Článek
Není to tak dávno, co jsem se svým mužem kupovala nemovitost. Ne že bychom neměli krásné bydlení, ale za změnou stálo zaměstnání, které pro nás bylo krapet z ruky a z dlouhodobého hlediska by bylo cestování neúnosné. A tak padlo rozhodnutí a započalo hledání vhodného domova. Většinou má každý jasné představy o tom, co hledá a očekává. Realitní servery jsou většinou velmi dobře přehledné, a tak je hledání poměrně snadné. Pak ale přichází první „ALE“.
Úvodní fotografie slouží k prvnímu upoutání pozornosti. Tedy pokud to je alespoň trochu možné. A většina lidí si nejdřív prohlédne fotografie, než si přečte informace pod nimi. Někdy se ovšem již za první fotografií ukrývá počítačová vizualizace. Po otevření dalších fotek pak najdete dům v otřesném stavu. Po přečtení textu se vše vyjasňuje, a tak hledáte dál. Když už fotografie vypadají celkem dobře a text odpovídá vašim požadavkům, nezbývá nic jiného než kontaktovat daného realitního makléře, který má nemovitost na starost. Většinou se tedy dovoláte do realitní kanceláře, kde předají vaše kontaktní údaje makléři a ten vás následně kontaktuje.
Když se spojíte a domluvíte termín prohlídky, nezbývá než čekat na konkrétní den. Většinou jsme jeli o něco dříve. Většinou za účelem rychlé obhlídky okolí. A následně vstupujete k dané nemovitosti a její prohlídce. A tady začíná další rozčarování. Máte najednou pocit, že na fotografii byla nemovitost zcela jiná a na moment zapřemýšlíte, zda jste opravdu na správném místě. Nebyl dům focen před několika lety, kdy byl ještě v dobrém stavu? Uvnitř domu i při venkovním svitu slunce se cítíte jako v kobce. Fotografie interiéru jsou totiž ve většině případů upravovány tak, že se zvyšuje jas. Z krásného prosvětleného domu je pak opravdu tmavé království.
To jsou většinou ale spíše takové drobnosti. A tak po prvním okouknutí interiéru začnu pokládat jednoduché otázky. Na podlaze vidím koberec nebo lino a ptám se makléře, zda jsou zde podlahy betonové. Odpověď od makléře, která zní ano, mi nepřijde zcela uspokojující, a tak odhrnu kousek koberce. Pod ním vidím velmi stará dřevěná prkna, kde je mezi nimi vidět něco jako hlína. Moje reakce na to, že tady pod ním beton není, se setkává s jeho odpovědí, že tady teda zrovna asi není. Nedá mi to a přecházím do další místnosti, kde je položené lino. Odhrnu tedy i kus lina a opět vidím dřevěná rozdrolená prkna. Už trochu naštvaným hlasem povídám, že tady ale také určitě není beton. V ten okamžik, ať by nám makléř řekl cokoliv, už by to bylo zcela zbytečné. Další informace byly podobného charakteru, a tak jsme dům opustili s tím, že máme i jiné prohlídky.
U další nemovitosti to nebylo příliš jiné. Na spoustu otázek nebyla schopna makléřka odpovědět. Všechno slíbila zjistit. Takže vlastně člověk viděl skořápku, ale pod ní už se nemohl dostat. Taková nepřipravenost mi přišla zcela neprofesionální a určitě hrála velkou roli v tom, proč jsme si dům nevybrali. Byla to pěkná stavba, s přijatelným pozemkem. Ovšem nevěděli jsme nic zásadního, co se týče vody, elektriky, krovů, komínu a dalších důležitých věcí.
Na další dům asi nezapomene nikdy a dnes už se smíchem pouze vzpomínáme. Uchvátil nás již na fotkách. Vstupní chodba v domě byla nádherná klenba obložená dřevem. Prostorná kuchyň, která byla také obložená dřevem a další pokoje byly v podobném stylu. Celkem pěkná půda. Po příjezdu, který byl opět o něco dřív, jsem s manželem obcházela podél nemovitosti. U zadní strany domu byla zídka, která lemovala úzký chodníček podél silnice. Zídka byla rozmlácená a z této strany měl dům vysklené balkónové dveře. Už tady jsme se na sebe podívali a trochu se pousmáli, kde to zase jsme. Nicméně interiér na fotce nás tak oslovil, že i nadále jsme se těšili na příjezd makléře a následnou prohlídku interiéru.
S očekáváním otevření vstupních dveří a spatřením té nádherné klenby nás dělilo pár vteřin. A pak se dveře otevřely. Při vstupu do chodby jsme opravdu zatajili dech. Otáčela jsem se pořád dokola a s otevřenou pusou nechápavě koukala na to, co vidím. Z nádherného dřevěného obložení z fotografie nás čekala pouze dost ubohá tapeta v dekoru dřeva nalepená na zdi. Pozorovala jsem manžela, který tam stál a jeho pohled nikdy nezapomenu. V tu chvíli se naše pohledy setkaly a oba jsme se hlasitě začali smát. Nešlo to. Už nám to přišlo celkem komické.
