Nenápadná znakoplavka je pod vodou dravým lovcem. Člověka dokáže až nečekaně bolestivě bodnout

Když se člověk podívá do zahradního jezírka, tůňky nebo mělkého rybníčku, většinou nejdřív zahlédne larvy komárů, drobné korýše, pulce nebo vodoměrky bruslící po hladině. Teprve po chvíli si všimne něčeho zvláštního. Pod hladinou visí malý, člunkovitý tvor, obrácený břichem vzhůru, jako by se mu celý svět převrátil naruby. Občas prudce zabere dlouhýma zadníma nohama a vystřelí vodou s překvapivou rychlostí. To je znakoplavka obecná, latinsky Notonecta glauca, jedna z našich nejznámějších vodních ploštic.

Na první pohled není nijak zvlášť nápadná. Měří přibližně kolem jednoho a půl centimetru, takže vedle vážek, potápníků nebo větších vodních brouků nepůsobí nijak mohutně. Jenže v malém vodním světě je znakoplavka skutečný predátor. Neživí se řasami ani tlejícím listím, neškrábe povlak ze dna a nespokojuje se s drobnými zbytky. Loví. A loví velmi účinně. Je to tvor dokonale přizpůsobený životu těsně pod hladinou, kde se setkává vzduch, voda, světlo a pohyb drobných živočichů.

Znakoplavka patří mezi ploštice, tedy do stejné velké skupiny hmyzu jako kněžice, ruměnice nebo vodoměrky. Na rozdíl od mnoha suchozemských příbuzných však svůj život tráví ve vodě. Přesto není rybou ani vodním broukem a nemá žábry. Dýchá vzdušný kyslík, který si bere z hladiny, a pod vodou si s sebou nese zásobu vzduchu. Právě tahle kombinace vzdušného dýchání a vodního způsobu života z ní dělá jednoho z nejzajímavějších obyvatel stojatých vod.

České jméno znakoplavka je výstižné. Tento hmyz opravdu plave naznak, tedy obráceně, hřbetem dolů a břichem vzhůru. Není to náhoda ani podivná chyba přírody. Je to způsob života, který jí umožňuje držet se těsně pod hladinou, sledovat okolí a vyrážet za kořistí.

Když znakoplavka odpočívá, často se jakoby zavěsí pod vodní hladinu. Pomáhá jí k tomu povrchové napětí vody a také zásoba vzduchu na těle. Zadní nohy má dlouhé, zploštělé a lemované jemnými chloupky, takže fungují jako vesla. Stačí několik prudkých záběrů a zvíře se přesune jinam. Při pomalém pohybu působí trochu jako malá lodička, při útoku spíš jako vystřelená pružina.

Zvláštní je i její zbarvení. U mnoha vodních živočichů bývá hřbet tmavý a břicho světlé. Když se na ně dívá predátor shora, splývají s tmavším dnem, a když se na ně dívá zdola, splývají se světlou hladinou. Znakoplavka to má do jisté míry obráceně, protože je obráceně i natočená. Její tělo je přizpůsobené tomu, že se většinu času pohybuje břichem k hladině. I v tom je vidět, jak důkladně se její tělesná stavba přizpůsobila zvláštnímu způsobu života.

Znakoplavka obecná je dravá vodní ploštice. Kořist vyhledává zrakem, vnímáním pohybů vody i pomocí drobných vln na hladině. Není to pasivní tvor, který by jen čekal, co mu připlave k ústům. Umí číhat, ale také aktivně vyrazit. Loví larvy komárů a jiného vodního hmyzu, drobné korýše, pulce a za určitých okolností i velmi malé rybky. U tak malého zvířete je překvapivé, jak odvážně si někdy troufá na kořist, která není o mnoho menší než ona sama.

Její zbraní není kusadlo v běžném smyslu, ale bodavě sací ústní ústrojí. Ploštice mají sosák, kterým kořist probodnou. Do těla oběti vpraví sliny s látkami, které pomáhají rozkládat tkáně, a potom vysávají natrávený obsah. Z našeho pohledu to může znít dost drsně, ale v přírodě je to běžná a účinná lovecká strategie. Stejným principem se živí i řada jiných dravých ploštic.

