylo to obyčejné cestovní kolo, na kterém měla absolvovat tisíce kilometrů, včetně horských cest, kde se občas nedalo pořádně ani chodit. S výbavou to také nepřeháněla. Nějaké oblečení, základní potřeby a zápisník. Čím méně věcí, tím lépe. Všechno si totiž musela vézt sama. A nemohla chybět malá pistole. Malá automatická pistole ráže 25, kterou si pořídila pro případ, že by se dostala do nebezpečí. Což se později skutečně stalo. Je potřeba si uvědomit, že se psal rok 1963. Samostatně cestující žena byla v mnoha zemích pořád dost nezvyklým úkazem. Natož žena, která přijede do odlehlé vesnice na kole, nemá s sebou manžela a ještě oznámí, že míří do Indie. Dervla ale podobné věci moc neřešila. Nikdy neměla potřebu žít tak, jak se od ní očekávalo.
Vyrazila přes Evropu směrem na východ. A protože byl leden, první velkou překážkou nebyli žádní lupiči ani nebezpečná zvířata. Byla to zima. Dnes si člověk může na internetu během pár minut zjistit, jaké počasí ho čeká, kde se ubytovat nebo jestli je některá silnice sjízdná. Dervla nic takového neměla. Když někde napadl sníh, musela se s tím vypořádat. Když neměla kde přespat, hledala pomoc u místních. A někdy se dostala do situací, které už opravdu nebyly příjemné. Jednou z nejznámějších příhod celé cesty bylo setkání s vlky na Balkáně. Dervla podle svého vyprávění vytáhla pistoli a jednoho z nich zastřelila. Příběh se později objevil snad v každém druhém článku o její cestě. Jen je dobré připomenout, že ho známe hlavně z jejího vlastního líčení. A ani pozdější životopisné články se úplně neshodují, kde přesně se odehrál.
V každém případě to nebylo jediné setkání s nebezpečím. V Íránu ji obtěžovali muži a při jednom incidentu musela znovu použít pistoli. Vystřelila, aby útočníky odehnala. Člověk by možná čekal, že právě podobné zážitky ji přimějí přehodnotit celý nápad. Vždyť mohla kdykoliv skončit, vrátit se domů a říct si, že to alespoň zkusila. Jenže ona pokračovala. A nejspíš to nebylo proto, že by měla nějakou zvláštní zálibu v nebezpečí. Spíš se odmítala smířit s představou, že několik špatných zkušeností musí rozhodnout o celém jejím životě. Navíc se ukazovalo, že těch dobrých zkušeností je mnohem víc.
Dervla během cesty přespávala všelijak. Někdy v jednoduchých ubytovnách, jindy u lidí, které ještě před několika hodinami vůbec neznala. Vesničané ji často zvali domů, nabídli jí jídlo a zajímali se, odkud přijela. Občas byla jejich zvědavost pochopitelně obrovská. Samotná Evropanka na kole nebyla něco, co by člověk potkával každý den. A Dervle se právě tohle líbilo. Nechtěla cestovat od jedné slavné památky ke druhé. Zajímalo ji, jak lidé žijí. Co jedí, o čem mluví, jak vypadají jejich domovy. Nebála se sednout si mezi ně, i když si navzájem rozuměli jen pár slov. Mimochodem, její přístup k cestování byl dost odlišný od toho, co si pod dovolenou představuje většina lidí. Což je pohodlná postel, dobrá restaurace nebo teplá sprcha. To vše pro ni nebylo nijak zvlášť důležité. Klidně se spokojila s místem na spaní a něčím jednoduchým k jídlu. To samozřejmě neznamená, že si užívala každou minutu. I ona bývala unavená, nemocná nebo naštvaná. Kolo se porouchávalo, počasí bylo mizerné a některé cesty se táhly donekonečna. Ale když se potom dostala do nějaké horské vesnice a místní ji pozvali mezi sebe, všechno to nepohodlí jí zřejmě připadalo jako přijatelná cena.
Zvláštní místo v jejích vzpomínkách měl Afghánistán. Dervla jím projížděla ještě před sovětskou invazí, občanskými válkami a nástupem Tálibánu. V zemi tehdy vládl král Záhir Šáh. Nebyla to žádná idyla, chudoba byla značná a život v odlehlých oblastech velmi tvrdý. Přesto šlo o úplně jiný Afghánistán, než jaký známe z televizních zpráv posledních desetiletí. Nejvíc ji však přitahovaly hory. A těch si užila dost. V některých úsecích bylo téměř nemožné na kole jet, takže ho musela tlačit nebo přenášet. Přesto se snažila dostávat i do míst, kterým se ostatní cestovatelé raději vyhýbali. Někdy se setkávala s lidmi, kteří žili velmi prostě a měli jen málo zkušeností s okolním světem. Dervla na ně nevzpomínala jako na nějakou turistickou atrakci. To je ostatně jedna z věcí, kvůli kterým stojí její knihy za přečtení. Nejsou to jen zápisky o tom, kolik kilometrů ujela a kde všude byla. Zachytila v nich také každodenní život v zemích, které se od té doby hodně změnily. Někde natolik, že by dnes stejnou cestu prakticky nebylo možné zopakovat. A když člověk čte o Afghánistánu šedesátých let, neubrání se myšlence, kolik z těch lidí, které Dervla potkala, později zažilo válku. A kolik z nich ji vůbec přežilo.
