Článek
Na první pohled vypadá jako docela obyčejný malý kříženec. Má vztyčené uši, huňatý ocas a trochu liščí výraz. Jenže norský lundehund je všechno, jen ne obyčejný pes. Na každé tlapce má nejméně šest prstů, dokáže zaklonit hlavu až k páteři a jeho klouby mají tak neobvyklou pohyblivost, že by mu ji mohl závidět leckterý akrobat. Tyhle zvláštnosti přitom nevznikly kvůli výstavám. Po staletí mu pomáhaly při nebezpečné práci na norských útesech, kde lovil papuchalky. Dnes patří mezi nejvzácnější psí plemena a jeho chovatelé řeší poněkud neobvyklý problém. Jak zachránit plemeno, kterého kdysi zbývala jen hrstka jedinců, aniž by mu další příbuzenská plemenitba přinesla ještě více zdravotních potíží?
Norský lundehund (Norwegian Lundehund)
Na severu Norska, mezi skalnatými ostrovy a strmými pobřežními útesy, se kdysi odehrával lov, který bychom dnes považovali za dost zvláštní. Lidé tam vyráželi za papuchalky, drobnými mořskými ptáky s nápadně barevným zobákem. Jejich maso sloužilo jako potrava a využívalo se také peří. Jenže dostat se k nim nebylo jednoduché. Papuchalkové hnízdí v norách, skalních štěrbinách a na místech, kam se člověk často vůbec nedostane. A právě tady přicházel ke slovu malý, neobyčejně obratný pes. Norský lundehund se dokázal protáhnout úzkými otvory, pohybovat se po kluzkých kamenech a vytahovat ptáky z jejich úkrytů. Jeho úkolem bylo přinášet kořist lovci, pokud možno nepoškozenou. Nebyl to žádný velký silák. Spoléhal především na svou pohyblivost, jistotu při lezení a schopnost pracovat v terénu, kde by většina ostatních psů měla značné problémy.
Samotný název plemene ostatně napovídá, k čemu sloužilo. Norské slovo lunde znamená papuchalk a hund pes. O přesném stáří plemene se někdy píše až příliš sebejistě. Objevují se tvrzení, že jeho předkové existovali už před tisíci lety. Takové informace je ale potřeba brát s rezervou. Jisté je, že jde o staré norské pracovní plemeno, jehož podoba se vyvíjela v úzkém spojení s tradičním lovem mořských ptáků. Zvlášť významným místem se stal ostrov Værøy na Lofotech.
Kdyby měl člověk vybrat jedinou vlastnost, která lundehunda odlišuje od ostatních psů, nejspíš by ukázal na jeho tlapky. Zatímco běžný pes má na přední končetině zpravidla pět prstů včetně paspárku a na zadní čtyři, lundehund jich má nejméně šest na každé tlapce. A nejsou to jen nějaké nepotřebné výrůstky. Některé z přídavných prstů mají vyvinuté kostní a svalové struktury a pomáhají psovi při pohybu po nerovném povrchu. Tlapka se díky nim může lépe přizpůsobit skalním výčnělkům a získat pevnější oporu. Tím ale anatomické zvláštnosti nekončí. Lundehund má mimořádně pohyblivé ramenní klouby. Přední končetiny dokáže vytočit do stran v rozsahu, který u jiných plemen běžně nevidíme. Jeho krk je zase natolik ohebný, že dokáže zaklonit hlavu dozadu až k hřbetu. A zajímavé jsou i uši. Umí je zvláštním způsobem sklopit a částečně uzavřít zvukovod, což mohlo pomáhat při pohybu v úzkých norách plných prachu a nečistot.