Právě kvůli tomuto sosáku není dobré brát znakoplavku neopatrně do ruky. Když se cítí ohrožená, může bodnout. Její bodnutí se někdy přirovnává k bodnutí vosy nebo k ostrému štípnutí. Pro zdravého člověka obvykle nepředstavuje vážné zdravotní nebezpečí, ale příjemné rozhodně není. Znakoplavka však člověka aktivně nenapadá, jen se brání. Kdo ji pozoruje ve sklenici nebo v jezírku a nechává ji být, nemusí se jí bát.

Znakoplavka žije ve vodě, ale dýchá vzduch. To znamená, že musí pravidelně přicházet ke hladině. Nevystrkuje však z vody hlavu jako savec. Vzduch si bere na zadní části těla a drží si ho v podobě vzduchové vrstvy a bubliny. Její tělo je pokryté jemnými strukturami, které pomáhají vzduch udržet. Díky tomu nepůsobí pod vodou jako obyčejný smáčený předmět, ale jako živý stroj vybavený tenkým vzduchovým obalem.

Tato vlastnost zaujala i vědce. Povrch těla znakoplavky dokáže zadržovat vzduch pod vodou tak dobře, že se stal inspirací pro výzkum materiálů odpuzujících vodu a snižujících odpor při pohybu ve vodním prostředí. U tak obyčejně vypadajícího živočicha je to krásná připomínka, že příroda často řeší technické problémy dávno před člověkem. Znakoplavka nepotřebuje laboratoř ani výpočty. Její tělo je výsledkem dlouhého vývoje, v němž přežívaly ty tvary a povrchy, které ve vodě fungovaly nejlépe.

Vzduchová zásoba má ale i jiný důsledek. Znakoplavka je poměrně vztlaková, tedy voda ji nadnáší. Proto často setrvává u hladiny a pohyb do hloubky ji stojí energii. Přesto se dokáže potápět a lovit i níže, zvlášť když ji k tomu láká vhodná kořist. Hloubka vody tak ovlivňuje i její lovecké chování.

Pro znakoplavku není hladina jen hranice mezi vodou a vzduchem. Je to lovecká plocha, strop, opora i zdroj informací. Pod hladinou se pohybují larvy komárů, které se potřebují nadechovat, drobní korýši, larvy jiného hmyzu a spousta dalších živočichů. Každý pohyb vytváří drobné vlnky, vibrace nebo změny tlaku. Znakoplavka se v tomto světě vyzná mnohem lépe než člověk, který vidí jen hladinu třpytící se na slunci.

Výzkumy ukázaly, že znakoplavky umějí rozlišovat různé druhy povrchových vln. Jinak vypadá pohyb možné kořisti a jinak pohyb jiné znakoplavky nebo neživého podnětu. Pro drobného predátora je to zásadní. Nemůže plýtvat energií na každý náhodný záchvěv. Musí rozeznat, kdy se vyplatí zaútočit a kdy zůstat v klidu.

V zahradním jezírku si toho člověk může všimnout při delším pozorování. Znakoplavka dlouho nehybně visí pod hladinou. Pak se najednou prudce pohne, jako by dostala neviditelný signál. Ve skutečnosti ho opravdu dostala, jen ne takový, jaký vnímáme my. Voda jí předala zprávu.

Znakoplavka obecná patří v Evropě k běžným druhům. Vyskytuje se ve stojatých a pomalu tekoucích vodách, v rybnících, tůních, příkopech, zahradních jezírkách, zatopených lomech i menších nádržích. Vyhovují jí vody, kde je dostatek potravy a kde může snadno připlouvat k hladině. Často se objevuje i v nově vzniklých vodních plochách, protože dospělci umějí létat a dokážou si nové místo najít.

To je pro mnoho lidí překvapení. Znakoplavka nevypadá jako tvor, který by se mohl zvednout z vody a odletět. Přesto má křídla a za teplého počasí, zejména v pozdním létě a na podzim, může přeletovat mezi nádržemi. Když jezírko vyschne, zhorší se v něm podmínky nebo je někde poblíž lákavější voda, znakoplavka není odsouzená k čekání. Může se přesunout.

Do zahradních jezírek se tedy často dostane sama. Není nutné ji přinášet. Pokud je v okolí nějaká voda a jezírko nabízí potravu, je jen otázkou času, kdy se objeví. Pro majitele jezírek to může být známka, že se v nádrži začíná tvořit skutečný malý ekosystém. Znakoplavka není ozdoba jako leknín, ale patří k životu vody stejně jako larvy vážek, vodoměrky nebo potápníci.

