Článek
Kdyby někdo vymyslel příběh o muži, kterého během života sedmkrát zasáhl blesk, pravděpodobně by působil přehnaně. Jako historka od táboráku, kterou někdo vypráví pořád dokola a pokaždé k ní přidá další neuvěřitelný detail. Jenže Roy Cleveland Sullivan nebyl žádná vymyšlená postava. Byl to skutečný americký ranger, muž z Virginie, který dlouhá léta pracoval v Shenandoah National Park a do dějin se zapsal způsobem, o který by nikdo nestál. Guinnessova kniha rekordů ho uvádí jako člověka, který přežil nejvíce doložených zásahů bleskem - celkem sedm.
Narodil se 7. února 1912 v Greene County ve Virginii. Nebyl vědcem, dobrodruhem ani mužem, který by se cíleně vystavoval nebezpečí kvůli slávě. Byl člověkem hor, lesů a práce venku. Do služby v Shenandoah National Park nastoupil ve třicátých letech a jeho každodenní svět tvořily silnice vinoucí se po hřebenech, požární hlídky, lesní porosty, turisté, zvěř a také počasí, které se v horách umí měnit rychleji, než by člověk čekal. Právě tohle pracovní prostředí se později stalo jevištěm jednoho z nejpodivnějších lidských osudů 20. století.
První rána - požární věž bez hromosvodu
První oficiálně uváděný zásah přišel v dubnu 1942. Sullivan byl tehdy v požární pozorovatelně. Takové věže měly praktický účel - z výšky bylo možné včas zahlédnout kouř a zabránit rozsáhlejším lesním požárům. Jenže při bouřce se z podobného místa může stát past. Podle pozdějších popisů byla věž nová a ještě neměla hromosvod. Když do ní začaly blesky opakovaně práskat, situace se rychle změnila z nepříjemné v životu nebezpečnou.
Sullivan se rozhodl utéct. Vyběhl ven, ale daleko se nedostal. Blesk ho zasáhl krátce poté, co opustil věž. Proud mu projel nohou, popálil mu kůži a poškodil nehet na palci. V jiné životní dráze by to byla událost, o které by vyprávěl do konce života jako o jediném zázraku svého přežití. Jenže u něj to byl teprve začátek.
Sullivan mohl zemřít hned tehdy. Nezemřel. Jenže přežil s vědomím, že příroda umí člověka zasáhnout naprosto bez varování.
Roy Sullivan
Dlouhé ticho a druhý zásah
Po prvním incidentu následovalo dlouhé období, kdy se zdálo, že šlo o výjimečnou událost. Druhý zásah přišel až v roce 1969, tedy více než čtvrt století poté. Sullivan jel autem po horské silnici. Mnoho lidí ví, že automobil při bouřce obvykle poskytuje poměrně dobrou ochranu, protože kovová karoserie může odvést elektrický výboj po vnějším povrchu. Jenže podmínky nikdy nejsou ideální a Sullivanův případ byl znovu výjimkou.
Blesk měl udeřit do stromů poblíž silnice a výboj se dostal do vozidla otevřeným oknem. Sullivan ztratil vědomí, přišel o obočí a řasy a začaly mu hořet vlasy. Člověk by čekal, že nejděsivější bude bolest nebo rána samotná, ale představa muže, který po zásahu bleskem hasí vlastní hořící vlasy, dává jeho osudu až syrově tělesný rozměr. Není to jen „statistika“. Je to spálená kůže, zápach kouře, šok a vědomí, že se stalo něco, co se stát nemělo.
Když se náhoda začne podobat pronásledování
Třetí zásah přišel roku 1970. Tentokrát byl Sullivan zasažen do levého ramene. Po dvou předchozích událostech už pro něj bouřka nebyla obyčejným meteorologickým jevem. Pro většinu lidí znamená hřmění nepříjemnost, mokré oblečení, zkažený výlet nebo důvod odpojit spotřebiče. Pro Sullivana znamenalo něco mnohem osobnějšího. Znamenalo možnost, že se příroda znovu trefí právě do něj.
Lidé později vyprávěli, že se mu začali vyhýbat, když se zatáhla obloha. A je snadné je za to odsoudit jako pověrčivé. Jenže kdybyste stáli vedle člověka, kterého třikrát zasáhl blesk, a nad vámi by se začalo blýskat, možná by se ve vás také ozval tichý pud sebezáchovy. Rozum by říkal, že blesky si člověka „nevybírají“. Instinkt by radil udělat pár kroků stranou.