Dlouhou dobu byl lundehund pro obyvatele některých norských ostrovů užitečným pomocníkem. Pak se ale poměry změnily. Lov papuchalků začal ustupovat, rozšířily se jiné způsoby jejich získávání a psi postupně ztráceli své původní uplatnění. K tomu se přidaly nemoci a velmi malá chovná populace. Ve 20. století se plemeno několikrát ocitlo nebezpečně blízko úplnému zániku. Významnou roli při jeho záchraně sehrála chovatelka Eleanor Christieová, která se o lundehundy začala zajímat ve třicátých letech. Psi z Værøy se díky ní dostali také na norskou pevninu. Jenže záchrana nebyla vůbec jednoduchá. Populaci opakovaně zasáhla psinka a po druhé světové válce zůstalo jen několik přeživších jedinců. Právě z této mimořádně úzké skupiny pochází dnešní chov. A to je problém, který si plemeno nese dodnes. Když totiž zachraňujete zvíře z několika málo jedinců, nestačí jen zajistit, aby se narodilo co nejvíce štěňat. Potřebujete také genetickou rozmanitost. A tu z několika zakladatelů jednoduše nevykouzlíte.
Podle standardu Mezinárodní kynologické federace patří norský lundehund do páté skupiny mezi špice a primitivní plemena, konkrétně mezi severské lovecké psy. Je to poměrně drobný, lehce stavěný pes s obdélníkovým tělem. Psi dosahují kohoutkové výšky přibližně 35 až 38 centimetrů, feny 32 až 35 centimetrů. Hmotnost se pohybuje zhruba kolem šesti až sedmi kilogramů. Srst je hustá, s měkkou podsadou a hrubší krycí vrstvou. Typické bývá červenohnědé až plavé zbarvení s bílými znaky, přípustné jsou i další odstíny odpovídající standardu. Povahově jde o živého, pozorného a zvídavého psa. Jenže kdo by očekával bezvýhradně poslušného společníka, mohl by být trochu zklamaný.
Lundehund byl po generace zvyklý pracovat samostatně. V úzké skalní noře mu člověk nemohl dávat povely na každém kroku. Musel se rozhodovat sám, hledat cestu a poradit si s překážkami. Určitou samostatnost si zachoval i dnes. Při výcviku proto nemusí reagovat tak ochotně jako plemena vyšlechtěná k úzké spolupráci s člověkem. Někdy působí, jako by si nejdřív potřeboval rozmyslet, zda mu požadovaný úkol vůbec stojí za námahu. To ovšem neznamená, že by byl hloupý. Právě naopak. Nejlépe se s ním pracuje pomocí pozitivní motivace, krátkých lekcí a trpělivého opakování. Tvrdé zacházení může vést spíš k nedůvěře než k lepší poslušnosti.
Lundehund může být příjemným rodinným společníkem. Ke svým lidem si vytváří silné vazby, bývá hravý a při dobré socializaci dokáže vycházet i s dalšími psy. K cizím lidem se však může chovat zdrženlivě. Jeho majitel by měl počítat s tím, že jde o aktivního a poměrně vynalézavého psa. Obyčejné krátké venčení kolem domu mu nemusí stačit. Potřebuje pohyb, možnost zkoumat okolí a také zaměstnat hlavu. Čichací hry, hledání předmětů nebo nenáročné překážkové aktivity pro něj mohou být velmi vhodné. Lundehund je výborný lezec a dokáže se protáhnout překvapivě malými otvory. Zahradní plot, který spolehlivě udrží jiného psa podobné velikosti, proto nemusí být pro lundehunda žádnou velkou překážkou. Pozornost si zaslouží také jeho lovecký původ. Přestože se dnes papuchalkové běžně neloví, zájem o ptáky a drobná zvířata může přetrvávat. Soužití s dalšími domácími mazlíčky je tedy potřeba posuzovat individuálně.
Lundehund rozhodně nepatří mezi plemena známá častými vážnými útoky na člověka. To samozřejmě neznamená, že žádný lundehund nikdy nikoho nekousl. Strach, bolest, nevhodné zacházení nebo nedostatečná socializace mohou vést k obrannému kousnutí prakticky u jakéhokoli psa.