V tu chvíli se makléř odcházející dál do prostoru otočil a zeptal se, co nás tak pobavilo. Nechtěli jsme ho urazit, a tak manžel dodal, že si vybavil něco vtipného. A šlo se dál. Do té „krásné“ kuchyně, která dle fotek byla také obložená dřevem a působila čistě a útulně. Mimo jiné byla na fotce i celkem pěkná kuchyňská linka, která se ale nedala posoudit po technické stránce. Když jsem přišla blíž, z obložení se stala opět pouze tapeta, která byla ale velmi amatérsky přitlučená hřebíky na nějaké lišty. To, co bylo za tapetou, se dalo prozkoumat celkem snadno a nic pěkného tam nebylo. Když jsem chtěla otevřít jednu skříňku, dvířka mi zůstala v ruce. Na to pan makléř konstatoval, že se musí pouze utáhnout dvířka. Rozbitý pant však napovídal něco jiného. Pak přišla na řadu prohlídka malé půdičky. Ta z celého domu vypadala asi nejlépe. Až na jedno dvě místa. Ohořelý komín a díru v podlaze. Komín jsem už ani neřešila, ale ta díra nás fascinovala. Musela jsem se na ni zeptat. Po odpovědi jsem neměla dalších slov. To není nic závažného, odpověděl mi. Bylo však vidět, že díru vidí asi poprvé. Sám ji prozkoumával a strkal do ní nohu. V ten moment jsem si představila, jak tam makléř najednou propadne a my ho budeme vyprošťovat. Strategicky jsem se tedy otočila s tím, zda můžeme ještě dolů.
I taková díra ve stropě může každému připadat jinak velká.
Na dotaz, jak je to tam s vodou, přišla rychlá reakce. Dobře, povídal, a pustil kohoutek. Z kohoutku začala téct pěkná, taková hnědá voda. Říkal, že to za chvilku odteče a že ji nechá chvilku puštěnou. Šli jsme se tedy podívat do další místnosti, ale už poměrně znechuceně. V podstatě šlo pouze o nahlédnutí, protože už v tu chvíli jsme věděli, že tato nemovitost není to, co hledáme. Po návratu stále tekla žlutá voda. Makléř si nedokázal vysvětlit, proč tomu tak je. Řekla jsem mu tedy, ať vodou šetří, že to není podstatné. Trval na tom, že se ale musíme podívat do sklepa, že je opravdu krásný. O sestupu dolů mluvil i o tom, že je krásně prostorný a suchý. Už po klesání po schodech nám do nosu lezla vlhkost. Po došlápnutí posledního schodu byla na zemi jasně vidět mokrá místa. No, asi si suchý sklep představujeme každý jinak. Pak se otočil za roh a mluvil něco o nějaké studánce. A byla tam. V údajně naprosto suchém sklepě se nacházela studánka, která způsobila vlhkost v celém sklepě. Tak jsme tento suchý sklep pochválili a poděkovali. Cesta nahoru byla opravdu rychlá a naše těla směrovala ke vstupním dveřím. Tam nás ještě makléř požádal o podpis, že jsme nemovitost navštívili. Následoval náš rychlý úprk do auta a neuvěřitelný smích. Zároveň nám to bralo energii v dalším hledání. Protože co prohlídka a makléř, to naprosté zoufalství.
Takových prohlídek následovalo ještě pár. Pak přišel na řadu náš současný dům nebo spíše chalupa. Pan makléř byl celkem dobře připravený a na každou otázku měl odpověď, která korespondovala s tím, co vidíme. Byla to chalupa určená k vnitřní rekonstrukci, ale byla dle našich představ. Až na pozemek, který je tedy menší, než byl původní záměr. Nicméně se z něj stal náš nový domov. Pokud by se naše situace změnila a hledali jsme další nemovitost, po takových zkušenostech si troufám říct, že by k prohlídce možná ani makléř nebyl potřeba.
V současné době jsou na výkon povolání makléře vyžadovány určité zkušenosti, vzdělání nebo certifikát. Nemyslím si ale, že je to to, co z makléře udělá makléře. Jak se potvrzuje v reálném životě, vzdělání někdy opravdu nic neznamená. Neznamená to, že vystudovaný člověk bude toto zaměstnání vykonávat správně a s požadovanou etikou. Neznamená, že vám nebude lhát jen proto, aby prodal. Určitě je dobré mít dobré znalosti problematiky, ale na to by stačilo opravdu dobré proškolení. Upřímnost se v prodeji moc nenosí, ale rozhodně jsou lidé, kteří ji dokáží ocenit. Protože pak víte hned, jakou investici budete potřebovat.
Co z toho všeho plyne? Nenechte se ošálit fotografiemi. Někdy to, co vypadá dobře, nestojí ani za návštěvu a naopak to, co vidíte a vypadá hrozně, může být naopak cesta k vlastní realizaci útulného bydlení. Ptejte se a pokud nedostanete upřímné a rychlé odpovědi, je pravděpodobné, že problémů bude víc, než si myslíte.
Přeji šťastnou ruku a opravdu dobrého makléře při hledání vašeho nového domova.