Sullivan se tím dostával do zvláštní sociální izolace. Nebyl nebezpečný. Nebyl viníkem. Přesto se kolem něj vytvářela pověst lidského hromosvodu. Přezdívky jako „Human Lightning Rod“ nebo „Human Lightning Conductor“ zní v novinových titulcích dobře, ale pro samotného člověka mohly být kruté. Udělaly z něj atrakci. Z muže se stal příběh.
Rok 1972 - další oheň na hlavě
Čtvrtý zásah je datován do roku 1972. Sullivan byl opět v prostředí, kde se bouřce nedalo snadno vyhnout. Blesk mu znovu zapálil vlasy. Po tomto incidentu si prý začal dávat do auta zásobu vody, aby se mohl v podobné situaci rychle uhasit. Je to skoro absurdní představa: člověk nevozí vodu jen kvůli žízni nebo přehřátému motoru, ale proto, že počítá s možností, že mu po dalším zásahu začne hořet hlava.
Tady se z jeho příběhu vytrácí jakákoli lehkost. Při prvním zásahu mohl doufat, že se stal obětí náhody. Při druhém mohl mluvit o neuvěřitelné smůle. Při čtvrtém už musel žít s pocitem, který se blíží prokletí, i když žádné prokletí samozřejmě doložit nelze. Vědecky dává větší smysl mluvit o kombinaci rizikového prostředí, práce venku, horského terénu, bouřkové oblasti a extrémní náhody. Jenže lidská psychika nepočítá pravděpodobnost jako učebnice. Člověk, který něco prožije opakovaně, začne ve světě hledat vzorec, i kdyby tam žádný nebyl.
Pátý zásah a strach, který už nešlo setřást
Roku 1973 přišel další zásah. Sullivan měl spatřit bouřkový mrak a pokusit se mu ujet. Podle pozdějších vyprávění měl dokonce pocit, že mrak míří za ním. To může znít přehnaně, ale z psychologického hlediska je to pochopitelné. Když vás jednou pokouše pes, začnete si více všímat psů. Když vás sedmkrát zasáhne blesk, obloha už nikdy není neutrální.
Blesk ho tentokrát zasáhl tak, že výboj prošel přes končetiny a znovu mu zapálil vlasy. Sullivan zůstal při vědomí a dokázal se dostat k autu, kde použil vodu. V té době už jeho příběh nebyl jen místní kuriozitou. Zajímal novináře, veřejnost i lidi, kteří milují nepravděpodobné příběhy přežití.
Jenže sláva tohoto druhu je dvojsečná. Člověk se stane známým, ale ne kvůli tomu, co dokázal, nýbrž kvůli tomu, co se mu stalo. Sullivan nebyl oslavovaný vynálezce ani sportovec. Byl muž, do kterého udeřil blesk. A potom znovu. A znovu.
Šestý zásah: už ani útěk nestačil
Šestý zásah přišel 5. června 1976. Sullivan měl znovu vidět bouřkový mrak a pokusit se před ním utéct. Přesto ho blesk zasáhl a poranil mu kotník. V některých verzích jeho příběhu se právě kolem pozdějších zásahů objevují téměř groteskní detaily, jako by realita začala napodobovat černou komedii. Jenže základní fakta zůstávají dostatečně silná i bez přikrášlování - muž, který celý život pracoval venku, byl znovu zasažen jevem, před kterým se už dávno naučil mít hrůzu.
Na Sullivanově příběhu je zvláštní i to, že nebyl hazardér. Nesnažil se blesky přitahovat. Nestál dobrovolně na kopci s kovovou tyčí v ruce. Naopak, po opakovaných zásazích se bouřkám vyhýbal. Jenže jeho práce, místo života a okolnosti ho znovu a znovu přiváděly do situací, v nichž byla příroda silnější než lidská opatrnost.
Sedmý zásah a medvěd jako nepravděpodobná tečka
Poslední doložený zásah se odehrál 25. června 1977. Sullivan tehdy rybařil. Blesk ho zasáhl do hlavy, zapálil mu vlasy a způsobil popáleniny na hrudi a břiše. Právě k tomuto incidentu se často připojuje historka o medvědovi, který se měl krátce poté objevit a pokusit se mu sebrat ryby. Sullivan ho měl odehnat větví. Vypadá to jako scéna, kterou by si scenárista netroufl napsat, protože by působila přehnaně. Muž, kterého právě zasáhl sedmý blesk, hasí hořící vlasy a ještě se potýká s medvědem.