Život znakoplavky se ale neodehrává jen v podobě dospělého lovce. Na jaře dochází k rozmnožování. Samičky kladou vajíčka do vodních rostlin nebo rostlinných pletiv. Z nich se líhnou nymfy, které se podobají dospělcům, ale ještě nemají plně vyvinutá křídla a pohlavní orgány. Ploštice neprocházejí proměnou dokonalou jako motýli nebo brouci, u nichž je vajíčko, larva, kukla a dospělec. U znakoplavky je vývoj postupný. Mladé nymfy rostou, několikrát se svlékají a stále více se podobají dospělému hmyzu.

Už mladé znakoplavky jsou dravé. Nečekají na dospělost, aby začaly lovit. Samozřejmě si vybírají kořist odpovídající své velikosti, ale způsob života je podobný. V letních měsících tak můžeme ve vodě najít různé velikostní stupně. Později se z nich stávají dospělci, kteří mohou přezimovat a na jaře založit další generaci.

Přezimování je pro vodní hmyz náročné období. Někteří jedinci přečkávají chlad v chráněných částech vodního prostředí, v bahně, mezi rostlinami nebo v místech, kde voda zcela nepromrzá. Záleží na konkrétních podmínkách. Malá tůň může být pro život bohatá v létě, ale v zimě riskantní. Větší nádrž poskytuje stabilnější prostředí.

Když člověk najde znakoplavku v jezírku, může mít smíšené pocity. Na jednu stranu je fascinující, na druhou stranu je to predátor. Pokud má někdo v jezírku rybí potěr, velmi malé pulce nebo jiné drobné živočichy, znakoplavka je může lovit. V běžném přírodně laděném jezírku však není důvod ji automaticky likvidovat. Je součástí rovnováhy. Loví i larvy komárů, což je pro člověka spíš příjemná služba.

V malých nádobách, kde člověk cíleně odchovává pulce nebo potěr, může být problém. Tam se predátorům daří snadno, protože kořist nemá mnoho úkrytů. Ve větším, zarostlém jezírku je situace jiná. Rostliny, členité dno, kameny a různé hloubky vytvářejí prostředí, kde se lovec i kořist neustále vyvažují. Čím pestřejší jezírko je, tím méně se obvykle stává, že jeden druh všechno ovládne.

Znakoplavka obecná není jediná znakoplavka, která se u nás může objevit. V české přírodě žije více druhů z této skupiny. Obecně se poznají podle typického plavání naznak, člunkovitého těla a dlouhých zadních nohou. Přesné určení druhu už může vyžadovat zkušenost, lupu a znalost detailů ve zbarvení či stavbě těla.

Často se plete také s jinými vodními plošticemi. Například klešťanka nebo splešťule mají také bodavě sací ústrojí a dravý způsob života, ale vypadají jinak. Vodoměrky se zase pohybují po hladině, nikoli pod ní. Znakoplavka je mezi nimi nápadná právě svým obráceným plaváním. Jakmile si člověk jednou všimne, že hmyz visí pod hladinou břichem vzhůru a vesluje dlouhýma nohama, obvykle už si ji nesplete.

Znakoplavka obecná není přírodní vzácnost ani ohrožený symbol čistých horských pramenů. Je to poměrně běžný druh stojatých vod. Právě tím je ale zajímavá. Patří k těm tvorům, kteří ukazují, že i obyčejná tůň může být plná dramatických vztahů. Zatímco člověk vidí malou vodní plochu, znakoplavka v ní prožívá celý svět. Hledá potravu, vyhýbá se větším predátorům, dýchá u hladiny, vnímá vlnění vody, rozmnožuje se a při vhodné příležitosti odlétá dál.

Zdroje:

https://www.rybarskyrozcestnik.cz/atlasy/znakoplavka-obecna-notonecta-glauca/

https://www.ireceptar.cz/zvirata/znakoplavka-a-klestanka-potapecky-s-prirodni-kyslikovou-bombou.html

https://www.naturespot.org/species/common-backswimmer

https://www.inaturalist.org/cs/taxa/56554-Notonecta-glauca

https://www.chovzvirat.cz/zvire/1377-znakoplavka-obecna/