Po několika měsících dorazila do Indie. Sen, který si vymyslela jako malá holka nad atlasem, byl splněný. Z Irska se dostala na obyčejném kole až do země, která ji tolik let přitahovala. Jenže Dervla nebyla typ člověka, který by po dosažení cíle spokojeně odjel domů a začal žít poklidným životem. V Indii se zapojila do pomoci tibetským uprchlíkům. Ti po událostech roku 1959, kdy čínská armáda potlačila tibetské povstání, přicházeli do Indie ve velkém počtu. Dervla s nimi pracovala a jejich osudy ji silně zasáhly. Později se k nim ve svém psaní vracela. V roce 1965 vyšla její kniha Full Tilt: Ireland to India with a Bicycle. Čtenáře zaujala a z Dervly se stala úspěšná cestopisná autorka. Najednou mohla dělat něco, o čem se jí dřív ani nesnilo. Cestovat, psát o tom a z vydělaných peněz financovat další výpravy.
V roce 1968 se Dervle narodila dcera Rachel. Jejím otcem byl ženatý novinář Terence de Vere White. Dervla se nikdy nevdala. V Irsku šedesátých let přitom nebylo svobodné mateřství zrovna něčím, nad čím by okolí jen mávlo rukou. Jenže ona si ale na společenské konvence nikdy moc nepotrpěla. A co víc, ani narození dcery neznamenalo konec cestování. Když Rachel trochu povyrostla, začala ji brát s sebou. Společně podnikly například cestu do horského Baltistánu v oblasti dnešního Pákistánu. Rachel bylo tehdy teprve pět let. Dovedu si představit, co by na podobný nápad řekla většina rodičů. Vzít malé dítě do odlehlých hor, kde je zima, špatné cesty a lékařská pomoc daleko? Dervla to ale viděla jinak. Chtěla, aby její dcera poznala svět i mimo pohodlí evropského domova. Aby se setkávala s jinými lidmi a zjistila, že se dá žít mnoha různými způsoby. Jestli to bylo vždycky rozumné, je samozřejmě jiná otázka. Dervla ostatně nikdy netvrdila, že její způsob života musí vyhovovat každému. Rachel později vyrůstala s matkou, která rozhodně nebyla obyčejná. A společné cestování se stalo součástí jejich rodinného života.
Dervla Murphy nakonec napsala více než dvacet knih. Procestovala velkou část světa, od Etiopie přes Madagaskar až po Rusko, Kubu nebo Blízký východ. S přibývajícími roky se přitom její zájem stále více obracel k politice a sociálním problémům. Psala o chudobě, konfliktech i o tom, jak rozhodnutí mocných dopadají na obyčejné lidi. Nebyla vždycky nestranná. Dokázala být hodně kritická a některé její názory vyvolávaly spory. Jenže ona se nikdy nesnažila být neutrální pozorovatelkou, která si všechno zapíše a raději k ničemu neřekne svůj názor. Když ji něco rozčilovalo, dala to najevo.
Přestože během života urazila obrovské vzdálenosti, nikdy se nenaučila řídit auto. Nepotřebovala ho. Mnohem raději chodila pěšky, jezdila na kole nebo využívala místní dopravu. Cestovala i v pokročilém věku, kdy už většina jejích vrstevníků dávno dávala přednost klidnějšímu životu. Zemřela 22. května 2022. Bylo jí devadesát let a poslední roky prožila v rodném Lismore. Vlastně se tak vrátila tam, kde všechno začalo.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/travel/article/remembering-dervla-murphy-fearless-frank-inspiring-travel-writer
https://www.travelbooks.co.uk/dervla-murphy/
https://www.irishtimes.com/life-and-style/people/dervla-murphy-obituary-a-ground-breaking-and-fearless-travel-writer-1.4886092
https://www.afar.com/magazine/a-tribute-to-the-late-irish-adventure-writer-dervla-murphy
https://wildbounds.com/blogs/culture-and-pioneers/ireland-to-india-on-a-bike-the-story-of-dervla-murphy
https://www.themarginalian.org/2022/09/25/dervla-murphy-full-tilt/
https://www.independent.co.uk/news/obituaries/dervla-murphy-travel-writer-obituary-b2087891.html