Při rozhodování o pořízení lundehunda by měl zájemce věnovat zvláštní pozornost jeho zdraví. Jenže tak malý počet předků, ze kterých dnešní lundehundi pocházejí, si vybral svou daň. A bohužel dost nepříjemnou. Plemeno má velmi malou genetickou rozmanitost a poměrně často se u něj objevují vážné problémy s trávením. Dokonce se pro ně používá označení lundehundí syndrom. Jedním z onemocnění, která s ním souvisejí, je střevní lymfangiektazie. Zjednodušeně řečeno, ve střevech přestanou správně fungovat mízní cévy a pes začne ztrácet bílkoviny. Ty pak jeho tělu chybějí. Někdy se to zpočátku projevuje jen občasným průjmem, jindy pes hubne, zvrací nebo se u něj objeví otoky. A nemusí to být vůbec jednoduché řešit. Některým psům pomůže speciální dieta a léky, takže mohou dál žít poměrně normálně. U jiných se ale problémy vracejí, někdy i přes veškerou snahu veterinářů. V těžších případech může být onemocnění dokonce smrtelné. Ne u každého psa se nemoc skutečně rozvine. Genetická dispozice je však v populaci natolik rozšířená, že ji nelze přehlížet.
Pro chovatele to představuje nepříjemné dilema. Pokud by z reprodukce vyřadili všechny jedince s možným rizikem, už tak malou genetickou základnu by ještě více zúžili. Proto se v Norsku přistoupilo k řešení, které by ještě před několika desetiletími vyvolalo mezi zastánci čistokrevného chovu pořádný rozruch. Norský lundehundí klub ve spolupráci s kynologickými a vědeckými institucemi zahájil program řízeného křížení s dalšími severskými plemeny. Vybráni byli norský buhund, islandský ovčácký pes a švédský norbotenský špic. Cílem nebylo a není vytvořit nové módní plemeno. Jde o to dostat do populace lundehundů genetickou rozmanitost, kterou během minulého století ztratila.
Štěňata, která se z takového spojení narodí, se pak v dalších generacích znovu kříží s lundehundy. Není to ale tak, že by chovatelé prostě spojili dva psy a čekali, co z toho bude. Sledují, jak potomci rostou, jestli jsou zdraví, jakou mají povahu a nakolik se podobají původnímu plemeni. Cílem totiž není vyšlechtit nějakého nového psa. Lundehund by měl zůstat lundehundem, jen pokud možno bez části zdravotních problémů, které ho dnes trápí. A od roku 2023 mohou být za určitých podmínek potomci z tohoto programu zapisováni také do norské plemenné knihy. Ještě před pár desítkami let by přitom podobný postup nejspíš vyvolal mezi chovateli pořádný rozruch. Vždyť se tu vlastně cíleně kříží čistokrevné plemeno s jinými psy. Jenže co jiného dělat, když se plemeno dostalo do takových problémů, že mu jeho vlastní rodokmen začíná být spíš na škodu? Samozřejmě, ani křížení s jinými plemeny není zárukou, že všechny zdravotní potíže zmizí. Může ale přinést něco, co lundehundům zoufale chybí. Nové geny. A v jejich případě to může být pro budoucnost plemene mnohem důležitější než dokonale čistý původ.
Lundehund dnes patří mezi málopočetná plemena. Přesné počty se mění a jednotlivé evidence nejsou vždy úplné, ale stále jde jen o malou světovou populaci. Přesto se mu daří nacházet nové příznivce. A není divu. Má zvláštní historii, neobvyklou anatomii a povahu, která může zkušenějšího pejskaře docela bavit. Není to ovšem pes, kterého by si člověk měl pořizovat jen proto, že má šest prstů a vypadá zajímavě. Je potřeba počítat s jeho samostatností, důslednou socializací, možnými zdravotními problémy a také s tím, že najít opravdu odpovědného chovatele nemusí být jednoduché.
Zdroje:
https://www.petfinder.com/dogs-and-puppies/breeds/norwegian-lundehund/
https://www.thesprucepets.com/norwegian-lundehund-dog-breed-profile-4780313
https://toklundehunds.com/
https://www.dogster.com/dog-breeds/norwegian-lundehund/
https://www.petguide.com/breeds/dog/norwegian-lundehund/
https://www.akc.org/expert-advice/dog-breeds/norwegian-lundehund-history-behind-the-breed/
https://nlaainc.com/
