Článek
Pod mořskou hladinou je zcela jiný svět. Svět, kam se nedostane každý. Ale díky těm, kteří se odváží vstoupit do tohoto zcela jiného světa, můžeme alespoň zprostředkovaně sledovat nádheru, kterou oceány nabízí. Nebezpečná zvířata se nacházejí všude. Je zcela jedno, zda je to na souši, ve vzduchu či pod vodou. Všude ale žijí tvorové, kteří lidem nejsou nijak zvlášť nebezpeční, a přitom jsou nádherní a fascinující. Pojďme se společně podívat pod mořskou hladinu, kde jedno takové nádherné a zajímavé zvíře žije.
Manta obrovská (Mobula birostris)
Elegantní manty obrovské patří do třídy paryby, stejně jako například žraloci a jsou největším druhem rejnoků. Prohánějí se v teplých vodách Tichého, Indického i Atlantského oceánu. Většinou se tito nádherní mořští tvorové vyskytují u pobřeží. Některé druhy však můžeme pozorovat i mnohem dál než u pobřeží. I když často plavou u hladiny, často se ponoří až do 120metrové hloubky.
Manta obrovská ráda vyskakuje i nad hladinu. Je možné, že je to pouhá hra nebo součást námluv.
I když je průměrná velikost manty obrovské 4,5 metru, je možné pozorovat i mnohem větší jedince, kteří mají rozpětí ploutví až 9 metrů. Jejich váha je neuvěřitelná a může dosahovat až 3000 kg. Prsní ploutve, které jsou velmi dlouhé, mají trojúhelníkovitý tvar a pomáhají mantě obrovské v jejím ladném pohybu. Její pohyb je hodně podobný letícím ptákům. Manta disponuje i dvěma hlavovými ploutvemi, které se mohou roztahovat či stáčet. Když manta plave, jsou stočené. Pokud se plánuje krmit, tyto ploutve se roztáhnou a mají na starosti přiblížení potravy směrem k tlamě.
Na hřbetě je malá nepatrná ploutev a ocas je bičíkovitého tvaru. Na rozdíl od jiných druhů rejnoků, nedisponuje manta jedovým trnem. I přesto může být ale švihnutí ocasem velmi nepříjemné. Horní plocha těla je zbarvena černou, ocelově modrou nebo hodně tmavě hnědou barvou. Na hřbetě, v přední části a na ploutvích může mít bílé znaky. Spodní část břicha je z větší části bílá. Může však obsahovat tmavé fleky či skvrny. Každá manta má své specifické znaky, dle kterých je možné rozeznat konkrétního jedince. Je to něco jako otisky prstů u lidí. Žádná manta nemá naprosto stejné znaky.
I když jsou manty příbuzné žralokům, nejsou většinou člověku nebezpečné.
Manty mohou brázdit oceány jak jednotlivě, tak ve větších skupinách čítajících i 50 jedinců. Její jídelníček z větší části tvoří zooplankton. Otevře tlamu a nasává vodu s touto pro ni zásadní potravou. Tu pak přefiltruje přes žaberní otvory. Jsou ale schopné ulovit i různé druhy menších ryb. Svoji kořist si pomalu seskupí a následně se začne s otevřenou tlamou prohánět seskupenou kořistí a za pomoci hlavových ploutví si kořist nažene k tlamě.
Manty často připlouvají ke korálovým útesům. Má to jeden hlavní důvod a tím je očista. Je to pro ni něco jako čisticí stanice. I když manty potřebují stejně jako většina druhů žraloků neustálý pohyb, právě tady jsou schopné pár minut setrvat v neměnné pozici jen proto, aby jim jiné druhy pomohly od vnějších parazitů a zbytku oloupané kůže. Je to dokonalá ukázka mezidruhové symbiózy.
V době rozmnožování se o samici zajímá více samců. K páření dochází tak, že samec zasune do kloaky samice své rozmnožovací ústrojí a začne jím sperma pumpovat do samice. Při tomto aktu samec drží samici zuby za ploutev. Pokud samice zabřezne, zhruba po roce přivede na svět jedno nebo dvě mláďata. Manta je vejcoživorodá, což znamená, že se mláďata vyvíjejí ve vejcích uvnitř těla matky. Líhnutí pak probíhá těsně před porodem. Už při narození jsou mláďata poměrně velká a měří něco mezi 1,1 až 1,4 metru s váhou okolo 11 kg. Pro porod si manty vybírají mělké vody. Teprve za několik let se mladé manty odváží dál od pobřeží a do hlubších vod.
Zajímavostí je, že mozek manty je 5-10 x větší než například u žraloka velrybího. Někteří vědci už v zajetí zkoušeli umístit zrcadlo do nádrže manty a zdálo se, že jsou to tvorové, kteří si v odrazu zrcadla uvědomují sama sebe. Takové testy je však nutné opakovat pro zcela jasnou představu. Pak by si toto zvíře inteligenčně vedlo velmi dobře.
Manta se ve vodě díky svým ploutvím pohybuje celkem rychle. Dokáže vyvinout rychlost až 24 km/hod. I přes její rychlost má několik predátorů, kteří si mantu řadí do svého jídelníčku. Je to především nebezpečný žralok tygří a žralok býčí. Mantou nepohrdne ani žralok kladivoun a kosatka dravá. Velmi zřídka, ale přesto občas zaútočí i delfín. Na kůži manty je možné pozorovat i spoustu jizev od nepovedených útoků predátorů.
Jako pro všechny mořské tvory, tak i pro manty je největším ohrožením znečišťování oceánů.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/mantas-rays-migrations-conservation-oceans
https://animaldiversity.org/accounts/Manta_birostris/o/giant-oceanic-manta-ray
https://www.stoplusjednicka.cz/letajici-rejnoci-manty-dabelsky-motyl-modrych-vod
https://en.wikipedia.org/wiki/Giant_oceanic_manta_ray