Je možné, že některé detaily byly časem vyprávěním zvýrazněny. U starých příběhů přežití se to stává často. Ale i kdybychom všechno očistili od nánosu legendy, zůstává jádro, které je samo o sobě mimořádné - Roy Sullivan prokazatelně přežil sedm zásahů bleskem mezi lety 1942 a 1977. Guinness uvádí u jednotlivých zásahů následky jako ztrátu nehtu, spálené obočí, popálené rameno, zapálené vlasy, poraněné nohy, kotník a popáleniny hrudi a břicha.
Byl opravdu „lidský hromosvod“?
Lákavé vysvětlení zní, že Sullivan musel nějakým způsobem blesky přitahovat. Jenže pro takovou představu není důkaz. Lidské tělo samo o sobě nefunguje jako magický magnet na blesky. Blesk si hledá cestu podle fyzikálních podmínek - výšky objektů, vodivosti, elektrického pole, polohy bouřky a mnoha dalších okolností.
Sullivan měl ale několik nevýhod najednou. Pracoval ve volné přírodě. Pohyboval se v horách. Často byl venku právě v době, kdy se bouřky mohly rychle přiblížit. A některé zásahy nebyly nutně přímé v jednoduchém smyslu, jak si je lidé představují. Blesk může udeřit do blízkého objektu a proud se pak šíří zemí, přes strom, kovovou konstrukci, vozidlo nebo vzdušným přeskokem. To ale neznamená, že jeho případ přestává být neuvěřitelný. Naopak. I při všech rizikových okolnostech je sedm přežitých zásahů výjimečných.
Cena za přežití
Přežití se někdy líčí jako čisté vítězství. Člověk unikl smrti, a tím příběh končí. U Roye Sullivana je to složitější. Ano, přežil. Ale každé přežití po sobě něco nechalo. Popáleniny, bolest, strach, pozornost médií, posměch, obavy lidí z okolí a postupnou samotu.
Není těžké si představit, jak musel vnímat přicházející bouřku. Ne jako krásný přírodní úkaz, ne jako zvuk léta za oknem, ale jako návrat něčeho osobního. První zahřmění. Těžký vzduch. Tma nad lesem. A v hlavě vzpomínka na ránu, oheň, bolest a zápach spálených vlasů.
Podle některých zpráv ho v pozdějších letech lidé během bouřky raději opouštěli. Ne ze zloby, ale spíš z pověrčivého strachu. Pro člověka, kterého už tak pronásledovala vlastní zkušenost, to muselo být kruté. Příroda ho zasahovala blesky a lidé ho potom zasahovali odstupem.
Roy Sullivan zemřel 28. září 1983 ve věku 71 let. Nezabil ho blesk. Podle dostupných zpráv zemřel na střelné zranění, které bylo označeno za sebevraždu. Tato skutečnost dává celému příběhu hořký závěr. Muž, který tolikrát přežil náhlý útok přírody, nakonec nezemřel ve vichřici ani pod černou oblohou, ale lidsky smutným a osamělým způsobem.
Roy Sullivan nebyl vyvolený ani prokletý. Byl člověk, který žil a pracoval v místech, kde bouřky patřily k životu, a měl neuvěřitelnou, skoro nepředstavitelnou smůlu. Zároveň měl až nepochopitelné štěstí, protože všech sedm zásahů přežil.
Zdroje:
https://www.camposanto.com/quarterlyreview/volume-1/issue-2/unbearable-lightning/
https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/most-lightning-strikes-survived
https://www.utterlyinteresting.com/post/roy-sullivan-the-man-that-was-hit-by-lightening-seven-times-and-lived-to-tell-the-tale
https://www.washingtonpost.com/lifestyle/magazine/inside-the-life-of-the-man-known-as-the-spark-ranger/2013/08/15/947cf2d8-ea40-11e2-8f22-de4bd2a2bd39_story.html
https://www.theweathernetwork.com/en/news/weather/severe/this-day-in-weather-history-june-25-1977-human-lightning
https://allthatsinteresting.com/roy-sullivan
https://www.nationalparkstraveler.org/2008/07/shenandoah-national-park-ranger-roy-sullivan-set-world-record-being-hit-lightning
